CZPOHÁDKA: června 2009

I Never Loved a Man (The Way I Love You) - Allison Crowe Allison Crowe - Hallelujah - live-in-the-studio

Allison Crowe

I Never Loved a Man (The Way I Love You) - Allison Crowe 

Allison Crowe - Hallelujah - live-in-the-studio


This funkily lo-fi recording is from a concert just before Christmas 2006 (more hometown glory - Winter). Allison Crowe performs "I Never Loved a Man (The Way I Love You)" - a song written in the '60s by Ronnie Shannon, and which was a break-through hit for Aretha Franklin.

Bob Muller, curator of cover songs at JoniMitchell.com says: "it takes a lot of self-confidence to tackle Aretha's version of "I Never Loved a Man..." but Allison does and nails it just as good as the Queen of Soul herself. Her piano playing is equally exquisite. Treat yourself to one of the mightiest talents on the singer-songwriter scene today."

Cheers to Del and Scott for capturing this happening. Warmest thanks to web creator extraordinaire Cylune for enabling this video to be enjoyed as it is.

Rákosníček a déšť Brčálník Rákosníček dešťovka Rákosníček a povětří

Rákosníček a Brčálník
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je rybníček Brčálník na první pohled je docela obyčejný ... já už hořím zvědavostí na předpověď počasí ... tlaková výše..výše..výše až tropicko ...ztrácím eleganci bylo by vhodné předpovědět déšť to bohdá nebude, aby se tady někdo šmodrchal, když je tady Rákosníček.

Já vám dešťovko udělám takovou průtrž ...

Hasiči pumpovati a stříkati teď.

Jak Rákosníček neobstaral déšť

Pohádka pro geeky a internetové guru Cauldron 2 music remakee

Přehrát doporučeno
Pohádka pro geeky

Včelí medvídci - Kroupový

Včelí medvídci
Včelí medvídci - Kroupový

Příběhy včelích medvídků je populární loutkový seriál večerníčků. Jeho hlavními postavami jsou občas poněkud neposlušní čmeláčí kluci Čmelda a Brumda, krom nich se tam dále vyskytují další hrdinové převážně z hmyzí říše (čmeláčí maminka, luční koník, pučmeloun, roháč atd.).
 První série seriálu byla natočena v roce 1984. Vypravěče provázejícího příběhem a řadu postav namluvil herec Josef Dvořák.
Příběhy včelích medvídků. Děj:
Čmelda opět zlobí. Nechce snídat ani létat a ještě je ošklivý na berušku, které se posmívá, že je žlutá a bez teček.
I sluníčko se na čmeláčka zlobí a schová se za mrak. Na zem spadne veliká kroupa a Čmelda si sní užije..

Včelí medvídci Zlobiví Sosáčkama sosáme ...Mladí čmeláčci rostli a než zrály jahody ledacos uměli...Půjdete sbírat pyl!

Včelí medvídci

Včelí medvídci - Zlobiví ... Sosáčkama sosáme. Jaro už bylo v plném květu a čmeláčí mamince se narodili Čmelda a Brunda. Mladí čmeláčci rostli a než zrály jahody ledacos uměli...Půjdete sbírat pyl ...

Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé do pěti, do pěti musíme být u maminky.

Večerníček: nebezpečná inspirace je Vtip a humorné video! Čmelda a Brumda Světluškový

Večerníčkové děti

Večerníček je nebezpečný pro vaše děti

Večerníček se pohybuje po pochybném schodišti bez zábradlí. Chladnokrevně při tom škodí životnímu prostředí rozhazováním papírů, které patří do kontejneru s recyklovaným odpadem.
Večerníček na konci schodiště bezmyšlenkovitě skáče do neznámých hlubin. Stále se při tom usmívá, což může u nezletilců evokovat pocit, že by měli napodobit jeho sebevražedný skok do hlubin.
Večerníček, ač zjevně dítě, řídí automobil. Opět se usmívá, ačkoli není připoután bezpečnostním pásem. U dětí to může evokovat představu, že řídit bez řidičského průkazu bez připoutání pásem je velká legrace.
Večerníček balancuje na nebezpečné tyči zakončené kolečkem. Nevěnuje se dostatečně řízení, čímž ohrožuje nejen svoji bezpečnost.
Napodobení Večerníčka může způsobit těžké úrazy.





O SMOLÍČKOVI. Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?....

Jelen troubí hlasitě a je to slyšet daleko...
Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?


O Smolíčkovi


Byl jednou jeden malý Smolíček pacholíček a ten bydlel u jelena, který se o něj staral. Vždy, když chodil jelen na pastvu, varoval Smolíčka, ať nikomu neotevírá. Smolíček vždy poslechl. Jednou, když se zase jelen pásl na pastvě a Smolíček zůstal sám doma, ozvaly se za dveřmi líbezné hlásky:

"Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme."

