 |
| Kočičky (jívy) a jaro |
čekáš prý na jaro, málo jsi spal;
Sněhové peřinky nepřišel nikdo včas kdo by ti stlal;
než mrazík sápal se ti často na kořeny
...byly tak málo závějí zabaleny
Až v kopcích nad městem sněhové metelice
trhaly peříček sněhových
z bělostných oblačných holubic
Na tebe snášelo se jich však málo
než aby ti ohřálo kmínek outlý,
Více ti foukalo z Futořevo píšťaličky
vlezlého chladu;
Zlý prý jevil se lidem v okenicích
když dívali se ti na korunku,
která v sobě měla z hnízd ptačích čepičky.
Maličké větvičky už nabírají jarních pupenců
Čas sčítá zimě dnů posledních;
sněhu už mnoho nenadělí ani do hor, do strání
...Špačci už jsou zpátky spolu se skřivany se prohání
hledají svoje loňské stany - hnízda větry rozfoukaná
Země jako brána brzy otevře svým zeměklíčem zemi
Zase rozkveteme, milý, outlý stromečku
větvičky skloněné tíhou k zemi zas zvedneš k nebesům,
ještě chvilku, chvilečku zimy přečkáme
než dočkáme se radostných tvých prvních květů,
že nespálil tě mráz, jsi vedle nás, lidí dál
a máš se k světu...