čtvrtek 14. ledna 2010

Pohádka o Červené karkulce

Ach, babičko, proč máš tak velké uši? Abych tě lépe slyšela.
O Červené Karkulce
Bratři Grimmové

 Byla jednou jedna sladká dívenka, kterou musel milovat každý, jen ji 
uviděl, ale nejvíce ji milovala její babička, která by jí snesla i modré z nebe. Jednou jí darovala čepeček karkulku z červeného sametu a ten se vnučce tak líbil, že nic jiného nechtěla nosit, a tak jí začali říkat
Červená Karkulka.

Jednou matka Červené Karkulce řekla: „Podívej, Karkulko, tady máš kousek koláče a láhev vína, zanes to babičce, je nemocná a zeslábla, tímhle se posilní. Vydej se na cestu dříve než bude horko, jdi hezky spořádaně a neodbíhej z cesty, když upadneš, láhev rozbiješ a babička nebude mít nic. A jak vejdeš do světnice, nezapomeň babičce popřát dobrého dne a ne abys šmejdila po všech koutech.“ „Ano, maminko, udělám, jak si přejete.“ řekla Červená Karkulka, na stvrzení toho slibu podala matce ruku a vydala se na cestu.
 Babička bydlela v lese; celou půlhodinu cesty od vesnice. Když šla Červená Karkulka lesem, potkala vlka. Tenkrát ještě nevěděla, co je to za záludné zvíře a ani trochu se ho nebála. „Dobrý den, Červená Karkulko!“ řekl vlk. „Děkuji za přání, vlku.“ „Kampak tak časně, Červená Karkulko?“ „K babičce!“ „A copak to neseš v zástěrce?“ „Koláč a víno; včera jsme pekli, nemocné a zesláblé babičce na posilněnou.“ „Kdepak bydlí babička, Červená Karkulko?“ „Inu, ještě tak čtvrthodiny cesty v lese, její chaloupka stojí mezi třemi velkými duby, kolem je lískové ořeší, určitě to tam musíš znát.“ odvětila Červená Karkulka. Vlk si pomyslil: „Tohle mlaďoučké, jemňoučké masíčko bude jistě chutnat lépe než ta stařena, musím to navléci lstivě, abych schlamstnul obě.“

 Chvíli šel vedle Červené Karkulky a pak pravil: „Červená Karkulko, koukej na ty krásné květiny, které tu rostou všude kolem, pročpak se trochu nerozhlédneš? Myslím, že jsi ještě neslyšela ptáčky, kteří by zpívali tak líbezně. Ty jsi tu vykračuješ, jako kdybys šla do školy a přitom je tu v lese tak krásně!“ Červená Karkulka otevřela oči dokořán a když viděla, jak sluneční paprsky tancují skrze stromy sem a tam a všude roste tolik krásných květin, pomyslila si: „Když přinesu babičce kytici čerstvých květin, bude mít jistě radost, času mám dost, přijdu akorát.“ A seběhla z cesty do lesa a trhala květiny. A když jednu utrhla, zjistila, že o kus dál roste ještě krásnější, běžela k ní, a tak se dostávala stále hlouběji do lesa.

 Ale vlk běžel rovnou k babiččině chaloupce a zaklepal na dveře. „Kdo je tam?“ „Červená Karkulka, co nese koláč a víno, otevři!“ „Jen zmáčkni kliku,“ zavolala babička: „jsem příliš slabá a nemohu vstát.“ Vlk vzal za kliku, otevřel dveře a beze slova šel rovnou k babičce a spolknul ji. Pak si obléknul její šaty a nasadil její čepec, položil se do postele a zatáhnul závěs.

 Zatím Červená Karkulka běhala mezi květinami, a když jich měla náruč tak plnou, že jich víc nemohla pobrat, tu jí přišla na mysl babička, a tak se vydala na cestu za ní. Podivila se, že jsou dveře otevřené, a když vešla do světnice, přišlo jí vše takové podivné, že si pomyslila: „Dobrotivý Bože, je mi dneska nějak úzko a jindy jsem u babičky tak ráda.“ Zvolala: „Dobré jitro!“ Ale nedostala žádnou odpověď. Šla tedy k posteli a odtáhla závěs; ležela tam babička a měla čepec naražený hluboko do obličeje a vypadala nějak podivně.
Karkulka i s košíčkem hraje loutkové divadlo...
 Ach, babičko, proč máš tak velké uši?“ „Abych tě lépe slyšela.“ „Ach, babičko, proč máš tak velké oči?“ „Abych tě lépe viděla.“ „Ach, babičko, proč máš tak velké ruce?“ „Abych tě lépe objala.“ „Ach, babičko, proč máš tak strašlivou tlamu?“ „Abych tě lépe sežrala!!“
 Sotva vlk ta slova vyřknul, vyskočil z postele a ubohou Červenou Karkulku spolknul. Když teď uhasil svoji žádostivost, položil se zpátky do postele a usnul a z toho spánku se jal mocně chrápat.

