POHÁDKA

Mráz měl syna, mladého Mrazivce a synek Mrazivec si otcovy práce nic neváží a jen se posmívá: „Jsi už zkrátka v letech, táto!

Mráz měl syna, mladého Mrazivce.

MRÁZ A MRAZIVEC


Žil na světě starý šedivý Mráz, a jak vidíme, žije na něm dodnes. A ten Mráz měl syna, mladého Mrazivce.
Starý Mráz chodil po polích a po lesích a spravoval své hospodářství. Kde bylo potřeba, přisypal sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici.
Ale synek Mrazivec si otcovy práce nic neváží a jen se posmívá:
„Jsi už zkrátka v letech, táto! A slabý jako moucha. Kdyby na mně bylo, já bych spustil takovou vánici, až by se stromy ohýbaly! A nametl bych takového sněhu, že by zvíře neprošlo a člověk neprojel."
Jednou si vyšel mladý Mrazivec na procházku. A tu vidí, jak jede v saních pán, kulatý jak bečka. Medvědí kožich, na hlavě čepici z lišky, na nohou plstěné boty, na rukou rukavice z té nejhustší a nejměkčí kožešinky, jaká se dá sehnat
„Podívejme se, jak se zachumlal!" hvízdl Mrazivec. „Tatík by ho neprofoukl ani za nic. Ale mně, holečku, neutečeš!"
A Mrazivec se rozletěl za saněmi. Dohnal pána a pustil se ze vší síly do díla. Pán se všecek schoulil, čepici narazil až na nos a zakutal se do kožichu. Ale nebylo to nic platné. Mrazivec se nepustil, vlezl do všech skulinek, fičel ze všech stran.
Pán ztuhl na kost. Domů už živ nedojel, zmrzl po cestě.
No, to se Mrazivec radoval! Hned běžel k otci a chlubil se:
„Podívej, staroušku, jakého tlustého nádivu v kožichu jsem zmrazil k smrti!"
„Opravdu! Jsi chlapík, synku," řekl starý Mráz. „S tlustým nádivou ses vypořádal jen což, ale teď zkus profouknout tamhletoho sedláčka. Vidíš, jak si vykračuje po silnici?"
Mrazivec se podíval, po silnici jde taková nějaká sušinka kmotříček. Kožíšek mu sotva drží na ramenou, těžko hádat, čeho je na něm víc, jestli záplat, nebo děr.
„S tím se vypořádám jedna dvě!" zasmál se Mrazivec. „Fouknu a zmizí jako pára nad hrncem!"
Sedláček sekal, sekal, narubal hromadu dříví
A tu se na něho Mrazivec vrhl. Zafičel z jedné strany, přiletěl z druhé. Ale sedláček se ani neohlédl, pořád jenom sekal a sekal jako divý. Rozehřál se, až z něho jen lilo.
Mrazivec mrazivě běsnil a zuřil, ale kampak na sedláčka! Ten si zatím rozepjal kožíšek a nakonec odhodil i rukavice.
Mrazivec se rozlítil.
„Počkej, tohle ti nedaruju. Jen se netěš, já tě přece dostanu!"
A zalezl do sedláčkových rukavic.
Až půjde sedláček domů a začne si navlékat rukavice, lapnu ho za prsty, řekl si. A zmáčknu, že mu ruce upadnou!
No dobrá. Sedláček sekal, sekal, narubal hromadu dříví, až ho to nakonec zmohlo. Chtěl si natáhnout rukavice, ale milé rukavice byly ztuhlé na kost, jak skrznaskrz promrzly.
Sedláček se dlouho nerozmýšlel. Vzal sekeru a buch, buch topůrkem do rukavic. Mrazivec dostal nepočítaných, taktak že vyvázl životem.
Jakžtakž se dovlekl domů. Starý Mráz div neroztál smíchy:
„Tak co, dostals? Na vychloubáni máš ještě moc času, synáčku! Až budeš na světě tak dlouho jako já, poznáš, kdo je slabý a kdo ne. Někdo je napohled chudinka, ale zkus si s ním něco začít!"

