Pohádka pro panenku v koutě

Byl jeden domeček mech, myšky a stoleček

Milá panenko; když jsem se vrátila domů, do domu, který jsem opustila už jako dospělá potkala jsem tě v koutě. Seděla jsi, oči smutně upřené do okna naproti: Nikdo už si s tebou nehrál. Jenom trpělivá maminka ti občas převlékla šatky a načesala, umyla. Při tom ti povídala a obě jste si vzpomínaly jak jsem byla malá.

Pohladila jsem tě po bohatých, vlnitých kadeřích a vzala do náruče: " Jsem tu znovu a budeme si hrát, ano?

Cestou sem mé děti nasbíraly kaštánky a žaludy. Udělám ti z nich divadlo;"
Mé milé panence jako by se rozzářily oči a kývla mi.
"Tak dobře." rozdělila jsem si kaštánky a žaludy na hlavy, na šatičky, klobouky, čepice, na kolečka pro kočár jeho výsosti Kaštana, krále, přidala špejle na nožky a ruce a dala se do díla.
Panenka se na mne dívala a po chvilce už její oči přímo zářily. Dokonce jsem jako když jsem byla malá uslyšela její tenký hlásek jak mi zpívá zapomenutou písničku jak
Medvěd Míša panenku má s  moc hezkýma očima
často polku vykrucují a tancují oba dva
on si zpívá, hlavou kývá tak a tak
ona zase v celé kráse otáčí se chachacha
Medvěd dupne levou, pravou,
přitom  hlavou  natřásá
když panenku modrých oči
v kole točí, chachacha....

 Panenka  se postavila a začala do rytmu pohupovat hlavou a skutečně se začala otáčet. "To už je dávno, když jsme takhle tancovali, jéjej!"

Za chvilku na chvilku posmutní: "Víš ty vůbec co se s ním stalo? Jednoho dne mu kočka rozpárala bříško a  tak se rodina rozhodla, že už je hodně starý a už by mu nic nepomohlo a tak ho odnesly do popelnice. Já se jim ale nepřestala líbit, protože jsem ti byla prý podobná:"
Jako bych zůstala, panenko v tobě dítětem, říkám si potichu, ale panenka uhádla mé myšlenky a schoulila se mi na rameno.
"Panečku, už je tu opravdu pan Kaštan, s paní Kaštánkovou a mají pejska Žaludíka a klube se kočár do něhož spolu zapřáhneme Kaštanové koně s hřívou a ocasem z mechu; přiděláme ještě domečky z krabic od čajů....
Oknem se zvolna plížilo zšírání. Okna naproti se jedno za druhým zapínalo na  Tv obrazovky či  v nich jen zasvítila světla, abychom věděli, že jsou tam doma lidé.

A my dvě seděly nad maňásky z kaštánků a žaludů a snily o pohádce jakou si zítra zahrajeme, až se nám zavřely oči: Dobrou noc!