Smolíček ale poslechl jelena a neotevřel. Když se vrátil jelen z pastvy, všechno mu vyprávěl. Jelen pravil: "To je dobře Smolíčku, že jsi neotevřel. To byly zlé jeskyňky, které by tě unesly do své jeskyně. Nikdy jim neotevírej!"
Druhý den, když byl jelen opět na pastvě, se za dveřmi znovu ozvalo:

"Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme."

Smolíček pamatoval na rady jelena a jeskyňkám neotevřel. Ty se ovšem jen tak nevzdaly, stály za dveřmi a na Smolíčka naléhaly, prosily, stěžovaly si na to, jaká je venku zima a kdesi cosi. Zkrátka prosily a prosily, až jim Smolíček dovolil vstrčit do dveří dva prstíčky. Jenže to neměl dělat! Jeskyňky strčily do dveří dva dlouhé prsty, pak celou ruku a pak rozrazily dveře, vzaly Smolíčka a už s ním utíkaly pryč.
Smolíček začal zoufale volat:

"Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!"

Naštěstí jelen se pásl nedaleko, a tak Smolíčka uslyšel, přispěchal za ním a zlým jeskyňkám ho vzal a odnesl zpátky do chaloupky. Tam znovu Smolíčka pacholíčka varoval a ten mu musel slíbil, že už v žádném případě neotevře jeskyňkám, i kdyby prosily sebevíc. Smolíček to slíbil. Pár dní měl od jeskyněk klid, ale za několik dní se objevily znovu a začaly svým líbezným hláskem znovu přemlouvat Smolíčka:

"Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen se trošku ohřejeme,
hned zase půjdeme."

Smolíček se ale nedal. "Ne, vy jste zlé jeskyňky a unesly byste mě do své jeskyně. Já vám neotevřu." "Neunesly bychom tě, Smolíčku, a i kdybychom tě vzaly s sebou, tak u nás by ses zle neměl. U nás je spoustu jídla, byly bychom na tebe hodné..." Jeskyňky tak dlouho přemlouvaly Smolíčka, až se jim opět povedlo Smolíčka přemluvit k tomu, aby jim otevřel. Jenže jeskyňky opět vzaly Smolíčka pacholíčka a utíkaly s ním pryč.
Smolíček znovu zoufale volal na jelena:

"Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!"

Jenže tentokrát se jelen pásl daleko a jeskyňky neslyšel. Ty Smolíčka dovlekly až do své jeskyně, kde ho zavřely do malé místnůstky a začaly si ho vykrmovat. Chtěly, aby co nejrychleji nabral na váze a ony si mohly Smolíčka upéct.
Smolíček pacholíček prosil jeskyňky, ať ho nechají být, plakal, naříkal, ale nebylo mu to nic platné.
Jednoho dne jeskyňky usoudily, že už Smolíčka vykrmily dost a že si ho upečou. Připravily si ho a nesly ho k peci. Tu Smolíček ještě jednou začal z plných plic volat:

"Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky nesou!"

Naštěstí ho jelen zaslechl, přiběhl, jeskyňkám ho vzal a odnesl ho zpátky domů. Tam Smolíčkovi pořádně vyhuboval. Od té doby už Smolíček pacholíček nikdy zlým jeskyňkám neotevřel.

O dvanácti měsíčkách. Původní pohádka. "Jdu sbírat jahody," odpověděla smutně Maruška. "Teď?" podivil se Leden. "Musím, nepřinesu-li domů jahody, sestra s macechou mě zabijí."

"Jdu sbírat jahody," odpověděla smutně Maruška.
"Teď?" podivil se Leden.
  "Musím, nepřinesu-li domů jahody, sestra s macechou mě zabijí."

O dvanácti měsíčkách


Byla jedna matka a ta měla dvě dcery. Jedna byla vlastní - Holena, druhá nevlastní - Maruška. Matka měla radši vlastní dceru, a tak těžce nesla, že Maruška roste do krásy, zatímco její vlastní dcera Holena krásy moc nepobrala.

A jak to tak bývá, byla právě Maruščina krása důvodem k tomu, aby jí její nevlastní sestra i matka ubližovaly.
Musela doma všechno dělat - starat se o domácnost, o domek i o domácí zvířata. Macecha s nevlastní sestrou nedělaly nic, jen stále Marušce ubližovaly. Ta ale i přesto stále rostla do krásy. Byla krásnější a krásnější a macecha a Holena stále víc zuřily.

Jednoho lednového dne povídá Holena: "Chci si za pas dát kytičku fialek, jdi a natrhej mi je." "Ale sestřičko, kde teď v zimě, když je všude hromada sněhu, mám hledat fialky?" "Mně odmlouvat nebudeš," obořila se na ubohou Marušku Holena, "přines mi fialky, nebo tě zabiju."

A tak Maruška s pláčem vyrazila na cestu. Šla sněhem, tělo ji záblo, měla hlad a nikde žádné fialky neviděla. Najednou došla na louku, kde hořela vatra. Kolem vatry bylo dvanáct kamenů a na nich sedělo dvanáct mužů. Každý muž představoval jeden měsíc v roce. Na nejvyšším kameni v čele seděl Leden, který zrovna vládl.

