Pyšná princezna a král Miroslav

Pyšná princezna a král Miroslav
Příběh pyšné princezny najdete tady.

Pastýřka a kominíček


Snad jsi již někdy viděl takovou prastarou skříň, úplně zčernalou stářím a s vyřezávanými závity a lupeny. Právě taková stála v jedné světnici. Byla dědictvím po prababičce a byly na ní vyřezány růže a tulipány odshora až dolů.
Pohádka na komíně

Kromě toho byly na ní přepodivné závity a mezi nimi vyhlížely jelení hlavičky s rozvětvenými parohy. Uprostřed byl na skříni vyřezán celý muž, náramně směšný napohled; šklebil se, ale tak, že to ani nevypadalo, jako by se smál, a na čele mu trčely kozí rohy. Také měl kozí nohy a dlouhý vous.

Děti ve světnici mu říkaly „kozonohý vrchní a spodní válečný generální velitel", protože se to těžko vyslovuje a že to vypadá náramně vznešeně. Však také vyřezat jej nebylo jen tak lehké!

Tak zde tedy stál a díval se neustále na stolek pod zrcadlem, neboť tam stála spanilá malá pastýřka z porcelánu. Botky měla pozlacené, za pasem červenou růži, na hlavě zlatý klobouček a v ruce pastýřskou hůl. Byla krásná! Vedle ní stál malý kominíček, černý jako saze, ale byl také z porcelánu. Byl stejně čistý a pěkný a kominíka jenom tak představoval. Ten, kdo ho vyrobil, mohl z něho totiž právě tak udělat prince, to bylo docela jedno. Tu stál se svým žebříčkem a vypadal roztomile. Obličej měl však bílý a růžový, jakoby dívčí; to byla vlastně chyba, neboť trochu černý přece měl být. Stál docela blízko vedle pastýřky. Oba byli tam, kam je postavili, a když už tu spolu stáli, tak se zasnoubili. Hodili se k sobě znamenitě, neboť oba byli mladí a z téhož porcelánu a oba byli stejně křehcí.

Hned za nimi stála ještě jedna figurka, třikrát větší; byl to starý Číňan, který kýval hlavou. Byl také z porcelánu a říkal, že je dědečkem malé pastýřky, ale nemohl to dokázat; tvrdil, že má na ni právo, a proto přikývl, když se o ni kozonohý vrchní a spodní válečný generální velitel ucházel.

„Tadyhle máš muže," pravil starý Číňan pastýřce, „muže, který je myslím z mahagonového dřeva a mohl by tě udělat kozonohou vrchní a spodní válečnou generální velitelkou. Má plnou skříň stříbra, nepočítajíc do toho ani, co má v tajných příhradách."

,,Já nechci do tmavé skříně!" zvolala pastýřka. „Slyšela jsem povídat, že tam uvnitř má jedenáct porcelánových žen!"

„Tak můžeš být dvanáctou!" řekl Číňan. „Dnes v noci, až to v staré skříni zapraští, budete mít svatbu, jako že jsem Číňan!"

Pokynul hlavou a usnul.

Ale malá pastýřka plakala a dívala se na svého miláčka, porcelánového kominíčka.

Panenky na Pražském hradě jsou vystaveny....
„Prosím tě snažně," naříkala, „pojď se mnou do širého světa; zde nemůžeme zůstat!"

„Udělám všechno, co chceš!" řekl kominíček. „Pojďme hned; myslím, že tě svým řemeslem uživím!"

„Kéž bychom již byli ze stolu!" volala pastýřka. „Nebudu klidná, dokud nebudeme venku v širém světě!"

Kominíček ji těšil a ukazoval jí, jak má klást nožky na vyřezávané hrany a pozlacené lupení kolem nohy stolu. Svůj žebřík také vzal na pomoc a tak se dostali dolů na podlahu. Ale když se podívali na starou skříň, byl tam zvláštní ruch. Všichni vyřezávaní jeleni vystrkovali hlavy, zvedali parohy a otáčeli krkem. Kozonohý vrchní a spodní generální válečný velitel vyskakoval do vzduchu a volal na starého Číňana:

„Oni utíkají! Oni utíkají!"

