POHÁDKA

Nebeská Rosa - pokračování. Lidunka plátno natahovala, obracela i kropila. Jenom pro vodu nesměla k řece choditi.

....teď byl by spadl a dole, právě pod ním, je  - Čertův vír. -
Nebeská Rosa - pokračování
Bylo to v podletí a slunce ještě velmi hřálo. Jenom babička, která jindy při bílení zdála se být omládlou, byla tentokráte neobyčejně zadumána a starostliva.
Plátno bylo nataženo a kropeno, ve dne v noci hlídáno. Slunce a měsíc působily, aby bylo krásnějším. Práce se tentokrát dařila nad všechno očekávání, neboť vždy ráno mnoho rosy napadalo. Ta měla neobyčejný účinek na skvělost plátna.
Šlo to tedy krásně a Lidunka plátno natahovala, obracela i kropila. Jenom
pro vodu nesměla k řece choditi. To bylo odkázáno hochům.
A nic podezřelého neobjevilo se u břehu ani večer, ani v noci, ani v samé poledne. Jenom Lidunka vídala časně za úsvitu cosi bílého, lehounkého, sotva viditelného nad plátnem se vznášeti. Z toho lehounkého obláčku vztahovala se ruka jako měsíček bílá. Ta držívala džbánek neobyčejně krásný, z něhož vždy krápala lehounká tekutina, drobounce, nepozorovaně. Za chvíli byla louka s plátnem porosena. A potom kynula ta ruka Lidunce a jí bylo tak milo a volno, že jé slzy blaha polily.
Starý tkadlec za několik dní řekl, že už mohou plátno z louky vzíti, že pláteník pro něj co nevidět přijde. Řekl to ráno. Když domluvil, ozval se jakýsi jekot od vody.

"Co to?" zvolal. "Byl to vítr? Zde nehýbe se přece ani tráva."
"To nebyl vítr", odvětila babička, dívajíc se ve stranu, odkud jekot zaslechli. Řeka plynula jako neviňátko. Byla modrá jako nebe. Občas jen rybka se vymrštila a hned zase žbluňkla do vody.
"Ne, vítr to nebyl" opakoval tkadlec. "Ale co to bylo?"
Za chvíli byla louka s plátnem porosena.
- Snad byl to on - Lidunka sobě pomyslila. Při tom podívala se na babičku a zdálo se jí, že i ona totéž si myslí.
Najednou vymrštilo se z vody něco velikého a hned zase těžce žbluňklo do vody.
"To byl on! Nebesa, jak je hrozný!" Lidunka zašeptala a opět se setkala s babiččiným ustrašeným pohledem. Dědečkovi ničeho neřekly a tkadlec spokojeně odcházel s rukama za zády složenými. Pojednou zvolal: Aj, podívejme se , kdo to sem přichází! Je to náš přítel pláteník A přišel z jiné strany než obvykle a dřív. Nu, což, plátno připravíme a do té doby u nás pobude. Ale nějak těžce jde! Ovšem má břímě na zádech a je již stár, jen aby se mu noha nesmekla. Teď, teď byl by spadl a dole, právě pod ním, je - Čertův vír.-
"Půjdu mu pomoci," zvolala Lidunka a již již běžela, letěla.... Nadarmo babička spínala ruce volajíc: "Lidunko, nechoď, někdo jiný ať jde, ty nikoliv!"
Lidunka byla již tam. Jde pláteníkovi vstříc, podává mu ruku, aby jej převedla po úzké stezce. Sotva se jí drží, klouzá, padá, řítí se, jí se nespouští a - rázem spadli oba právě do - Čertova víru."
"Babičko," křičí děvuška pronikavě, hlasem srdcervoucím, "to není pláteník, to je on, přece jste mne neubránila!"
Nadarmo s ním zápasí, nadarmo snaží se, aby se mu vymkla. Již pohltil ji vír, již stříká, bouří, ječí, hučí.....
"Moje Lidunko, moje Lidunko!" naříká babička a rve si šediny. A mají babičku co brániti, aby neskočila za dívkou do vody.
A z hlubiny divých vírů jest slyšeti dlouhý, pronikavý chechtot.....