"Dobrý den, dobří muži," oslovila je Maruška, "nemohla bych s u vás na chvilinku ohřát?" "Klidně se ohřej," souhlasil Leden, "jen nám pověz, co tu tak sama a v takové zimě děláš?" "Ale hledám fialky," odvětila Maruška. "Teď v zimě?" podivil se Leden. "Já vím, ale já je musím přinést, nebo mě setra Holena zabije."

V tu chvíli Leden pokynul Březnu, ten kývl, vatra se rozhořela a najednou všude kolem začal tát sníh, louka se zazelenala a na ní rostly fialky. "Rychle trhej a utíkej domů," popoháněli ji muži. Maruška poklekla, natrhala plnou náruč kvítí a utíkala zpět domů.

Macecha i Holena se divily, že úkol splnila. Dlouho ovšem spokojené nebyly. Za čas přišla Holena za Maruškou a povídá ji: "Dostala jsem chuť na jahody. Jdi do lesa a natrhej mi je. Ale to ti povídám, jestli se vrátíš bez jahod, zabiju tě."

A tak Maruška zase s pláčem šla. Všude, kam jen dohlédla, byl sníh. Byla jí zima a byla hladová. Najednou opět zahlédla světlo a došla na louku, kde hořela vatra a okolo ní sedělo dvanáct mužů, kteří představovali dvanáct měsíců.
"Dobrý den, dobří muži, mohu se na chvilku u vás ohřát?" Leden ji odpověděl: "Můžeš, ale co v takové zimě děláš v lese sama?" "Jdu sbírat jahody," odpověděla smutně Maruška. "Teď?" podivil se Leden. "Musím, nepřinesu-li domů jahody, sestra s macechou mě zabijí."

Leden přistoupil k červnu něco mu pošeptal a podal mu žezlo. Vatra se rozhořela a Červen se ujal vlády. Všechno začalo nejdříve kvést a potom zrát. Najednou před Maruškou začaly růst velké jahody. Ta neváhala ani chvilku a začala je trhat. Poté poděkovala a běžela domů. Sestra Holena i macecha se divily, že tento úkol také splnila. Najedly se jahod a byly spokojené, ale tahle spokojenost jim dlouho nevydržela.

Pár dní nato povídá Holena Marušce: "Jdi do lesa a přines mi jablka." "Ale sestřičko, teď v zimě žádná jablka nerostou," snažila se Maruška přesvědčit sestru, ale nebylo jí to nic platné, a tak se s pláčem vydala na cestu.
Zase dlouho bloudila ve sněhu, hladová a zoufalá, až opět došla na louku, kde hořela vatra a okolo ní sedělo dvanáct mužů - 12 měsíčků.

Maruška se opět zeptala, zda se může ohřát a pověděla mužům o tom, proč musí domů přinést jablíčka. Těm se zželelo Marušky, a tak Leden pokynul Září, vatra se rozhořela a začalo všechno pučet, poté kvést, zrát, až byly vysoko na jabloni zralá a krásně červená jablíčka.

"Rychle si setřes jablíčka a utíkej domů," řekl jí Leden. Maruška tedy setřásla dvě jablíčka a hned utíkala.
Jablíčka byla dobrá, ale Holeně nestačila: "To jsi všechny jablka musela cestou sníst?" zlobila se na Marušku. "Ne, jen jsem musela rychle utíkat pryč," bránila se Maruška nařčení, ale Holena jí nevěřila. Byla rozmlsaná jablíčky a rozhodla se zajít si pro ně sama, a tak se vypravila na cestu.

Dlouho se trmácela lesem, byla jí zima, až najednou vyšla na louku, kde uviděla vatru a kolem ní dvanáct mužů. Drze přistoupila k vatře a bez optání se začala hřát. Poté zase odešla. To měsíčky urazilo a Leden se chopil naplno své vlády. Nebe se zatáhlo a začalo hustě sněžit. Nebylo vidět na krok. Holena bloudila, mrzla a mrzla. Svaly ji slábly až klesla do sněhu.

"Kde je ta Holena, cpe se někde jablky a své matce nepřinese nic," uvažovala macecha. "Půjdu ji najít," rozhodla se a vypravila se na cestu, ale i ona zabloudila.

Maruška starostlivě vyhlížela macechu se sestrou první den, druhý den... Ale už je nikdy neviděla. Od té doby šťastně hospodaří v chaloupce a nikdo už jí neubližuje.

Lidský mozek Deprivace a skupinová hloupost. Memy. Lidské vědomí. Docilita a omezená racionalita.