Tu se naši uprchlíci opravdu polekali a skočili rychle na schůdek před oknem.

Tam ležely tři čtyři hry karet, ale ani jedna nebyla úplná, a loutkové divadélko, postavené, jak se dalo. Hráli tu právě komedii a všechny dámy z karet, srdcová, kárová, piková a křížová, seděly v první řadě a ovívaly se tulipány a za nimi stáli všichni kluci a ukazovali, že mají hlavu dole i nahoře, jak tomu bývá u karet. Komedie jednala o dvou, kteří se nemohli za sebe dostat, a pastýřka nad tím plakala, protože to byl její vlastní příběh.

„Já to nevydržím!" volala. „Musím odtud!"

Ale když se zase dostali na podlahu a podívali se na stůl, probudil se starý Číňan a hýbal horním tělem, neboť dolejší jeho část byla jenom kus porcelánu.

„Teď sem jde starý Číňan!" vzkřikla malá pastýřka a klesla hned na svá porcelánová kolínka, jak se polekala.

„Mám nápad!" řekl kominíček. „Vlezeme tamhle do té velké vázy v koutě! Tam můžeme ležet na růžích a levandulích a naházet mu soli do očí, až přijde!"

„To nám nepomůže!" pravila pastýřka. „A kromě toho vím, že starý Číňan a ta váza byli kdysi spolu zasnoubeni a stará láska nerezaví. Ne, nic nám nezbývá nežli jít ven, do širého světa!"

„Máš skutečně odvahu jít se mnou do širého světa?" ptal se kominíček. „Povážila jsi, jak je velký a že se již nikdy sem nevrátíme?"

Ano! řekla pastýřka
„Ano!" řekla pastýřka.

Kominíček se na ni zadíval a pak řekl:

„Moje cesta vede komínem! Máš skutečně odvahu lézt se mnou kamny, sporákem a troubou? Tak se dostaneme do komína a v tom se již vyznám! Vystoupíme tak vysoko, že se k nám nedostanou, a tam nahoře je otvor do širého světa!"

I vedl ji k dvířkám u kamen.

„To je zde černo!" zvolala pastýřka, ale šla přece s kominíčkem sporákem a troubou, kde byla tma jako v pytli.

„Teď jsme v komíně!" řekl. „Podívej se, jak tam nahoře září krásná hvězda!"

A opravdu to byla hvězda na nebi, která zářila přímo na ně, jako by jim chtěla ukázat cestu. I lezli a drápali se nahoru; byla to strašlivá cesta, tak vysoko, tak vysoko! Ale kominíček pomáhal pastýřce, zvedal ji, táhl, držel ji a ukazoval nejlepší místa, kam má postavit své porcelánové nožky, a tak se dostali až na okraj komína. Tam se posadili, neboť byli velmi unaveni, však také měli proč!

Nebe se všemi svými hvězdami se klenulo nad nimi, všechny střechy města bylo vidět dole. Dívali se tak daleko kolem, tak volně do světa! Ubohá pastýřka si to takhle nikdy nepředstavovala, i položila hlavičku kominíčkovi na rameno a plakala, až se roztěkalo zlato z jejího opasku.

„Tohle je příliš mnoho!" volala. „Nevydržím to! Svět je příliš veliký! Kdybych byla zase na stolečku pod zrcadlem! Nebudu dříve veselá, dokud se tam nedostanu zpět! Šla jsem za tebou do širého světa, můžeš tedy zase ty za mnou zpět, máš-li mě rád!"

Kominíček jí rozumně domlouval, hovořil o starém Číňanu a o kozonohém vrchním a spodním generálním válečném veliteli; ale ona vzlykala tak silně a líbala svého kominíčka, že jí nemohl odolat.

I lezli zase s velkou námahou zpět komínem, lezli troubou a sporákem, což nebylo právě příjemné, a tak se dostali do tmavých kamen. Tu poslouchali skrze dvířka, co se děje ve světnici.

Bylo tam docela ticho.

Vyhlédli ven — ach! Tam ležel uprostřed podlahy starý Číňan. Spadl ze stolku, když chtěl za nimi, a rozbil se na kusy. Celá záda se odloupla a hlava se odkutálela do kouta. Kozonohý vrchní a spodní generální válečný velitel stál, kde vždycky stával, a přemýšlel o tom.