 
Ve chvíli té plul po Vltavě vor, sjížděje lehce tichým proudem.Plavci při klidné vodě pohodlně ležíce na voru nemají práce. Prozpěvují a povídají Mezi nimi byl mladý Šimon, jehož křestní jméno bylo Blažej. Teď doplavili se k místu, kde začínaly víry, slapy a nebezpečná úskalí. Plavci povstali, chopili se vesel a sochorů a oznamovali si jen, co má přijít. Každé to skalisko a každý vír má tu zvláštní jméno.
Blažejovi bylo najednou smutno, aniž věděl proč. Ještě před chvílí byl nejveselejší ze všech a bázně nikdy nepoznal. Co to tedy bylo? Měl jakous mlhu v očích. Zdálo se mu, že ho cosi táhne na kraj voru. Soudruhové vidoucí ho volali:"Blažeji, chceš spadnouti?"
On jich však neslyšel. Nemohl odolati moci, která naň působila. Byl jako ve snách.
"Vždyť jsme u Čertovo víru, Blažeji. U všech všudy, chraň se!"
Ale on jako šílenec skočil z voru na vyčnívající skalisko, nazvané "Dědek". Divem bylo, že nespadl. Soudruhové byli nuceni hleděti si svého, aby se vyhnuli Čertovu víru a ponechati pošetilce jeho osudu. Rádi by mu byli pomohli, ale museli udržet vor ve vymezeném směru, aby nepřišel do víru nebo nenarazil o některé ze skalisek, která byla skryta pod vodou a na jejích ostrých hranách mohl vor ztroskotati.
....bylo viděti, že druhou paží drží lidské tělo.
Jakmile však měli Čertův vír za sebou, ohlédli se starostlivě po Blažejovi, avšak už ho nespatřili. Domnívali se, že jej vír pohltil. A tu pojednou spatřili jeho hlavu nad vodou. Ihned spěchali mu pomoci. Avšak Blažej plaval pouze jedinou paží hrozně se namáhaje. A tu jeden z plavců Pavel podával mu dlouhý sochor, aby se zachytil. Blažej se namáhal zachytiti a teprve nyní bylo viděti, že druhou paží drží lidské tělo. To bylo však bez vlády, buď mrtvo nebo ve mdlobách. Plavci viděli jenom hlavu, s níž splývaly dlouhé vlasy mokrem těžké. Obličej byl bělounký, kolem úst a očí lehounce zamodralý. Nicméně poznali hned, že to byla ta sličná a milá Lidunka, kterou Blažej sestrou zval.
Plavci pomohli Blažejovi k malému přístavišti, kde loďky rybářské přivázány.
Obyvatelé vesnice vidoucí to, spěchali pomoci. I od Šimonů spatřili, co se dělo. Již od utonutí Lidunky byl u nich zmatek. Nepodařilo se jim Lidunku s pláteníkem zachrániti a nenašli po nich ani stopy, byť hledali v hlubinách tyčemi.Konečně měli za to, že oba ubožáky Čertův vír pohltil.
Teď všichni spěchali zase k řece. Otec Blažejův zachytil syna za ruku a přitáhl ho s Lidunkou na travnatý břeh. Tam položili ubohé, mrtvé děvčátko na zem a Blažej udýchaný, vyděšený uvrhl se vedle ní, hlasitě sténaje.
Ostatní plavci čekali na něj, protože bez něj nemohli s vorem pokračovati. Blažej se vzchopil a viděl, že nebude lze vzkřísiti již dobré Lidunky, neboť zatím co zde ležel utrmácen, všichni se snažili, aby ji vzpamatovali. Ještě i on k ní přistoupil a zkoušel zdali přece není v ní života. Pak polily jej slzy. I sklonil se k jejímu čelu, jež bylo studenější mramoru a pošeptal jí: "Vidíš, vidíš, Lidunko moje, chtěl jsem si počkati na tebe a udělati z tebe svou hospodyňku v naší chaloupce. Ale jinak bylo souzeno. Místo do chaloupky budu tebe provázeti na svaté pole. Ach, škoda, přeškoda tebe, ty naše růže!" Tak hlasitě bědoval on, bědovali a naříkali i ostatní přátelé a všichni plakali s ním.
Co by tu byl dále platen. Rozloučil se potom krátce se všemi, skočil na vor a vor vyplul po proudu, který je j unášel.