Vulkano Sicilie
Podle teorie memu lze svět rozdělit na tři části:
Svět 1 - je světem atomů, molekul, buněk, tkání, orgánů
Svět 2 - je světem psychického bytí
Svět 3 - je světem objektivní informace - jsou to všechny zaznamenané informace, obsahy knihoven, archívů, internetu a databází bez ohledu na jejich pravdivost či nepravdivost...  
Ze světa č. 1 vyrostl svět č.2 a z něj v průběhu vývoje vyrostl svět č.3, který zpětně ovlivňuje svět č.2 a ten následně svět č.1.
Součástí světa č.3. jsou tzv. memy, což je pojem, který vymyslel anglický biolog Dawkins - tvůrce proslulé teorie o sobeckém genu.
Úplně jednoduše: memy jsou informace, které se v sociálním prostředí chovají podobně jako geny v prostředí biologickém.
Příklady memů jsou pojmy jako bůh, příroda, spravedlnost, dobro, zlo, nenávist, láska, vlastenectví, povinnost, národ...ale také způsob výroby zbraní, vztah k přírodě, k rodině, k využívání sdělovacích prostředků.

Memy a jejich použití v reálném životě vypovídají o tendenci skupiny k lidství či deprivantství, stejně jako je to u genů a směrování ke zdravému či nemocnému organismu.
Mechanismus je relativně jednoduchý - deprivanti stvoří memy, které tvoří další deprivanty ale mechanismus platí i opačně pro užití memů ve jménu lidskosti. Oba druhy memů a jejich využívání se v čase a prostoru vyvíjejí a „soutěží“ spolu stejně jako geny parazitního a neparazitního života.
Při této „soutěži“ neplatí, že nejvyšší forma lidství (projevující se tvořivostí v oblasti morálního a citového života a v oblasti poznání, schopností rozeznat dobro a zlo, schopností být sám sebou) nutně musí poskytovat selektivní výhody vůči jiným „nižším“ skupinám.
___________________________________________________________________________________
To, co poskytuje selektivní výhodu je nejvyšší úroveň vědy a poznání a její technické využití.
Z toho neplyne, že by věda a technický pokrok přímo ohrožovaly lidský druh. To, co lidský druh přímo ohrožuje je jejich deprivantské užití.
Jde o 2 základní způsoby, jak se dají memy deprivantsky využívat a plodit tak další deprivanty:

1. úzkost a pocit viny
2. skupinová hloupost


1. Úzkost a pocit viny
- ty fungují na principu docility a omezené racionality. Docilita je míra, do jaké podléháme vlivu druhých lidí. Omezená racionalita znamená fakt, že žijeme ve světě, kdy si ani při nejlepší vůli jedinec není schopen ověřit všechny informace, se kterými se setkává. V určitém stupni nebo momentě se pak musíme začít spoléhat na informace, které jsme získali od jiných lidí aniž si je můžeme sami ověřit.
Jasným důkazem, že se necháváme ovládat parazitním deprivantským užitím memů jsou války. Jak je možné, že se milióny lidí nechají vtáhnout do válek, kde je vysoká pravděpodobnost, že mohou ztratit to nejcennější, co mají? Jak je možné, že se to děje opakovaně? Jak to, že Evropané zapomněli na průběh první světové války? Je to směšné nebo smutné, že na obou nepřátelských frontách můžeme číst téměř stejná vlastenecká prohlášení na náhrobcích mrtvých vojáků ?

H.A. Simon uveřejnil v roce 1990 teorii, jejímž principem je ve stručnosti toto: značný počet lidí s radostí a pocitem dobrého díla odevzdává velkou část své práce lidem, jež vůbec nezná. Například ve jménu „dobra“, „změn k lepšímu“, „lidskému pokroku“, „posmrtného života“ atp. Zpravidla je označujeme za altruisty. Přitom je zajímavé, že altruismus snižuje altruistovu „genetickou zdatnost“. Tou se rozumí počet potomků, jejich přežití a množení - nikoli bohatství a moc. Pakliže by geny byly skutečně sobecké, pak by se altruisté neměli vůbec vyskytovat. Oni ale jsou.
Simon tvrdí, že altruismus je nejsnáze zneužitelný mem - a je právě udržován docilitou a omezenou racionalitou.
Altruismus pak posiluje zdatnost skupiny za cenu, kterou mocenská špička vybírá od svých altruistů. K tomu se ale výborně hodí sdělovací prostředky - ideální nástroj omezené racionality.
Úplně jednoduše - altruismus zvyšuje genetickou zdatnost skupiny, ale mocenská špička ji využívá, nepodílí se na ni - jinými slovy na ni parazituje. Dělá se to následujícím způsobem:
V průběhu dětství se mláďata učí - jednak se učí, řekněme „správné“ informace, postupy a návyky a jednak se učí to, o čem společnost rozhodla, že bude považováno za správné. Přitom je evidentní, že rozeznat jedno od druhého bude poměrně složité a dokáží to jen výjimeční jedinci.

