O Stříbrném rytíři ze Stříbrných skal

Rytíř celý stříbrný

Znám jedno místo - tajemství.
uprostřed skal; tam tvrdě spí
zakletý v kámen rytíř, celý stříbrný
...On statný byl, udatný, krásný; měl hrad svůj jasný z pohledu
nad vysokou slují kde orli se slétávají rádi k posedu
Byl v rozeběhu  mládí, když potkal svoji princeznu růžovou vílu; ze snů k němu slétla
 a vpletla se mu do života: Tolik jí rázem miloval!
Však i sen mívá temný stín
- na oři černém vynořil se, snad pekelník
do hradu vnikl; záhadou je i jak
měl podobu draka  z podzemní říše, ohnivou tvář
kolkolem dštěla
Ptáte se:" To ho neviděli?"
Zahleděni byli do nevinnosti bílých plání
když napadl první sníh.
Přesto však rytíř chrabrým byl, a nezalekl se přepadu
ihned vzal šat svůj železný a meč a z hradu spěchal
stečí dobít pekelníka v dračí kůži

Boj začal...
...dech se úží nad blesky stříbra v ohnivém sevření
Znamení růžového obláčku...
  ...a slunce náhle zapadá

Potkal svoji princeznu růžovou vílu

Rytíř se v tu chvíli propadá do otevřené rány skal.

Vzala si s sebou rovněž stín co pekelník byl z dračí říše

Krajina kolem se tváří tiše jakoby byla to pouhá pohádka
co stalo se tu před chvílí.
A hrad nad skálou sotva dýše
kdo probudí jej, popílí...

...zakrátko opět v pohádce se stane
Co mělo se stát, to stane se, navždycky
byť jenom bylo na chvíli
Jen obláček růžový pílí splynout s červánky do stmívání
odnáší tajemství z šedi skal.
Až ráno bude svítat zas bude vítat svého stříbrného prince
v stříbřitém kameni hradních skal.
Zas budou se milovat, jaro vítat

Škoda, přeškoda, kdo nevěřil a nezůstal.