 |
| Napadrť rozbité zrcadlo už jen krátce... zahřeje zem |
V lese už zas tichnou mýtiny. Už zase je to velké zrcadlo
v kterém se vzhlíželo celý den slunce než šlo spát
napadrť rozbité.
v kterém se vzhlíželo celý den slunce než šlo spát
napadrť rozbité.
Střípek za střípkem leží pohozen v korunách
a v každém z nich se jedno malé slunce ukrývá.
a v každém z nich se jedno malé slunce ukrývá.
Alespoň na chvilku ještě zahřát tu zimomřivou chladnoucí
zem, alespoň z toho žhnoucího střípku,
alespoň jeho
odrazem.
zem, alespoň z toho žhnoucího střípku,
alespoň jeho
odrazem.
Ze sbírky Petra Flejberka "Starý kalendář"