Docilní jedinci - většina - se naučí dělat to, co od nich společnost žádá i věřit tomu, čemu podle přání společnosti věřit mají. Mnoho jiného je - až na výjimky- ani nenapadne. Co společnost = její mocenská špička a opinion makers chce, to prostě označí za normu. K tomu všemu je nutné počítat, že svět je velmi složitý. A i ti nejvzdělanější a nejschopnější prostě a jasně jsou omezeni omezenou racionalitou a nejsou schopni si velkou většinu informací vůbec ověřit.
To, co extrémně silně posiluje účinky konformity se skupinovým schématem je niterný pocit viny. Po vštípení pracuje automaticky. Jestliže proces vštěpování byl dostatečný, pak svému nositeli zabrání, aby jej nekonformní myšlenky vůbec napadly byť v nejhlubším soukromí. Nepovolené myšlenky jsou považovány za absurdní nebo nenormální. Koho my smělo napadnout, že prezident státu, který vyhlásil válku je obyčejný masový vrah a šílenec? Moc se mi líbí formulace „koho by smělo napadnout“ - myslím, že přesně vystihuje podstatu věci.
Tento mechanismus ve spojeni s omezenou racionalitou může fungovat i následujícím způsobem: pokud by altruistu napadlo zvažovat, jakou výhodu má z jeho chování např. „strana“ nebo „vláda, případně jejich rodiny a porovnávat to s výhodami pro svou rodinu - dostaví se pocit viny a zahanbení.
A poměrně logický závěr: společnost s vyšším počtem docilních jedinců je zdatnější než společnost, jejichž počet je menší. Docilní jedinci totiž odevzdávají společnosti část energie, kterou by mohli spotřebovat sami.
Docilita má „hranici míry“ za kterou už nefunguje. Pravděpodobně je to okamžik, kdy altruistovi po odevzdání zbývá alespoň sebemenší nenulový zisk. Pokud je to nula, s docilitou bývá konec.
To ovšem neplatí pro omezenou racionalitu. Ta přežívá všechno - jakoukoli zkušenost. Jinak by například nebylo nikdy možné - jak jsme o tom už mluvili opakování válek.

2. Skupinová hloupost

Je jedním ze základních sociálně - psychologických jevů, je spolutvůrcem lidských dějin. A je také klíčovým pro účinnost deprivantského užití memu. Ve své ryzí a nejúčinnější podobě bývá velmi upřímná, necynická a idealistická.
Hloupost je potřeba odlišit od nevědomosti a omylu.
Nevědomost je stav, při němž relevantní informace v prostředí buď vůbec nejsou anebo je systém neumí rozlišit. Omyl je stav, kdy informace v prostředí jsou, jsou i rozlišeny, ale mylně zpracovány. 

Hloupost: v prostředí jsou jasné, dostupné a rozlišitelné informace. Jedinec nebo skupina, které se hlouposti dopouštějí tyto informace znají a jsou schopni je zpracovávat.
Důsledky hloupého činu neřeší řešený problém.
Jedinec nebo skupina měli možnost jednat odlišně - neboli měli možnost volby.
Jazyk - nástroj podporující hloupost
Jazyk, jehož účelem je podpora jednak spolupráce a jednak výměny informací je ze své podstaty jedním z nástrojů skupinové hlouposti. Dá se například tvrdit, že stupeň zkreslení při používání jazyka závisí na emočních souvislostech, které informace nesou.
Co byste řekli dokonce tomuto tvrzení: všechny informace, které skupina má a získává totiž slouží zejména a v prvé řadě k udržování „skupinového schématu“, k udržování stávajícího stavu ve skupině a TEPRVE AŽ POTOM k řešení dalších problémů.
Velmi zjednodušeně řečeno :
ať se děje, co se děje, nejdůležitější je, aby všechno zůstalo tak, jak je - bez ohledu na to, co je výhodné, nevýhodné, pravda nebo lež.
A co víc: je běžné, že informace, které by měly narušit skupinové schéma jsou zkresleny, zamlčeny, zrušeny. Pokud ani to nepomůže, pak jsou za hloupé, neschopné, divné - označeni nositelé těchto nevhodných informací.
Tzv. „schéma“ skupiny lze definovat jako nejzákladnější soubor představ o sobě a o světě. Je to poznávací program a jeho hlavním úkolem je udržování citové rovnováhy. Proto ovlivňuje poznání tak, že by se dokonce dalo říci, že lidské vědomí je v tomto směru spíše nástrojem víry než nástrojem objektivního poznání.
Jednoduše: potřeba citové rovnováhy je důležitější než potřeba objektivních informací.
Na základě vývoje našich předků respektujeme hierarchickou organizaci - je jedním z našich nejvýznamnějších schémat. Jestliže jsou nové informace s tímto schématem v rozporu (rozuměj se mocenskou špičkou a elitou) nastává opravdu divadlo.  
Rozlišené, dobře vnímané a rozlišitelné informace jsou zkreslovány a zamlžovány. Jiná, než schématem přijatá řešení nikomu nesmějí přijít na mysl. Varovné hlasy jsou umlčovány, případně se jich připustí takové množství nebo zajistí taková forma, že je nikdo nebere vážně. Každý úspěch je úspěchem schématu. Každý neúspěch je neúspěchem temných sil - odboje, partyzánů, čarodějnic, rozvědky, protistranických živlů atd.