„To je strašlivé!" volala malá pastýřka. „Můj dědeček se rozbil na kusy a my jsme tím vinni. To nepřežiji!"

A lomila drobnýma ručkama.

„Ten se dá ještě spravit!" řekl kominíček. „Docela dobře se dá spravit! Jenom nebuď tak prudká! Když mu záda zatmělí a do šíje dají dobrý nýtek, bude zas jako nový, a ještě nám poví leccos, co nás bude mrzet!"

„Myslíš?" ptala se pastýřka.

I vlezli opět na stůl, kde dříve stávali.

„Hleď, tak daleko jsme se dostali!" řekl kominíček. „Mohli jsme si tu námahu uspořit."

„Jenom kdyby již starého dědečka spravili!" naříkala pastýřka. „Bude to hodně drahé?" —

A opravdu jej spravili.

Dali mu zatmelit záda a do šíje mu dali dobrý nýtek, takže byl jako nový, jenomže nemohl již kývat hlavou.

„Vy jste se stal vysokomyslným od té doby, kdy jste se rozbil na kusy!" pravil kozonohý vrchní a spodní generální válečný velitel. „Nechápu, na co jste tak pyšný. Tak dostanu ji, nebo nedostanu?"

A kominíček a malá pastýřka se dívali s pohnutím na starého Číňana. Báli se tuze, že přikývne, ale on nemohl kývat a nechtělo se mu povídat někomu cizímu, že má nýtek v šíji.

A tak zůstala naše porcelánová dvojice pohromadě. Žehnali dědečkovu nýtku a měli se rádi, dokud se nerozbili.

Rozum a štěstí

Štěstí

Karel Jaromír Erben - Rozum a Štěstí

Jednou potkalo se štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!" řeklo Štěstí. Rozum byl tehdáž ještě nezkušený, nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi ty lepší než já.“ „Lepší je ten,“ odpovědělo Štěstí, „kdo více dokáže.

Vidíš-li tam toho selského synka, co v poli oře? Vejdi do něho; a pochodí-li s tebou lépe nežli se mnou, budu se ti pokaždé slušně z cesty vyhýbat kdy a kdekoli se potkáme.“ Rozum k tomu svolil a vešel hned oráčovi do hlavy. Jakmile oráč ucítil, že má v hlavě rozum, začal rozumovat: „Což musím já do smrti za pluhem chodit? Vždyť mohu taky jinde a snáze štěstí svého dojit!“ Nechal orání, složil pluh a jel domů. „Tatíku,“ povídá, „nelíbí se mi to sedlačení; budu se raději učit zahradníkem.“ Tatík řekl: „Což jsi se, Vaňku, pominul s rozumem?“, ale pak se rozmyslil a povídá: „Nu když chceš, uč se spánembohem, dostane tu chalupu po mně tvůj bratr."

Vaněk přišel o chalupu; ale nedbal na to nic, šel a dal se ke královskému zahradníkovi do učení. Nemnoho mu zahradník ukazoval, za to tím více chápal Vaněk. Brzy potom ani zahradníka neposlouchal, jak má co dělat a dělal všecko po svém. Nejprve zahradník se mrzel, ale pak, vida, že se tak všecko lépe daří, byl spokojen. „Vidím, že máš více rozumu nežli já," řekl, a nechal pak už Vaňka zahradničit, jak sám chtěl. V nedlouhém čase zvelebil Vaněk zahradu tak, že král veliké z ní měl potěšení a často se v ní s paní královou a se svou jedinou dcerou procházel. Ta královská dcera byla panna velmi krásná, ale od dvanáctého svého roku přestala mluvit nikdo ani slova od ní neslyšel. Král velice se proto rmoutil a dal rozhlásit: kdo způsobí, aby zas mluvila, že bude jejím manželem. I hlásilo se mnoho mladých králů, knížat a jiných velkých pánů, jeden po druhém; ale jak přišli, tak zas odešli: žádnému se nepodařilo způsobit, aby promluvila.