 Zrovna šel kolem chaloupky lovec a pomyslil si: „Ta stařenka ale chrápe, musím se na ni podívat, zda něco nepotřebuje.“ Vešel do světnice, a když přistoupil k posteli, uviděl, že v ní leží vlk. „Tak přece jsem tě našel, ty starý hříšníku!“ zvolal lovec: „Už mám na tebe dlouho políčeno!“ Strhnul z ramene pušku, ale pak mu přišlo na mysl, že vlk mohl sežrat babičku a mohl by ji ještě zachránit. Nestřelil tedy, nýbrž vzal nůžky a začal spícímu vlkovi párat břicho. Sotva učinil pár řezů, uviděl se červenat karkulku a po pár dalších řezech vyskočila dívenka ven a volala: „Ach, já jsem se tolik bála, ve vlkovi je černočerná tma.“ A potom vylezla ven i živá babička; sotva dechu popadala. Červená Karkulka pak nanosila obrovské kameny, kterými vlkovo břicho naplnili, a když se ten probudil a chtěl utéci, kameny ho tak děsivě tížily, že klesnul k zemi nadobro mrtvý.

 Ti tři byli spokojeni. Lovec stáhnul vlkovi kožešinu a odnesl si ji domů, babička snědla koláč a vypila víno, které Červená Karkulka přinesla, a opět se zotavila. A Červená Karkulka? Ta si svatosvatě přísahala: „Už nikdy v životě nesejdu z cesty do lesa, když mi to maminka zakáže!“

 O Červené Karkulce se ještě vypráví, že když šla jednou zase k babičce s bábovkou, potkala jiného vlka a ten se jí taky vemlouval a snažil se ji svést z cesty. Ale ona se toho vystříhala a kráčela rovnou k babičce, kde hned vypověděla, že potkala vlka, který jí sice popřál dobrý den, ale z očí mu koukala nekalota. „Kdyby to nebylo na veřejné cestě, jistě by mne sežral!“ „Pojď,“ řekla babička: „zavřeme dobře dveře, aby nemohl dovnitř.“ Brzy nato zaklepal vlk a zavolal: „Otevři, babičko, já jsem Červená Karkulka a nesu ti pečivo!“ Ty dvě však zůstaly jako pěny a neotevřely.

 Jak se ten šedivák plížil kolem domu a naslouchal, pak vylezl na střechu, aby tam počkal, až Červená Karkulka půjde večer domů, pak ji v temnotě popadne a sežere. Ale babička zlé vlkovy úmysly odhalila. Před domem stály obrovské kamenné necky, tak Červené Karkulce řekla: „Vezmi vědro, děvenko, včera jsem vařila klobásy, tak tu vodu nanosíme venku do necek.“ Když byly necky plné, stoupala vůně klobás nahoru až k vlkovu čenichu. Zavětřil a natahoval krk tak daleko, že se na střeše více neudržel a začal klouzat dolů, kde spadnul přímo do necek a bídně se utopil.
A tak šla Červená Karkulka večer spokojeně domů a nic zlého se jí nestalo.