Zajímavé je, že rozhodnutí o tom, zda je něco hloupé nebo ne je často zcela libovolné.

No a aby toho nebylo málo, přidejme si ještě fakt, že deprivanti snadněji vytvářejí aliance a organizace, jimž jde o moc než lidé, kteří deprivanty nejsou. Jediným cílem takovéto organizace je přežití a rozmnožení. Tyto organizace zpravidla poskytují svým členům náhradní programy, které vyplňují vnitřní prázdnotu po zničené možnosti být sám sebou.
__________________________________________________________________________________
Tyto mechanismy silně podporuje skutečnost, že lidský mozek při svém zkoumání a poznávání světa věci a jevy interpretuje. Interpretace může ale nemusí skutečnosti odpovídat.
To vše má za následek, na první pohled nenápadný, ale ve své podstatě klíčový jev, který může sehrát zásadní roli ve vývoji států, světa, lidstva. Máme na mysli skutečnost, že v rámci skupinové hlouposti naprosto nevhodně posuzujeme  RIZIKA jevů a věcí - zpravidla je SNIŽUJEME, dezinterpretujeme nebo úplně zamlčíme.
Jakýkoli jev - koncentrační tábory, vývoj jaderných zbraní, světový terorismus, psychické týrání dětí, šíření alkoholu a drog, lokální války, korupce vlád, evidentně nefungující vzdělávací systémy - cokoliv budeme interpretovat tak, že snížíme míru rizika, budeme to bagatelizovat - pak následně dojde k zásadně odlišnému vnímání nebezpečí.

A pokud se podíváme kolem - tak přesně to se dnes děje v míře epidemiologické.

Zdroj: přednášky prof. MUDr. F. Koukolík DrSc




HLEDÁTE tu svoji pohádku? Je možná tady!