"A proč bych já taky svoje štěstí nezkusil?" pomyslil si Vaněk. „Kdoví, nepodaří-li se mi ji k tomu přivést, aby odpověděla, když se budu ptát?“ I dal se hned u krále ohlásit a král se svými rady dovedl ho do pokoje, kde dcera jeho zůstávala. Ta dcera měla pěkného psíčka a měla jej velmi ráda, protože byl velmi čiperný: všemu porozuměl, co chtěla mít. Když Vaněk s králem a s těmi rady do jejího pokoje vstoupil, dělal, jako by té panny královské ani neviděl; než obrátil se k tomu psíčku a povídá: „Slyšel jsem, psíčku, že jsi velmi čiperný, a jdu k tobě o radu. Byli jsme tři tovaryši: jeden řezbář, druhý krejčí a já. Jednou jsme šli lesem a musili jsme v něm zůstat přes noc. Abychom před vlky byli bezpeční, udělali jsme si oheň a umluvili jsme se, aby jeden po druhém hlídal. Nejdříve hlídal řezbář a pro ukrácení chvíle vzal špalík i vyřezal z něho pěknou pannu. Když byla hotova, probudil krejčího, aby ten zase hlídal. Krejčí, uviděv dřevěnou pannu, ptal se, co to. ‚Jak vidíš,‘ řekl řezbář, ‚byla mi dlouhá chvíle a vyřezal jsem ze špalíku pannu; bude-li tobě dloubá chvíle, můžeš ji ošatit.‘ Krejči hned vyndal nůžky, jehlu a nit, střihl na šaty a dal se do šití; a když byly šaty hotovy, pannu přistrojil.

Rozum 
Potom zavolal na mě, abych já šel hlídat. I ptám se ho taky, co to má. ‚Jak vidíš,‘ řekl krejčí, ‚řezbáři byla dlouhá chvíle a vyřezal ze špalíku pannu a já z dlouhé chvíle jsem ji ošatil; a bude-li tobě taky dlouhá chvíle, můžeš ji naučit mluvit.‘ I naučil jsem ji skutečně do rána mluvit. Ale ráno, když se moji tovaryši probudili, chtěl každý tu pannu mít. Řezbář povídá: ,Já ji udělal.‘ Krejčí: ‚Já ji ošatil.‘ A já jsem si taky svoje právo hájil. Pověz mi tedy, psíčku, komu z nás ta panna náleží.“ Psíček mlčel; ale místo psíčka odpověděla dcera královská: „Komu by jinému náležela než tobě? Co do řezbářovy panny bez života? Co do krejčího ošacení bez řeči? Tys ji dal nejlepší dar; život a řeč, a proto právem tobě náleží.“ „Samas o sobě rozhodla,“ řekl Vaněk, „i tobě dal já zase řeč a nový život, a proto mi taky právem náležíš.“ Tehdy řekl ten jeden královský rada: „Jeho Milost královská dá tobě hojnou odměnu, že se ti podařilo dceři jeho rozvázat jazyk; ale ji si vzít nemůžeš, jsi prostého rodu.“ A král řekl: „Jsi prostého rodu, dám ti místo své dcery hojnou odměnu.“ Ale Vaněk nechtěl o žádné jiné odměně slyšet a řekl: „Král bez výminky slíbil: kdo způsobí, aby dcera jeho zas mluvila, že bude jejím manželem. Královské slovo zákon; a chce-li král, aby jiní zákonů jeho šetřili, musí je sám napřed zachovávat. A proto mi král musí svou dceru dát.“ „Pochopové, svažte ho!“ volal ten rada.