Poznámka: Známá lidová pohádka „Rotkäppchen“ (KHM 26) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857).
Okomentovat
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
O krtečkovi Pohádka Jiřička příběhy Život jako pohádka Příběhy jako pohádky pro děti Včelí medvídci Pohádka na dobrou noc Jiřička příběhy na dobrou noc Lesní příběh stromu Písničky z pohádek Krkonošské pohádky O Krakonošovi Vánoce Slunce je králem dne Trautenberk Videopohádky Čtené Pohádky Jiřičky pověsti Krtek Mix O perníkové chaloupce Svět je barevná hra Zlatovláska Česká pohádka Andělíček strážníček Božena Němcová Byl jednou jeden král Dobrou noc prasátka Kouzla králů Nedělní pohádky O kohoutkovi a slepičce O koních a dětech O lišce Online pohádky Pohádka o podzimu Pro internetové guru Pyšná princezna Sněhurka Sněžná peřina Veverčí pohádka Zahradní pohádka Čerti u nás Červený traktůrek Anděl Páně Bob a Bobek Bohatství Bubáci Ferda mravenec Filmové pohádkové drby Kocourek Lotrando a Zubejda Meluzín Hejkal i Rusalky Nepohádka o člověku Nádherná Večernice O Honzovi O Palečkovi O Smůle a o Štěstí O chytré kmotře lišce O dívce co podržela slunce nad mořem O malém prasátku O nebi moři a slunci O popelce O smolíčkovi O sněhurce O veverce O vodnících O zemi a zahradě O ztracené pohádce Perníková chaloupka Pohádka o jaru Pohádka o kočicce Pohádka o Červené karkulce Princezna Pampeliška Programy a tipy Spejbl a Hurvínek Splněný dětský sen Svět hraček Tajemství staré bambitky Trautenberg Tři oříšky pro Popelku celý film Vařila myšička Velká kočičí pohádka Večerníček Zavřete oči odcházím Zima Záleh 0 lásce 12 měsíčků Africká královna Anička s lískovými oříšky Arabela Ať přiletí čáp královno Broučci Chipmunk Cinderella - When I Fall in Love Dvanáctero lovců Dům U zlaté studny Hadíth Hajný Robátko Hastrmani Hrnečku Hrnečku vař Jahůdková panenka Jak Kuba utekl ke Krakonošovi Jak Trautenberk prodával vodu Jak se budí princezny Jan Werich Jelen Zlatoparoháček Jen počkej Ježibaba Karel Kryl Nevidomá dívka Karel Čapek Kocour kohout a liška Koledy Krtek a zahradník Krtek a flétna Krtek a hodiny Krtek a kašna Krtek a létající koberec Krtek a malá žába Krtek a myška Krtek a robot Krtek a vejce Krtek a weekend Krtek a zelená hvězda Krtek hodinářem Krtek saves his home Krtek v metru Krteček a maminka Krteček a orel Král a klaun Královna Koloběžka První Kuřátko Kámen krásy Liška Eliška Lištička a taštička na regále Mach a Šebestová Malá mořská víla Maminka Maminky sen Nejkrásnější hádanka Novoroční příběh O Drobečkovi O Dušičce O Honzíkovi a Mařence O Nebeklíči O Pifarce První princezně O babičce a nůši O bezhlavém rytíři O broučkovi O dvanácti měsíčkách O dvorečku domečku kohoutkovi a slepičce O ježečkovi O kocouru kohoutu a kose O kominíkovi O kouzelné zahradě O kováři a čertu O králi co nepoznal housle O květinovém talíři a slepičí polévce O lišce a chytré sýkorce O medu O modrooké holce O nadávající princezně O naschválníčkovi O nepravém a pravém čertu O pejskovi a kočičce O princezně O čertovi O drakovi a nebojácném Mikešovi O princezně a žabákovi O princezně se zlatým lukem O princezně solimánské O princezně z Rimini O růžových kozačkách O srdíčkovém hrnečku O střbrném rytíři O stříbrném rytíři O syslovi O vlku O zajíčkovi O čápovi a lidech O čápovi a lišce O štěstí Oldřich Nový Paleček rytířem Pat a Mat Peníze Plaváček Pohádka o vodě Pohádka ze mlejna Povídala vrána vráně Pověsti Pošťák Pat Princezna na hrášku Princezna se Zlatou hvězdou Pro malého medvídka Prázdniny Relaxing Music Rumburak Rumcajz Ruské pohádky Rytíř Červená růže Rákosníček a déšť Scarabeus Sedm prázdných dnů Sedmero krkavců Sen o vlčím máku Shadows Snake charmer's flute Some day my prince will come Tajemství The Mole and the Chewing Gum Tip a Tap Tramping Tweet Vandr Velikonoční koleda Verše Víla Amálka Včelka Mája Včelí medvídci - Bonbónový Včelí medvídci - Sluneční prasátko Včelí medvídci - Splašený Včelí medvídci - Splešťule Blátivá Včelí medvídci - Ubrečený Včelí medvídci - Čtyřlístkoví Zahrada mandloňových květů Zajíc a liška Zničit krtka Znám jedno místo největší moudro na světě princezna ze mlejna vař Čepička trh a mimčo v závěsu Čert a Káča Čerti u sousedů Čertova nevěsta Čertův švagr Šimek Grossman Škola Šílená pohádka Šíleně smutná princezna Šípková Růženka Živá voda

PŘEJDĚTE NA DALŠÍ SKVĚLÉ STRÁNKY AUTORŮ