12 měsíčků 776833333 Adina Mandlová Africká královna Alcatraz Allison Crowe Anděl Páně Andělíček strážníček Andersen Android Anička s lískovými oříšky Animovaný svět Arabela Astronomie Ať přiletí čáp královno Ateroskleróza Ave Maria Babička BaJaJa Beethoven Symphony Betlém Bob a Bobek Bobr Boháč a chudák Bohatství Bolek a Lolek Bouře Božena Němcová Boží muka Bratříčkové - stehlíčkové Broučci Bubáci Bůh Slunce Buchty Byl jednou jeden král Celovečerní pohádky Celý film Byl jednou jeden král Cesta do pohádky Cestování Cruise Rekreace Dovolená Cesty Cibule Cinderella - When I Fall in Love Čaj o páté Čápi Čarodějnice Čarodějův učeň Čarovné prstýnky Čepička trh a mimčo v závěsu Černokněžník Čert a Káča Čerti u nás Čerti u sousedů Čertouská poudačka Čertova nevěsta Čertův mlýn Čertův švagr Červený traktůrek Česká pohádka ČMELÁK ČMELDA A BRUMDA Čtené Pohádky Dalajlama Dařbuján a Pandrhola Dává si majzla Den pro tebe Deprese Deprivace a skupinová hloupost Deprivanti Der Hase und der faule Förster Deštivý den Děti Dětství Děvčátko se sirkami DIAMANTOVÁ SEKERA Diamanty DIVADÉLKO NITKA DIVOTVORNÝ MLÝNEK Divotvorný ubrousek Divoženka Dmitri Shostakovich - The Second Waltz Dobré rady Dobro a jeho světlo Dobrou noc prasátka Dopisy Drahé kameny Dům U zlaté studny Dva mrazíci Dvanáctero lovců Elf Ferda mravenec Filmové pohádkové drby Filmové pohádky Fiona Flejberk Fotografie Genius loci Hádanka Hadíth Hajný Robátko Hastrmani Historie Hledejte krtečka! Holubí hnízdo Homeless Honza a Jenovéfa Honza málem králem Horseland HOŘE Hrátky s čertem Hrdlička Hrneček Google Hrnečku vař Hu Hudba Hudební pohádka Humor Humor a vtipy nebo moudra Hup do mošny! Hvězdokupa Hy погоди! Hyperkinetická porucha Chaloupek Charlie Chip And Dale Chipmunk Chlad zimy Chladné srdce Cholesterol Chytrá princezna Chytrá selská dcerka Chytrá vesničanka Internet Izer Jabloňová panna Jahůdková panenka Jája a Pája Jak bednář... Jak dědeček měnil Jak kohout napálil lišku Jak Kuba utekl ke Krakonošovi Jak se budí princezny Jak se Honzík učil latinsky Jak se Kuba stal mlynářem Jak se rodí zvířátka Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak se ševcem šili čerti Jak si zasloužit princeznu Jak šla slepička a kohoutek na vandr Jak Trautenberk prodával vodu Jak zajíc přelstil líného hajného Jan Tříska Jan Werich Jaro JELEN Jelen a zlaté parohy Jen počkej JENÍK A MAŘENKA Jesličky Jezdecký klub Ježibaba Ježíšek Jirka s kozou Jiřička příběhy Jiřička příběhy na dobrou noc Jiřičky pověsti Jordánsko Kai a Gerda (Sněhová královna) Kalifornie Kamarádi Kámen krásy Kapradí Karel Čapek Karel Jaromír Erben Karel Kryl Karel Kryl Nevidomá dívka Karel Svoboda Karikatura kde se pasou?.... Kdo je hloupější? Kmocháček KNIHA HŘÍCHŮ. Kňour Bořivoj Kocour kohout a liška Kocourek Kocourek Sammuel Koledy Komáři Koně Konopka obecná Kontakty Korsika Kouzelná mošna Kouzelné křesadlo Kouzelný hrnéček Kouzla králů Kouzlo Krajina Krakonošovy námluvy Král a klaun Král a zloděj Král zlodějů Královna Koloběžka První Královna ohně Království víl a skřítků Krásné ženy Kreslený film Kristian Krizová linka Krkonošské pohádky Krteček Krteček a buldozer Krteček a maminka Krteček a orel Krteček v Číně Krtek a zahradník Krtek a flétna Krtek a hodiny Krtek a kašna Krtek a létající koberec Krtek a malá žába Krtek a myška Krtek a oslava Krtek a robot Krtek a sněhulák Krtek a vejce Krtek a weekend Krtek a zahradník Krtek a zelená hvězda Krtek hodinářem Krtek Mix Krtek saves his home Krtek v Číně Krtek v metru Krtek ve městě Kuchyně Kuriozity Kuřátko Květy Labutí píseň Les Lesní jahody Lesní pohádka Lesní příběh stromu Léto Lidský život Lišáček Liška a čáp Liška Eliška Lištička a taštička na regále Lotrando a Zubejda LOUTKY Lovecký pes Lucifer Madlenka Mach a Šebestová Máj Malá mořská víla Malý princ Maminčin zámek Maminka Maminky sen Marcus MARIONETA Matěj Kopecký Maturita mé zlaté parohy Meditace Méďové Medvědi Megan Fox Meluzín Hejkal i Rusalky Memy Měsíční noc Mireille Mathieu MIX Pohádek Mladý kovář Mobilní fotografie Modrá knížka Modříny Moldau Smetana Moře Motivace Moudra Moudrost MRÁZ A MRAZIVEC Music and Humor Myška a knížka Nádherná Večernice Nebeská Rosa Nedělní pohádky Nejkrásnější české pohádky Nejkrásnější hádanka Nejlepší pohádka největší moudro na světě Nekonečný příběh Německo Německy Nepohádka o člověku Nešpor Netvor Novinky v hudbě Novoroční příběh O babičce a nůši O bezhlavém rytíři O bílém hadovi O Bodrikovi O broučkovi O budulínkovi O BUMBRLÍČKOVI O čápovi a lidech O čápovi a lišce O DĚDEČKOVI O dívce co podržela slunce nad mořem O divotvorné řepě O Drobečkovi O Dušičce O dvanácti měsíčkách O dvorečku domečku kohoutkovi a slepičce O hloupém Honzovi O Honzíkovi a Mařence O Honzovi O hrbáčkovi O chytré kmotře lišce O jedné panence O Jeníčkovi a Mařence O