 |
| Jdeme ven a Lumpíka s sebou |
Možná ho přinesl ve svém kožíšku pes Lumpík, možná že vlezl mamince do nákupního košíku; možná že si šel vedle tatínka, když se vracel z práce domů. Třeba si sedl za límec Haničce, když šla bruslit; také Otík si mohl Kdybíska chytit, když se vracel ze školy.
Prostě, jednoho nedělního rána, když se nechtělo vstávat přestože sluníčko mrkalo do okna olepeného ledovými květy vyskočil první ze zahřátého pelíšku a hned začal převracet vše co mu přišlo do cesty...
"Mami, tati, vstáváme! Máme hlad! " volali děti z pelíšku.
Prostě, jednoho nedělního rána, když se nechtělo vstávat přestože sluníčko mrkalo do okna olepeného ledovými květy vyskočil první ze zahřátého pelíšku a hned začal převracet vše co mu přišlo do cesty...
"Mami, tati, vstáváme! Máme hlad! " volali děti z pelíšku.
Maminka s tatínkem ale děti neslyšeli, protože jim Kdybísek šeptal: "Nevstávejte, venku je zima a fičí tam vítr. Děti jsou zalezlí v iglů z peřin."
Maminka se ale nedala zviklat, měla děti ráda a věděla, že po noci budou mít hlad. Šla jim udělat snídani. jenomže nevěděla, že Kdybísek si schoval rohlíky na horší časy.
"Kdybyste ty rohlíky uklidili..." vzdychla si maminka, když je hledala. Nenašla je. Musela udělat alespoň palačinky. Marmeláda byla ale vylízána Otíkem, tak nebylo čím je namazat.
"Kdybys je udělala naslano, byly by lepší" šeptal jí Kdybísek.
Maminka se ale nedala zviklat, měla děti ráda a věděla, že po noci budou mít hlad. Šla jim udělat snídani. jenomže nevěděla, že Kdybísek si schoval rohlíky na horší časy.
"Kdybyste ty rohlíky uklidili..." vzdychla si maminka, když je hledala. Nenašla je. Musela udělat alespoň palačinky. Marmeláda byla ale vylízána Otíkem, tak nebylo čím je namazat.
"Kdybys je udělala naslano, byly by lepší" šeptal jí Kdybísek.
Maminka se nedala zviklat." Udělám je půl na půl" odpověděla a polovinu začala sypat cukrem s tvarohem, druhou ozdobila šunkou a strouhaným sýrem.
"Vstávat! Snídaně je na stole!" zvolala, když udělala kakao a uvařila kávu.
"Co kdo bude dneska dělat?" zeptal se tatínek při snídani.
"Jdeme ven, sáňkovat!" volaly děti.
Tatínkovi se to líbilo. Mamince ale ne. Musí jim uvařit, umýt nádobí...
"Kdybys šla s nimi, nemusela bys nic dělat. "šeptal jí Kdybísek a tulil se k ní.
"Ty můj rozoumku" odpovídala mu maminka v myšlenkách "kdyby ryby byly chyby, nemusely by jíst ani moje děti. Kdybychom museli topit neměli bychom teplo, kdyby nikdo nezatopil; také další kdyby u mne neuspěje. Víš co? Jdi se s nimi proběhnout než si to tu všechno v klidu udělám. Budu mít alespoň klid na práci."
"Vstávat! Snídaně je na stole!" zvolala, když udělala kakao a uvařila kávu.
"Co kdo bude dneska dělat?" zeptal se tatínek při snídani.
"Jdeme ven, sáňkovat!" volaly děti.
Tatínkovi se to líbilo. Mamince ale ne. Musí jim uvařit, umýt nádobí...
"Kdybys šla s nimi, nemusela bys nic dělat. "šeptal jí Kdybísek a tulil se k ní.
"Ty můj rozoumku" odpovídala mu maminka v myšlenkách "kdyby ryby byly chyby, nemusely by jíst ani moje děti. Kdybychom museli topit neměli bychom teplo, kdyby nikdo nezatopil; také další kdyby u mne neuspěje. Víš co? Jdi se s nimi proběhnout než si to tu všechno v klidu udělám. Budu mít alespoň klid na práci."
Kdybísek byl hned pro. Maminka mu připadal přísná, žádná legranda s ní nebude. Zato s dětmi a tatínkem, který vzal s sebou i Lumpíka. Panečku, s těmi se vydovádí!
A taky že ju, ano. Za chvilku už znělo: "Kdybych nechal Lumpíka doma nemuseli jsme ho hlídat."
"kdybych si nezapomněl rukavice nezábly by mne ruce."
Lumpík ale upřel na tatínka své oči, že bude tím nejhodnějším psem a Otík si utíkal zpět pro rukavice, tak bylo hned o kousek kdyby méně.
"kdyby víc mrzlo mohli jsme se klouzat; a ty sis narazil nos i bez klouzačky...Kdybys byl víc pozorný..."
A taky že ju, ano. Za chvilku už znělo: "Kdybych nechal Lumpíka doma nemuseli jsme ho hlídat."
"kdybych si nezapomněl rukavice nezábly by mne ruce."
Lumpík ale upřel na tatínka své oči, že bude tím nejhodnějším psem a Otík si utíkal zpět pro rukavice, tak bylo hned o kousek kdyby méně.
"kdyby víc mrzlo mohli jsme se klouzat; a ty sis narazil nos i bez klouzačky...Kdybys byl víc pozorný..."
Jenomže sotva došli na kopec za město nějak na Kdybíska zapomněli. Všude bylo veselo a tolik lidí a dětí, že se Kdybísek ztratil. Bál se, aby ho nezašlápli, proto se schoval do houští.
Když se vrátili na oběd, rozesmátí a s rozzářenými tvářemi, měla maminka poklizeno a byla veselá jako oni, protože se jí vše povedlo jak chtěla.
A kde máte Kdybíska? ptala se jich.
"Koho???" divili se všichni.
"No toho skřítka co s námi snídal; ale to je jedno, hlavně, že jsme v klidu." oddychla si. Hlavně, že už tu nezlobí.
Kdybísek se zatím styděl v houští jak se mu zas nepovedl zlý skutek a rozhlížel se ke komu lepšímu by se přitulil.
Když se vrátili na oběd, rozesmátí a s rozzářenými tvářemi, měla maminka poklizeno a byla veselá jako oni, protože se jí vše povedlo jak chtěla.
A kde máte Kdybíska? ptala se jich.
"Koho???" divili se všichni.
"No toho skřítka co s námi snídal; ale to je jedno, hlavně, že jsme v klidu." oddychla si. Hlavně, že už tu nezlobí.
Kdybísek se zatím styděl v houští jak se mu zas nepovedl zlý skutek a rozhlížel se ke komu lepšímu by se přitulil.