DIAMANTOVÁ SEKERA. Boháč a chudák.

A boháč sedí na břehu dodnes. Čeká, až mu
stařík přinese diamantovou sekeru.

DIAMANTOVÁ SEKERA



Sekal chudák dříví na břehu řeky, a najednou mu sekera vyskočila z topůrka a rovnou do vody.
Potopila se, to dá rozum
Chudák se dal lítostí do pláče
„Ach to je neštěstí! Ach to je bída!" hořekoval. „Jak já budu bez sekery rubat dříví? Jak bez dřeva uživím rodinu?"
Najednou v křoví něco zachrastilo, zašustilo, hup a dup hup a dup, z lesa se vybelhal kulhavý dědek. Místo vousů měl šedý mech, místo knírů borové větévky a místo nosu jedlovou šišku.
„Proč pláčeš, dobrý člověče? Proč běduješ?" zeptal se.
„Jak nemám plakat?" odpověděl chudák. „Upadla mi do vody sekera. Čím budu teď sekat dříví? Čím nakrmím děti?"
„Nu, té bídě bude lehká odpomoc," pravil staroch. Shodil ze sebe kožich, zul střevíce a žbluňk do řeky.
„Tu máš," řekl. „Je to tvá sekera ?"
„Ne, ta není moje," odpověděl chudák.
Stařík se ponořil znova. Když vyplaval, podával chudákovi stříbrnou.
„A tahle je tvá?"
„Taky ne," odpověděl chudák.
Stařík se ponořil potřetí a vytáhl železnou.
„A co tahle?" ptal se.
„Ta je má!" vzkřikl chudák.
Chytil sekeru a chtěl utíkat domů. Ale stařík ho nepustil: „Počkej, vem si i tyhle dvě. Když ty nehamoníš, já nebudu taky odpočítávat."
„No, když je to tak, děkuju ti," řekl chudák. „Nikdy ti to nezapomenu."
A šel domů. Na rameni si nesl všechny tři sekery: zlatou, stříbrnou i železnou.
Uslyšel o chudákově štěstí bohatý soused a popadla ho taková závist, že mu ani nedala usnout.
Půjdu taky k řece, řekl si, možná že se to povede i mně. Vzal starou sekeru a vypravil se do lesa. Došel až k tomu místu co chudák. Máchl všehovšudy jednou, sekera sletěla z topůrka a žbluňk do vody.
„Oh já nešťastník, já ubožák!" vzkřikl boháč.
Najednou v křoví něco zachrastilo, zašustilo, hup a dup, hup a dup, z lesa se vybelhal kulhavý dědek. Místo vousů měl šedý mech, místo knírů borové větévky a místo nosu jedlovou šišku.
„Kdo to tu křičí?" ptal se. „Koho potkalo neštěstí v mém lese?"
„Já křičím," řekl boháč. „Mě potkalo neštěstí. Sekal jsem dříví, a najednou buch — sekera sletěla z topůrka a rovnou do řeky. Kdo mi ji teď vytáhne?"
„Třeba já," řekl stařík. Shodil ze sebe kožich, zul střevíce a hup do řeky.
Ještě se kola po vodě nerozběhla, a staroch už byl venku. V rukou držel železnou sekeru.
„Je tvá?" ptal se boháče.
„Ne, ta není má," odpověděl boháč. „Moje byla lepší."
Stařík zmizel pod vodou. Když vylezl, podával boháči stříbrnou.
„A co tahle?" zeptal se.
„Ta taky ne," řekl boháč. „Má byla ještě lepší."
Stařík se potopil pod vodu potřetí a vytáhl zlatou sekeru.
„A tahle?" zeptal se boháče.
„Ta je má!" křičel boháč. „Už z dálky jsem ji poznal. Sem s ní, honem!"
Ale stařík nedal.
„Nespletl ses?" ptal se. „Na dně leží ještě diamantová. Možná že to bude ta tvoje."
„Máš pravdu," řekl boháč. „Tahle se tak nějak zablýskla na slunci, až jsem myslel, že je diamantová."
Staroch potřásl vousem a zmizel pod vodou. Zlatou sekeru vzal s sebou.
Zmizel pod vodou, ale zpátky se už nevrátil. A boháč sedí na břehu dodnes. Čeká, až mu stařík přinese diamantovou sekeru.