ježečkovi O Kdybískovi O koblížkovi O kocouru kohoutu a kose O kohoutkovi a slepičce O kominíkovi O koních a dětech O kouzelné zahradě O kováři a čertu O Krakonošovi O králi co nepoznal housle O krtečkovi O květinovém talíři a slepičí polévce O labuti O lásce O léčivé vodě O lišce O lišce a chytré sýkorce O makové panence a motýlu Emanuelovi O malém prasátku O malém trempíkovi O medu O medvědu Ondřejovi O Mikulášovi O modrooké holce O nadávající princezně O naschválníčkovi O Nebeklíči O nebi moři a slunci O neposlušných kůzlatech O nepravém a pravém čertu O Palečkovi O panně Mahuleně O pejskovi a kočičce O perníkové chaloupce O Pifarce První princezně O popelce O princezně O princezně a žabákovi O princezně O čertovi O drakovi a nebojácném Mikešovi O princezně se zlatým lukem O princezně solimánské O princezně z Rimini O PRINCI O ptáku Ohniváku O růžových kozačkách O Slunečníku Měsíčníku a Větrníku O sluníčku a obláčku na nebi O smolíčkovi O Smolíčkovi. Za hory O Smůle a o Štěstí O Sněhurce O srdíčkovém hrnečku O SRNEČKOVI O stříbrném rytíři O světle na zemi O syslovi O štěstí O třech rytířích O vánoční hvězdě O Vánočním stromečku O veliké řepě O veselé pastelce O veverce O vlku O vodnících O všudybylovi O zajíčkovi O zatoulané princezně O zdraví O zeměklíči O zemi a zahradě O zlatém kapradí O ZLATOHLÁVKOVI A ZLATOVLÁSCE O zlé a dobré vodě O zlé selce... O ztracené pohádce OBRÁZKY Z POHÁDEK OBUŠKU Z PYTLE VEN Old McDonald Oldřich Nový Online pohádky Osobnost Ošklivé káčátko Otčenáš Paleček rytířem Pasáček a kouzelná píšťalka Pasák vepřů Pastýřka a kominíček PASTÝŘSKÁ Pat a Mat Pavel Kysela Peklo Peklo s princeznou Peníze Perníková chaloupka Persie Petra Pippa Písničky z pohádek Placebo Podzim Poezie Pohádka Pohádka na dobrou noc Pohádka o Červené karkulce Pohádka o jaru Pohádka o kočičce Pohádka o podzimu Pohádka O Smolíčkovi Pohádka o vodě Pohádka ze mlejna Pohádková hymna Pohádkové fotografie Pohádkové vtipy Pohádky tisíce a jedné noci Pohádky z lesa Pošta pro vás Pošťák Pat Pověsti Povídala vrána vráně Praha Prázdniny Princ a Večernice Princ Bajaja Princezna Princezna na hrášku Princezna Pampeliška Princezna se Zlatou hvězdou Princové jsou na draka Pro internetové guru Pro malého medvídka PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ? Programy a tipy Prostřeno Přátelé Příběhy jako pohádky pro děti Příroda Psí lejstro Ptáci Ptačí zpěv Pyšná princezna Radost Rákosníček Relaxing Music Romantika Ronja dcera loupežníka Rottrová Rozum Rozum a Štěstí Rüberzahl Rumburak Rumcajz Růže Růžena Nasková Ryby Rytíř Rytíř Červená růže Římská mythologie S čerty nejsou žerty Sammuel perský kocourek Scarabeus Screenshot Sdílejte přátelům! Sdílení Sedlák milostpánem Sedm prázdných dnů Sen o vlčím máku Shadows Shiraz Skleněná panna Skřítek Skřítek Racocheil Slavnost Slovensko Slunce je králem dne Slunečné odpoledne Slunečné ráno Sluneční erupce a aktivita Sluneční toulky v přírodě Slunečný den Smartphone Snake charmer's flute SNĚHOVÁ KRÁLOVNA Sněhulák Sněhurka Sněhurka a jak to bylo dál Sněžná peřina Sociální sítě Some day my prince will come Soukromé SOVY A ZPĚV Spánek Speciální pedagogika Spejbl a Hurvínek Splněný dětský sen Sršeň Staré pohádky Stáří Statečný voják Straka Stream Strejček Příhoda Stromy Střevíce štěstí studentské Suguperge! Sdígilígim naga wegeb! Sůl nad zlato Svatba Svatojanský věneček Svět hraček Svět je barevná hra Svět na bílo Světlo Syrenia Šílená pohádka Šíleně smutná princezna Šípková Růženka Škola ŠMANKOTE ŠTAFLÍK A ŠPAGETKA Šťastný smolař Štědrý den Štěstí a práce ŠTĚTKA soukenická Tajemství Tajemství lesní země Tajemství staré bambitky TAJNÉ SLOVO TAJTRLÍK The Cranberries - Zombie The Mole and the Chewing Gum The Moon Měsíc The Old Man Tip a Tap Traktor Tom Tramping Trautenberg Trautenberk trpaslíci TŘETÍ PRINC TŘI KONĚ Tři oříšky pro Popelku celý film Tři veteráni Tři zlaté vlasy děda Vševěda Tříska a kůra Tuláček Tweet Tygr a Pú u Křížku U řeky U vody Učitel Ukolébavka USA Úsměv Vajíčka Vandr Vanessa Mae Vánoce Vařila myšička Vazač košťat Včelí medvídci Včelí medvídci - Ubrečený Včelka Mája Večerníček Velikonoce Velikonoční koleda Velká kočičí pohádka Verše Veverčí pohádka Videopohádky Víla Amálka Víly Vimeo Vinná réva Vlaštovka Vlčí mák Vlk a ovečka VLK A SEKÁČ Vnučka Vodník a Karolínka Vojenská služba Všímavost Vtipy Vysoká zvěř Z pekla štěstí za doly Začarovaná láska Zahrada mandloňových květů Zahradní pohádka Zahrady Zachráněný čert Zachraňte krtka! Zajíc a liška Zajíc a vlk Záleh Zaplaceno v hotovosti Zavřete oči odcházím Zdraví Zima Zimní víla Zlá královna Zlatá střední cesta Zlatovláska Zlatý jelen Zlatý pták Znám jedno místo Zničit krtka Zrcadlo Zvířátka a Petrovští Zvonilka Žebrota Živá voda Život jako pohádka Životospráva

OBLÍBENÉ POHÁDKY co se tady nejvíc čte?