„Kdo praví, že něco král musí, uráží Milost královskou a je hoden smrti. Vaše královská Milost rač poručit, ať je ten zločinec mečem odpraven.“ A král řekl: „Ať je mečem odpraven!“ Ihned Vaňka svázali a vedli na popravu. Když přišli na místo popravní, už tam na ně Štěstí čekalo i řeklo tajně k Rozumu: „Hle, jak ten člověk s tebou pochodil: až má přijít O hlavu! Ustup, ať já vejdu na tvé místo!“ Jakmile Štěstí do Vaňka vstoupilo, přelomil se katovi meč u samého jílce, jako by jej byl někdo přestřihl; a dříve nežli mu zase přinesli jiný, přijel z města na koni trubač, jak by letěl, troubil vesele a točil bílou korouhvičkou, a za ním přijel pro Vaňka královský kočár. A to bylo tak: ta královská dcera řekla potom doma otci, že Vaněk přece jen pravdu mluvil a že královské slovo nemá se rušit, a je-li Vaněk z prostého rodu, že ho král snadno může knížetem udělat. A král řekl: „Máš pravdu, ať je knížetem!“ Ihned pro Vaňka poslali královský kočár a místo něho byl odpraven ten rada, který krále na Vaňka popudil. A když potom Vaněk a ta královská dcera spolu jeli od oddavek, nahodil se nějak na té cestě Rozum; a uviděv, že by se musel potkat se Štěstím, sklopil hlavu a utíkal stranou, jak by ho polil. A od té doby prý Rozum, kdykoli se má potkat se Štěstím, zdaleka se mu vyhýbá.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

PŘEJDĚTE NA DALŠÍ SKVĚLÉ STRÁNKY AUTORŮ

Hledáte tu svoji pohádku? Je možná tady!