Teď plavci žádali Blažeje, aby jim vysvětlil co se dělo. Avšak ten byl dosud jako bez smyslů nemoha souvisle promluviti. Plavci se dozvěděli pouze, že jej táhla jakási neviditelná síla na onu skálu. Z té spatřil na dně děsné prohlubně plačící Lidunku, kteráž po něm spínala ruce. Nerozmýšleje, chtěl se tam vrhnouti, ale tu ucítil pod nohama pohodlné stupně.Mohl sestupovat lehce, voda mu nijak neodporovala. Leč když chtěl Lidunku uchopiti, viděl teprve, že ji držela jakási příšera ve spárech. S tou mu bylo o ni zápasiti.Viděl, jak příšera zakusuje se do hrdla Lidunčina a vyssává její dech, její duši. Pak teprve pustila oběť svoji, s níž Blažej vyplynul na povrch nevěda ani jak. Tak zachráněno bylo tedy jen mrtvé tělo Lidunčino a její milá, jasná duše byla chycena v sítích zloboha....
Když toto druhům vypověděl, přestal mluviti, jakoby oněměl. Nechtěl říci nic více, ba ani jak ta příšera vypadala, ani jaká to byla moc, která jej pudila zachrániti Lidunku.
Tak plavci dojeli až do Prahy, načež se pěšky vraceli každý do svého domova.

Když Blažej přišel domů, byla Lidunka již na marách a v rakvi, oblečena v bílý rubáš z plátna kmentového, na něž sama napředla. Na hlavě měla věneček a kolem sebe plno svatých obrázků a květin. Kdo měl květiny v zahrádce, každý věnoval je s pláčem andělskému děvčátku. Ona tam ležela, jakoby pouze spala. Blažej spatřiv ji, podivil se velmi. Kdežto ji byl opustil jako mrtvou, shledával se s ní teď, jakoby se křísila. Ruce měla bělounké a hebounké jako za živa.
Blažej, pohlížeje na ni, zvolal: "zda nevidíte, že není mrtva? Jak je Bůh nade mnou, nepřipustím, aby byla pochována.
Jelikož bylo v chaloupce málo místa, odnesl si sám Lidunku s rakví do sušírny v sadě. Sám sedl si vedle ní na lavici. Nechtěl proto dopustiti, aby byla odnesena do kaple na hřbitov, že se obával, aby se nelekla, až se probudí. Pevně věřil, že není mrtva.
Babička schvalovala co učinil, jen se bála, aby mu Vodník nenastrojil nějaké nebezpečí. však statečný hoch se jen usmál a ozbrojiv se obuškem, počal Lidunku hlídati očekávaje, že se probudí.
Na hlavě měla věneček a kolem sebe...
Měsíc vycházel nyní později, byl v ubývání. Tma rozhostila se v sadě a takové ticho bylo, že Blažejovi zdálo se slyšeti tepot pobouřeného srdce svého. Nikdy nepoznaná úzkost se ho zmocnila. Avšak po chvíli dodal si zase statečnosti.
"Lidunko, probuď se a uvidíš, jak budeme spolu šťastni. Budeme spolu pracovati, poctivě jednati a žíti, až konečně jako starouškové klidně pospolu odevzdáme duší svých Bohu."
Sotva domluvil, pocítil v srdci takový netušený klid a mír, že přestal se báti. Hlava se mu schylovala - usínal. Usnul. Podivné to bylo spaní!
Jakoby spal a přece viděl a slyšel, co se kolem něho dělo. Najednou po tom hlubokém tichu slyšel od vody šumot, šelest a jakýsi šepot. Chvíle ke chvíli pronikavější, prudší. Cosi zběsilého se ozývalo v těch zvucích. Naslouchal, co bude dál a to co šeptalo se blížilo. Nevěděl jestli je to vítr. Jak vítr dovede zazpívati, hvízdati, jak umí lkáti a volati, tomu všemu nejednou se podivoval. Rovněž divíval se šepotání, šumění, hučení a ječení vody, že by tomu leckdo nevěřil, jak voda dovede vypravovati. Přece však něco podobného dosud neslyšel jako v tomto polosnu. Snad byli to tedy přece jenom tvorové. Ale jací tvorové? Lidé ani živočichové to jistě nebyli. Chtěl se podívati, ale neviděl ničeho, jen tmu.
Hučící dav ten stále se blížil. Zdálo se, jako by se množil a posléze zaléhala až vřava. Blažej rozeznával příšerné jakési kroky a skoky. A blíže a blíže to přicházelo. Chtěl se probuditi, ale nešlo to.