HUP DO MOŠNY! Jakápak radost, když není co jíst! Sami měli hlad a synkovi taky nebylo co dát do úst. Kouzelná mošna a pasáček.

.....žil chlapec u bohatého sedláka a pásl mu dobytek.

HUP DO MOŠNY!


Žil jeden staříček se stařenkou a ti měli syna. Byl to hodný hoch — poslušný, přívětivý i pracovitý. Celé stáří by se ti dva mohli z něho těšit a radovat. Ale jakápak radost, když není co jíst! Sami měli hlad a synkovi taky nebylo co dát do úst.

Co počít? Přemýšleli, přemýšleli, a nakonec se rozmyslili, že pošlou syna za pasáka.

V sousední vsi potřeboval právě jeden bohatý sedlák robotníka. A tak dovedl staříček syna k tomu sedlákovi. Sedlák vzal chlapce za pasáka a vyměřil mu mzdu: za rok pytel bobů, snopek lnu a tři groše na penězích.

Tak žil chlapec u bohatého sedláka a pásl mu dobytek. Pásl celé jaro, léto i podzim. Když nastala zima, zahnal pasáček dobytek do chléva a povídá:

„A teď půjdu domů, hospodáři."
„Běž," odvětil sedlák. „V zimě pasák jen chleba nadarmo ujídá."
A dal chlapci, co mu podle úmluvy náleželo.
A tak vykračoval pasáček po silnici, na zádech pytel s boby, v ruce snopek lnu a v kapse tři cinkavé grošíky.

Dobré je to, říkal si. Navaříme bobů a dosyta se najíme, ze lnu mi matička utká plátno a ušije novou košili, a groše, ty se hodí vždycky.
Jen na to pomyslil, když vidí, jak proti němu jde starý žebrák s černou bradou. Oděv měl roztrhaný, sotva mu na ramenou držel.

Žebrák s černým vousem ho pozdravil a povídá:

„Daruj mi, chlapče, nějakou almužničku."
I co, řekl si pasáček, dám mu len. Košili mám ještě pevnou, nějak to v ní přechodím.

Natřásl lněný snopek a dal jej žebrákovi.
A šel dál. Neušel daleko a potkal žebráka s rezatou bradou. Ten sice neměl tak roztrhané šaty, ale zato byl vyhublý až na kost.

Žebrák s ryšavým vousem se opřel o hůl a poprosil:

„Slituj se nad starcem, synku. Třetí den jsem neměl ani kůrku v ústech."
Pasáček chvíli přemýšlel, uvažoval a potom dal žebrákovi boby.

To nic, řekl si v duchu, zbyly mi ještě tři groše. S prázdnýma rukama domů nepřijdu.

Ušel kousek a potkal třetího žebráka. Ti první dva byli nuzní až dost, ale tenhle byl ještě ubožejší.

Záda měl sehnutá do oblouku, bílý vous mu visel celý roztřepaný až k zemi a na hlavě neměl ani čepici.

Žebrák s bílou bradou se zastavil a povídá:
„Daruj mi, synku, co můžeš. Slituj se nad mou starobou."

„Co ti mám, staříčku, dát?" odpověděl pasáček. „Měl jsem snopek lnu — ten jsem dal žebrákovi s černou bradou. Měl jsem pytel bobů — ty si vyprosil žebrák s ryšavou bradou. A tak mi zůstaly jen tři groše. Když ti je dám, s čím se vrátím k otci a k matce? Vždyť oni jsou také chudí."