0 lásce 12 měsíčků Adina Mandlová Africká královna Anděl Páně Andělíček strážníček Andersen Anička s lískovými oříšky Animovaný svět Arabela Ať přiletí čáp královno BaJaJa Betlém Bob a Bobek Bobr Boháč a chudák Bohatství Božena Němcová Broučci Bubáci Byl jednou jeden král Celovečerní pohádky Cinderella - When I Fall in Love Čarodějnice Čarodějův učeň Čepička trh a mimčo v závěsu Černokněžník Čert a Káča Čerti u nás Čerti u sousedů Čertova nevěsta Čertův mlýn Čertův švagr Červený traktůrek Česká pohádka Čtené Pohádky Dařbuján a Pandrhola Der Hase und der faule Förster Děvčátko se sirkami Divotvorný ubrousek Dobrou noc prasátka Dům U zlaté studny Dva mrazíci Dvanáctero lovců Ferda mravenec Filmové pohádkové drby Hadíth Hajný Robátko Hastrmani Hledejte krtečka! Honza a Jenovéfa Horseland Hrneček Google Hrnečku vař Chip And Dale Chipmunk Izer Jabloňová panna Jahůdková panenka Jak dědeček měnil Jak Kuba utekl ke Krakonošovi Jak se budí princezny Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak šla slepička a kohoutek na vandr Jak Trautenberk prodával vodu Jak zajíc přelstil líného hajného Jan Werich Jelen Zlatoparoháček Jen počkej Jesličky Jezdecký klub Ježibaba Ježíšek Jirka s kozou Jiřička příběhy Jiřička příběhy na dobrou noc Jiřičky pověsti Kai a Gerda (Sněhová královna) Kámen krásy Karel Čapek Karel Jaromír Erben Karel Kryl Nevidomá dívka Kdo je hloupější? Kocour kohout a liška Kocourek Kocourek Sammuel Koledy Koně Kouzelná mošna Kouzelné křesadlo Kouzla králů Krakonošovy námluvy Král a klaun Královna Koloběžka První Kreslený film Kristian Krkonošské pohádky Krteček Krteček a maminka Krteček a orel Krteček v Číně Krtek a zahradník Krtek a flétna Krtek a hodiny Krtek a kašna Krtek a létající koberec Krtek a malá žába Krtek a myška Krtek a robot Krtek a vejce Krtek a weekend Krtek a zelená hvězda Krtek hodinářem Krtek Mix Krtek saves his home Krtek v metru Kuřátko Lesní pohádka Lesní příběh stromu Lišáček Liška a čáp Liška Eliška Lištička a taštička na regále Lotrando a Zubejda Madlenka Mach a Šebestová Malá mořská víla Maminka Maminky sen Méďové Medvědi Meluzín Hejkal i Rusalky Myška a knížka Nádherná Večernice Nebeská Rosa Nedělní pohádky Nejkrásnější české pohádky Nejkrásnější hádanka největší moudro na světě Nekonečný příběh Německy Nepohádka o člověku Novoroční příběh O babičce a nůši O bezhlavém rytíři O broučkovi O čápovi a lidech O čápovi a lišce O dívce co podržela slunce nad mořem O Drobečkovi O Dušičce O dvanácti měsíčkách O dvorečku domečku kohoutkovi a slepičce O hloupém Honzovi O Honzíkovi a Mařence O Honzovi O hrbáčkovi O chytré kmotře lišce O jedné panence O ježečkovi O Kdybískovi O koblížkovi O kocouru kohoutu a kose O kohoutkovi a slepičce O kominíkovi O koních a dětech O kouzelné zahradě O kováři a čertu O Krakonošovi O králi co nepoznal housle O krtečkovi O květinovém talíři a slepičí polévce O labuti O lišce O lišce a chytré sýkorce O makové panence a motýlu Emanuelovi O malém prasátku O malém trempíkovi O medu O modrooké holce O nadávající princezně O naschválníčkovi O Nebeklíči O nebi moři a slunci O neposlušných kozlatech O nepravém a pravém čertu O Palečkovi O pejskovi a kočičce O perníkové chaloupce O Pifarce První princezně O popelce O princezně a žabákovi O princezně O čertovi O drakovi a nebojácném Mikešovi O princezně se zlatým lukem O princezně solimánské O princezně z Rimini O ptáku Ohniváku O růžových kozačkách O smolíčkovi O Smůle a o Štěstí O sněhurce O srdíčkovém hrnečku O stříbrném rytíři O světle na zemi O syslovi O štěstí O třech rytířích O Vánočním stromečku O veliké řepě O veselé pastelce O veverce O vlku O vodnících O zajíčkovi O zeměklíči O zemi a zahradě O zlatém kapradí O ztracené pohádce Oldřich Nový Online pohádky Paleček rytířem Pasáček a kouzelná píšťalka Pastýřka a kominíček Pat a Mat Peníze Perníková chaloupka Persie Písničky z pohádek Pohádka Pohádka na dobrou noc Pohádka o Červené karkulce Pohádka o jaru Pohádka o kočicce Pohádka o podzimu Pohádka o vodě Pohádka ze mlejna Pohádkové fotografie Pohádkové vtipy Pohádky tisíce a jedné noci Pošťák Pat Pověsti Povídala vrána vráně Prázdniny Princ a Večernice Princ Bajaja Princezna na hrášku Princezna Pampeliška Princezna se Zlatou hvězdou Pro internetové guru Pro malého medvídka Programy a tipy Příběhy jako pohádky pro děti Pyšná princezna Rákosníček Relaxing Music Rozum a Štěstí Rumburak Rumcajz Ruské pohádky Růže Růžena Nasková Ryby Rytíř Červená růže S čerty nejsou žerty Scarabeus Sdílejte přátelům! Sedlák milostpánem Sedm prázdných dnů Sen o vlčím máku Shadows Shiraz Skřítek Skřítek Racocheil Slunce je králem dne Snake charmer's flute Sněhurka Sněhurka a jak to bylo dál Sněžná peřina Some day my prince will come Spejbl a Hurvínek Splněný dětský sen Stream Strejček Příhoda Sůl nad zlato Svět hraček Svět je barevná hra Svět na bílo Šílená pohádka Šíleně smutná princezna Šípková Růženka Škola Štědrý den Tajemství Tajemství staré bambitky The Mole and the Chewing Gum The Old Man Tip a Tap Traktor Tom Tramping Trautenberg Trautenberk trpaslíci Tři oříšky pro Popelku celý film Tuláček Tweet Tygr a Pú Vandr Vánoce Vařila myšička Včelí medvídci Včelí medvídci - Ubrečený Včelka Mája Večerníček Velikonoční koleda Velká kočičí pohádka Verše Veverčí pohádka Videopohádky Víla Amálka Vimeo Zahrada mandloňových květů Zahradní pohádka Zachráněný čert Zachraňte krtka! Zajíc a liška Záleh Zavřete oči odcházím Zima Zlá královna Zlatovláska Zlatý jelen Znám jedno místo Zničit krtka Živá voda Život jako pohádka