Teď, náhle, co to? Najednou zdálo se mu, že rozumí a že slyší volati:
"Strážce ve spánku hlavu kloní, a my si jdeme, jdeme pro ni.
Pán si ji chytil do svých sítí. Vzali mu ji, on chce ji míti.
Do těla letí její duše, za ní teď dav náš kluše, kluše...
Vždyť ona bude paní naší - chyťme ji než nás někdo splaší."
Ó. teď Blažej chápal, kdo to byl. Probudil se, vzchopil a rozestřel chránící náručí nad Lidunkou. A tu i ve bdění slyšel týž pronikavý šepot a slyšel, jak jakýsi dav cupe, dupe, tlačí se a hemží. Cosi ho šimrá na kolenou. Zdálo se mu, že tone ve vodě. Vykřikl a pevně k srdci tiskl mrtvou Lidunku. K jeho výkřiku odpověděl venku jiný výkřik, jenž podobal se žalozpěvu větru, ač vítr to nebyl, co takto zahoukalo:
"Bídný červe pozemský! Vydej mi Lidunku. Nedáš- li mi ji, zardousím tě a roztrhám na kusy."
Po tomto se Blažejovi vrátila jeho neohroženost zahřměl:
"Vari! Jako jsem zachránil tělo Lidunky, tak vymodlím si s babičkou svojí také ještě duši její u Boha, aby ji vzal od tebe k sobě. Nebojím se tě a hrozbou nezaženeš mne odsud. Do posledního dechu budu hájiti tělo Lidunky.
Nemožno popsatí divě zuřivý jekot Vodníkův. Davy bytosti vodních zarývaly mu drobounká klepeta do noh a dobývaly se výše až k samé hlavě. Blažej cítil studeně vlhkou tlamu příšery, které Lidunku vyrval, ale která jí dříve duši vyssála.. Nevýslovná ošklivost jej pojala. Chtěl vztáhnout ruce k příšeře, aby se jí ubránil, ale musel by pustit Lidunku. A na to Vodník číhal. Mžikem by ji uchvátil a byl by zmizel jako blesk.

NEBESKÁ ROSA - pokr. 6
Blažejovi bylo, jakoby slyšel rajskou hudbu
Blažej křičel velikým hlasem "Pomoc! Pomoc!" Pozdvihl hlavu. Tu náhle prorazil čirou tmou stříbrojasný svit měsíce, jenž právě vyhoupl se nad lesy. Jakkoli byl to zjev utěšený, přece Blažej oči zamhouřil, neboť co mu osvětlila matná zář měsíce, bylo nevýslovně příšerno. Tlupy malinkých příšer vodních šklebily se kolem něho, hemžily, tlačily se a nad ním stál - hrozný škůdce, postrach lidstva, zlý duch všeho vodstva na zemi. Rostl, roztahoval se, hněv a zuřivost mu zíraly z jeho studeného obličeje. Blažejovi zdálo se, že jest ztracenou i Lidunka. Byl pře tím studeným obrem opravdu maličkým červem.
Zatím měsíc stoupal na obzor a Vodníkovi bledé oči byly k měsíci obráceny.
Z měsíce svezla se bílá průhledná postava a Blažej cítil na horoucím čele líbezný vánek, jenž z ní dýchal. Otevřel oči a viděl zjev ten čarovný. , Slyšel též hlas té bytosti z nebes sestupující po měsíčním paprsku. A hlas ten volal: "Ustup, vodní duchu, ustup, přikazuji! Zanech této kořisti, nebraň čisté duši této dívenky, aby s tělem se spojila. Ona náleží zemi, slunci a lidskému pokolení, jeho práci. Upusť od ní! Vzala jsem ji do ochrany, když jsi ji sobě vyhlédl. Nemohu ovšem vejíti v zápas s tebou, ty jsi mocnější mne. Ale domlouvati mohu tobě. Také jsem přítelkyní matky tvé, která sídlí ve pramenech všech řek. Uposlechni tedy mého hlasu, jakoby to byl její hlas!"
Blažejovi bylo, jakoby slyšel rajskou hudbu a úlevou bylo mu, když bělostná bytost mávnutím stříbrojasné ruky své od něho smetla příšerný zjev. Díval se udiven za zjevem, jak podoba Vodníkova se měnila, měnila, až se stala lidskou. Jeho příšerná tlama se stala obličejem bílým, bez krve, avšak výrazu tklivého a k smrti smutného.