„Ach synku," řekl stařík, „máš pravdu, ale nikdo není chudší než já. Sám vidíš — ani starou hlavu si nemám čím přikrýt."
Slitoval se chlapec nad starcem a tři groše mu dal. Chtěl jít dál, ale stařec pravil: „Počkej, synku. Dal jsi mi své poslední a já ti také nezůstanu dlužen. I u mne se něco pro tebe najde."

A odevzdal pasáčkovi svou vetchou mošnu, sukovatou hůl a housličky se smyčcem.

„Prázdná je ta mošna," pravil, „ale cennější nad pytel zlata. Dokud ji budeš u sebe mít, nikdo se k tobě nesmí přiblížit. A jestli to udělá, zaklepej na ni holí a zavolej: Hup do mošny! I kdyby před tebou stál sám král s korunou, i ten tam musí vlézt a nedostane se ven, dokud ty sám nerozkážeš. Ani ty housle nejsou obyčejné; roztancují kdekoho."

Pasáček vzal dárky, poděkoval staříkovi a šel domů.

Otec s matkou měli ze synka radost, když se však dozvěděli, že se vrátil s prázdnýma rukama, zabědovali. Co se ale dalo dělat? Slzami si z bídy nepomůžeš.

Zimu a jaro jakžtakž protloukli a v létě vzal chlapec mošnu, hůl i housličky a šel, kam ho oči vedly.
„Půjdu se potoulat po světě," řekl rodičům na rozloučenou, „možná že tentokrát něco přinesu a potěším vás."
A šel a šel, až došel na veliké pole. Rostlo tam vysoké, husté žito, klásek na klásku. Sekáči chodili v řadách a sekali úrodu.

Pasáček si sedl stranou a díval se. Sekáči máchali kosami, ani záda nenarovnali, slovem na sebe nepromluvili, neusmáli se, ani písničku si nezanotovali.

Co je to s nimi? Jako kdyby k těm kosám přirostli, řekl si pasáček. Zahraju já jim něco na housličky! Ať se poveselí, ať si trochu oddychnou.

Vytáhl housličky a začal hrát.
V tu chvíli odhodili sekáči kosy na zem a dali se do tancování.
Hned ale, jako kdyby ze země vyrostl, vyskočil odněkud šafář s tlustou holí.
Začal se rozkřikovat a řvát na celé kolo:

„Vy lenoši, vy darmošlapové! Aby vám nohy zchromly! Panské žito se sype, a oni si tady tancují jako na svatbě. Tak pěkně zčerstva do práce!"

A začal pobízet robotníky holí. Solil je po zádech jen což.
I po chlapci s housličkami se ohnal. Ale ten nebyl hloupý, nastavil mu mošnu, udeřil na ni svou hůlkou a zvolal:

„Hup do mošny!"

Jen to dořekl, a šafář už se tloukl v mošně. Bučel, jako když vezou dobytek na trh:
„Ojojój, pusť mě, chlapče milý!"

„A budeš ještě spouštět bandurskou?" zeptal se pasáček.
„Už víckrát nebudu!" chroptěl šafář v mošně. „Raděj si jazyk ukousnu."

„A budeš se ještě na lidi kasat?"
„Ale kdež! Ani prstem se už nikoho nedotknu!"
„Tak proto!" řekl pasáček a zatřepal mošnou.

Šafář z ní vypadl, sotva dech popadal.

A hoch vzal zase housličky do ruky.
No, tentokrát se sekáči samou radostí málem utancovali!

Pak si pasáček hodil mošnu na záda, strčil housličky pod paždí a šel dál svou cestou.

Šel a šel, až přišel do jedné vesnice. Když zahýbal kolem kostela, viděl, jak z protějšího domu vyběhlo děvče. Běželo a plakalo usedavě.

„Pročpak pláčeš, děvenko?" zeptal se pasáček.

„Jak nemám plakat," odpověděla dívka. „Deset let jsem sloužila u faráře, ani měďáček jsem od něho nespatřila. Dnes jsem ho poprosila, aby se se mnou vyrovnal, ale on nechce ani slyšet. Vyhnal mě ven, jako kdybych k němu byla přišla pro almužnu. A zítra mám svatbu. Ženich má asi tolik peněz co žába vlasů a já nemám ani groš. Ani přistrojit se nemohu, ani hosty nemám čím uctít."

