 |
| Princezna Pampeliška |
...to uběhlo času, že už ho nikdo nespočítá. Bylo to totiž tak pradávno co všude na světě byla jen zima a led.
I proto lidé, kteří v té době žili neznali slunce a světlo.
Až jednou...
...Do ledového království nakouklo slunce. Rozhrnulo postupně svými paprsky tmu tmoucí, a jakoby vytvořilo prvotní zrcadlo. |
| Hrad Karlštejn v zimě |
Do jeho záře vstoupilo bílé jiskření a celé tím hned zezlátlo. Lidé, polekáni světlem se utíkali skrýt do jeskyně. Jen jediná, bledá a krásná dívka zůstala zvědavě hledět do té krásy.
Slunce jí oslovilo a jí studem zčervenaly líčka. Také její dosud havranovité vlasy začaly prokvétat zlatem.
Slunce její tělo obléklo do zelené sukénky: celá se roztančila.
I požádalo jí Slunce o ruku;
Zvědaví lidé se začali rozhlížet po té nevídané kráse.Dostala jméno Pampeliška.
Nikdo už si nevzpomene, kdo jí prvně pojmenoval.
Tak také dala poté Pampeliška spolu se Sluncem lidem teplo a světlo. Zima se pod jejich dotekem začala rozpadat, až nebyla než prameny vody, které se roztekly krajinou. A kolkolem se rozeselo plno dětí , podbělíčků.
Tak šel čas.
Jenomže; Slunce je veliký poutník. Putuje světem od východu do východu; občas zmešká čas, a to se vkrade do krajiny posedlá zima. Vše umoří.
Chudák Pampeliška čeká a čeká, až zavadne, zatáhne se pod zem.
Zakletá princezna, kterou dnes předběhnou nejdříve její zvědavé děti....
A přesto je jich rok od roku víc a víc.
A kdo byla ta dívka, která se oddala Sluníčku? No přeci Sněhurka!