"Tobě snadno se řekne, ustup" Ale kdo mi dá náhradu za ztracenou naději? To děvče mělo být útěchou mojí ve věčném nepokoji mého života, v tom studenu a mokru, v tom zápase se sluncem a vzduchem. Ano, kdybys ty se nade mnou smilovala přítelkyní mojí se stala, bylo by mi možno odříci se touhy po Lidunce.
"Odejdi klidně. Brzo uvidíš mne zase," pravila vzdušná bytost.
"Ale nezapomeň Vodníka, nebeská Roso! Miláčku slunce i země, lidí i rostlin, dcero jasné luny, přítelkyně hvězd!" Tím Vodník rozloučil se s lunojasným zjevem. A nebeská Rosa kývajíc odcházejícímu, obrátila se k Blažejovi.
"Tedˇ rychle vynes děvčátko pod šíré nebe, neboť vroucí tužba tvoje bude vyplněna. Vzkřísím Lidunku."
Blažej učinil, co mu kázala. Měsíc stoupal po nebesku mezi velkými hvězdami. Na východě zaleskla se spanilá jitřenka. Nic nikde Blažeje neděsilo. Nebem a zemí kráčela útěcha a naděje. Běloskvoucí postava vystoupila mezi hvězdy. Ale tráva byla rosou skropena. Květiny kolem Lidunky zářily rosnými démanty a vlásky i čelo Lidunčino zvlhlo.
Nebe se bělalo a když vystřelil první zlatý paprsek vycházejícího slunce jako šíp vyslaný z nebeského lučiště, tu padl na víčka Lidunčina. A ta otevřela velké udivené oči.....
"Lidunko! Ty jsi živa?" Blažej zajásal, ale ona nepamatujíc v té chvíli ničeho odpověděla: Cožpak je na tom divného, Blažeji?"
I vzal ji do náruče a nesl ji jako malé dítě rychle domů, dříve, než mohla pozorovati, kde jest. Chuděrka byla slabá a nebránila se. Když ji doma položili na postel, usnula spánkem zdravým.


OBLÍBENÉ POHÁDKY co se tady nejvíc čte?

Hledáte tu svoji pohádku? Je možná tady!

12 měsíčků 776833333 Adina Mandlová Africká královna Alcatraz Allison Crowe Amerika Anděl Páně Andělíček strážníček Andersen Android Anička s lískovými oříšky Animovaný svět Arabela Astronomie Ať přiletí čáp královno Ateroskleróza Ave Maria Babička BaJaJa Beethoven Symphony Betlém Bob a Bobek Bobr Boháč a chudák Bohatství Bouře Božena Němcová Boží muka Broučci Bubáci bubble nebula Bůh Slunce Buchty Byl jednou jeden král Celovečerní pohádky Celý film Byl jednou jeden král Cestování Cruise Rekreace Dovolená Cesty Cibule Cinderella - When I Fall in Love Čaj o páté Čarodějnice Čarodějův učeň Čepička trh a mimčo v závěsu Černokněžník Čert a Káča Čerti u nás Čerti u sousedů Čertouská poudačka Čertova nevěsta Čertův mlýn Čertův švagr Červený traktůrek Česká pohádka Čtené Pohádky Dařbuján a Pandrhola Den pro tebe Deprese Deprivace a skupinová hloupost Deprivanti Der Hase und der faule Förster Deštivý den Děti Dětství Děvčátko se sirkami DIAMANTOVÁ SEKERA Diamanty DIVOTVORNÝ MLÝNEK Divotvorný ubrousek Dmitri Shostakovich - The Second Waltz Dobro a jeho světlo Dobrou noc prasátka Dopisy Drahé kameny Drogy Dům U zlaté studny Dva mrazíci Dvanáctero lovců Ferda mravenec Filmové pohádkové drby Flejberk Fotografie Genius loci Hadíth Hajný Robátko Hastrmani Historie Hledejte krtečka! Holubí hnízdo Homeless Honza a Jenovéfa Horseland Hrátky s čertem Hrneček Google Hrnečku vař Hudba Humor Humor a vtipy nebo moudra Hup do mošny! Hvězdokupa Hyperkinetická porucha Charlie Chip And Dale Chipmunk Chlad zimy Cholesterol Chytrá selská dcerka Chytrá vesničanka Internet Izer Jabloňová panna Jahůdková panenka Jája a Pája Jak bednář... Jak