Pasáčkovi začalo být dívky líto.

„Půjdeme spolu k faráři," řekl jí. „Možná že si to rozmyslí a že ti zaplatí."
Vzal děvče za ruku a šel s ním na faru.

Když farář spatřil dívku, povídá:
„Dcero milá, proč ses vrátila? Vždyť jsem už řekl, že Bůh ti na onom světě vše vynahradí."

Tu vykročil pasáček kupředu, pozdravil faráře a pravil:

„Oj, to není od vás pěkné, pane faráři! Pánaboha nechte Pánembohem, ale dívka vám sloužila na tomto světě, tak se s ní vyrovnejte tady na zemi!"
Farář se rozzlobil a popadl sukovici:

„A co ty jsi zač, že mne, faráře, poučuješ?"
Pasáček vzal svou hůlku, udeřil do mošny a zvolal:

„Důstojný pane, račte dovnitř!"

Jak řekl, tak se stalo. V tom okamžení se farář převaloval v mošně.
„Pusť mě, synu můj!" žadonil. „Děvčeti zaplatím, ani groše mu neupřu!"
„Dobrá," odpověděl pasáček, „ale přidejte jí k tomu ještě, pane faráři, koně s krávou a tisíc zlaťáků."

„Och, och," sténal farář. „Pusť mě! Ničeho nebudu litovat."
A tak pasáček kněze pustil.

Hned druhý den se slavila svatba.

Takovou veselou svatbu nikdo nepamatoval. Ženich s nevěstou, hosté, ba i stoly se židlemi tancovali při chlapcových housličkách!

Pasáček hrál až do bílého rána, potom si hodil mošnu na záda, housličky strčil pod paždí, ťukl hůlkou o zem a šel dál svou cestou.

Šel a šel, až přišel na bohaté panství. Starý knížepán, majitel toho panství, zrovna obědval. Pasáček se přiblížil k oknu panského domu a vidí, že pán sedí za stolem sám. A na stole krmí a nápojů, až se srdce směje!


Hoch chvilku pozoroval, jak pánovi bere, a dostal taky chuť. Zaklepal na okno, pozdravil a povídá — tak a tak, že jde zdaleka, že dočista vyhladověl, zda by knížepán nenařídil, aby pocestnému dali v kuchyni něčeho zakousnout.

Pán dokonce vzteky upustil vidličku, vyskočil od stolu a křikl:
„Ty ničemo jeden, ty vandráku! Podívejme, na cizí by chtěl sahat! Já tě nakrmím, že ti z toho veselo nebude!"

Na to pasáček pánovi neodpověděl; sňal ale ze zad mošnu, klepl do ní holí a tiše řekl:

„Hup do mošny!"

Pána jako by hákem strhl. Proletěl oknem a rovnou do mošny. Pasáček ho ještě nádavkem přetáhl holí:
„Pro mne vám bylo, pane milý, líto lžičky kaše, a podívejte, jak já vás slavně uctívám!"

„Nech toho, nech toho!" křičel pán z mošny. „Já jen tak žertoval. Posaď se za stůl a jez, co hrdlo ráčí."
„I ne," povídá pasáček, „teď už mne, milostivý pane, jedním sladkým kouskem neodbudete. Má mošna není ráda prázdná. Pustím vás, ale vy za to nařiďte, ať se až dovrchu naplní vším možným zbožím."

„Dobrá, dobrá," povídá pán, „mošnu ti naplním."
A v duchu si říká:
Dobré je to, mnoho-li pak se do ní vejde!

Ale příliš brzy se radoval. Do mošny nevlezlo ani moc, ani málo, ale našlo se v ní místo i pro koně s býkem i pro krávu s telátkem. Pět pytlů žita nasypali do mošny a právě tolik ječmene, a pořád ještě nebyla vrchovatá. Rostla, roztáhla se do všech stran, už nakynula skoro až do samých oblaků. Tehdy pasáček pravil:

„No, teď už by to mohlo stačit."