dědeček měnil Jak kohout napálil lišku Jak Kuba utekl ke Krakonošovi Jak se budí princezny Jak se Honzík učil latinsky Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak šla slepička a kohoutek na vandr Jak Trautenberk prodával vodu Jak zajíc přelstil líného hajného Jan Werich Jaro Jelen Zlatoparoháček Jen počkej Jesličky Jezdecký klub Ježibaba Ježíšek Jirka s kozou Jiřička příběhy Jiřička příběhy na dobrou noc Jiřičky pověsti Jordánsko Kai a Gerda (Sněhová královna) Kalifornie Kámen krásy Kapradí Karel Čapek Karel Jaromír Erben Karel Kryl Karel Kryl Nevidomá dívka Karel Svoboda Karikatura kde se pasou?.... Kdo je hloupější? Kocour kohout a liška Kocourek Kocourek Sammuel Koledy Koně Kongres Konopka obecná Kontakty Korsika Kouzelná mošna Kouzelné křesadlo Kouzelný hrnéček Kouzla králů Krajina Krakonošovy námluvy Král a klaun Královna Koloběžka První Královna ohně Krásné ženy Kreslený film Kristian Krizová linka Krkonošské pohádky Krteček Krteček a maminka Krteček a orel Krteček v Číně Krtek a zahradník Krtek a flétna Krtek a hodiny Krtek a kašna Krtek a létající koberec Krtek a malá žába Krtek a myška Krtek a robot Krtek a vejce Krtek a weekend Krtek a zelená hvězda Krtek hodinářem Krtek Mix Krtek saves his home Krtek v metru Kuřátko Květy La Roux Les Lesní jahody Lesní pohádka Lesní příběh stromu Léto Lidský život Lišáček Liška a čáp Liška Eliška Lištička a taštička na regále Lotrando a Zubejda Lovecký pes Madlenka Mach a Šebestová Máj Malá mořská víla Maminka Maminky sen Maturita mé zlaté parohy Meditace Méďové Medvědi Meluzín Hejkal i Rusalky Memy Měsíční noc Mireille Mathieu Mladý kovář Modrá knížka Modříny Moldau Smetana Moře Motivace Moudra Moudrost MRÁZ A MRAZIVEC Music and Humor Myška a knížka Nádherná Večernice Nebeská Rosa Nedělní pohádky Nejkrásnější české pohádky Nejkrásnější hádanka největší moudro na světě Nekonečný příběh Německy Nepohádka o člověku Novinky v hudbě Novoroční příběh O babičce a nůši O bezhlavém rytíři O broučkovi O čápovi a lidech O čápovi a lišce O dívce co podržela slunce nad mořem O Drobečkovi O Dušičce O dvanácti měsíčkách O dvorečku domečku kohoutkovi a slepičce O hloupém Honzovi O Honzíkovi a Mařence O Honzovi O hrbáčkovi O chytré kmotře lišce O jedné panence O ježečkovi O Kdybískovi O koblížkovi O kocouru kohoutu a kose O kohoutkovi a slepičce O kominíkovi O koních a dětech O kouzelné zahradě O kováři a čertu O Krakonošovi O králi co nepoznal housle O krtečkovi O květinovém talíři a slepičí polévce O labuti O lásce O lišce O lišce a chytré sýkorce O makové panence a motýlu Emanuelovi O malém prasátku O malém trempíkovi O medu O modrooké holce O nadávající princezně O naschválníčkovi O Nebeklíči O nebi moři a slunci O neposlušných kozlatech O nepravém a pravém čertu O Palečkovi O panně Mahuleně O pejskovi a kočičce O perníkové chaloupce O Pifarce První princezně O popelce O princezně a žabákovi O princezně O čertovi O drakovi a nebojácném Mikešovi O princezně se zlatým lukem O princezně solimánské O princezně z Rimini O ptáku Ohniváku O růžových kozačkách O Slunečníku Měsíčníku a Větrníku O sluníčku a obláčku na nebi O smolíčkovi O Smolíčkovi. Za hory O Smůle a o Štěstí O sněhurce O srdíčkovém hrnečku O stříbrném rytíři O světle na zemi O syslovi O štěstí O třech rytířích O Vánočním stromečku O veliké řepě O veselé pastelce O veverce O vlku O vodnících O zajíčkovi O zdraví O zeměklíči O zemi a zahradě O zlatém kapradí O ZLATOHLÁVKOVI A ZLATOVLÁSCE O zlé selce... O ztracené pohádce Obama Oldřich Nový Online pohádky Osobnost Otčenáš Paleček rytířem Pasáček a kouzelná píšťalka Pasák vepřů Pastýřka a kominíček Pat a Mat Pavel Kysela Peníze Perníková chaloupka Persie Petra Pippa Písničky z pohádek Placebo Podzim Poezie Pohádka Pohádka na dobrou noc Pohádka o Červené karkulce Pohádka o jaru Pohádka o kočicce Pohádka o podzimu Pohádka o vodě Pohádka ze mlejna Pohádkové fotografie Pohádkové vtipy Pohádky tisíce a jedné noci Pohádky z lesa Pošta pro vás Pošťák Pat Pověsti Povídala vrána vráně Prázdniny Princ a Večernice Princ Bajaja Princezna na hrášku Princezna Pampeliška Princezna se Zlatou hvězdou Pro internetové guru Pro malého medvídka PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ? Programy a tipy Prostřeno Přátelé Příběhy jako pohádky pro děti Příroda Psí lejstro Ptáci Ptačí zpěv Pyšná princezna Radost Rákosníček Relaxing Music Romantika Rozum Rozum a Štěstí Rüberzahl Rumburak Rumcajz Růže Růžena Nasková Ryby Rytíř Červená růže Římská mythologie S čerty nejsou žerty Sammuel perský kocourek Scarabeus Sdílejte přátelům! Sdílení Sedlák milostpánem Sedm prázdných dnů Sen o vlčím máku Shadows Shiraz Skřítek Skřítek Racocheil Slovensko Slunce je králem dne Slunečné odpoledne Slunečné ráno Sluneční erupce a aktivita Sluneční toulky v přírodě Slunečný den Smartphone Snake charmer's flute Sněhurka Sněhurka a jak to bylo dál Sněžná peřina Sociální sítě Sociopatie Some day my prince will come Soukromé Spánek Spejbl a Hurvínek Splněný dětský sen Sršeň Stáří Statečný voják Straka Stream Strejček Příhoda Stromy studentské Suguperge! Sdígilígim naga wegeb! Sůl nad zlato Svatba Svět hraček Svět je barevná hra Svět na bílo Světlo Syrenia Šílená pohádka Šíleně smutná princezna Šípková Růženka Škola Šťastný smolař Štědrý den Štěstí a práce Tajemství Tajemství lesní země Tajemství staré bambitky The Cranberries - Zombie The Mole and the Chewing Gum The Moon Měsíc The Old Man Tip a Tap Traktor Tom Tramping Trautenberg Trautenberk trpaslíci TŘI KONĚ Tři oříšky pro Popelku celý film Tři zlaté vlasy děda Vševěda Tříska a kůra Tuláček Tweet Tygr a Pú u Křížku U řeky U vody Učitel USA Úsměv Vajíčka Vandr Vanessa Mae Vánoce Vařila myšička Vazač košťat Včelí medvídci Včelí medvídci - Ubrečený Včelka Mája Večerníček Velikonoce Velikonoční koleda Velká kočičí pohádka Verše Veverčí pohádka Videopohádky Víla Amálka Vimeo Vinná réva Vlaštovka Vlčí mák Vlk a ovečka Vodník a Karolínka Vojenská služba Všímavost Vtipy za doly Zahrada mandloňových květů Zahradní pohádka Zahrady Zachráněný čert Zachraňte krtka! Zajíc a liška Záleh Zavřete oči odcházím Zdraví Zima Zlá královna Zlatá střední cesta Zlatovláska Zlatý jelen Zlatý pták Znám jedno místo Zničit krtka Zrcadlo Zvířátka a Petrovští Živá voda Život jako pohádka Životospráva

Vybraný příspěvek

VLK A OVEČKA

Žil jednou jeden vlk Ž il jednou jeden vlk a jedna ovce. Ovečka se odtrhla od stáda a zablou­dila v lese. A vlku, tomu je les jako rodn...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...