Hodil si mošnu na záda jako prachovou peřinu a vykročil z boháčova statku, hvízdaje si na cestu veselou písničku.
Šel a šel, až přišel domů. Ó, to se otec s matkou zaradovali, když syn vytřepal z mošny pánovo zboží!

Od těch dob začali žít jako lidé a nouze už víc nepoznali.

Lotrando a Zubejda, Lotrando z pohádky kde je i princezna Zubejda. Klasická pohádka z české produkce s hvězdným obsazením

Hezká lidová pohádka a Lotrando

Za lesy hlubokými a kopci oblými se rozkládá půvabná česká kotlina. Kromě obyvatel počestných a pracovitých tu ale bydlí také loupežníci. 


Nejhorší z nich, starý raubíř Lotrando, si pro samé obírání pocestných málem ani nevšiml, že mu z jeho syna vyrostl pěkný, ale nevzdělaný mladík. Pošle proto mladého Lotranda do kláštera, aby se mu tam dostalo řádného vychování. Z chlapce, který dosud rostl jako dříví v lese, se mezi mnichy stane jemný mladý muž. Jako poslušný syn pak svému umírajícímu otci slíbí, že řádně převezme jeho řemeslo. Když se duše starého arcilotra konečně odebere do pekla, nastanou mladému Lotrandovi těžké chvíle: jako slušně vychovaný člověk není schopen obrat ani toho nejobyčejnějšího kupčíka. Ještěže potká drvoštěpa Drnce, který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem... S fortelným dřevorubcem Drncem se Lotrando dostane také do daleké Solimánie.

Tam už dlouhou dobu shánějí pravého studovaného doktora. Člověka, který má před jménem lékařskou slabiku "Dr.". Jedině takový muž prý - alespoň podle světaznalého cesťáka pana Lustiga - by mohl vyléčit jejich stonavou princeznu Zubejdu, nad níž se sultánovi Solimánovi bolestně svírá jeho široké otcovské srdce. Jenže drvoštěp Drnec, přestože má u jména hned dvě slabiky "dr.", o opravdické medicíně nic neví a nad hlavami vážených hostů z Čech se začnou stahovat černé mraky. Princezna však projeví nečekaný zájem jak o pěkného drvoštěpova pomocníka, tak i o přitažlivý zvyk, podle něhož si zamilovaný muž bere za manželku pouze jednu vyvolenou ženu. V sultánově paláci je naštěstí také hodná krajanka La Mad, která dobře ví, co vlastně Zubejdě schází: slunce, vzduch a to třetí souvisí už přímo s mladým Lotrandem...

HERCI Jiří Lábus, Zdeněk Svěrák, Miroslav Táborský, Otmar Brancuzský, Ljuba Krbová, Jiří Pecha, Oldřich Navrátil, Naďa Konvalinková, Vladimír Javorský, Jan Hraběta, Jaroslava Kretschmerová, Pavel Zedníček, Petr Brukner, Barbora Seidlová, Jaroslav Sypal, Jiří Strach, Josef Kubíček, Karel Smyczek, Marián Labuda st., Jan Müller, Bořivoj Penc, Arnošt Goldflam, Ladislav Gerendáš, Josef Karlík, Jan Bonaventura, Antonín Bubeník, Barbora Srncová, Zdeněk Vronský, Jakub Hladík, Tomáš Staněk, Johan Kolínský, Petr Smyczek

PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ? O kouzelném mlýnku, čertech a chudákovi.

PEKLO

PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ?



Žili jednou dva bratři. Ten mladší byl chudák, ale starší zato náramný bohatec.
Přišel velký svátek. Hospodyně na vesnici vaří, pečou, smaží, chudák má však ve spižírně prázdno, ani myšku by tam neuživil.
A tak se chudý bratr vypravil k bohatému.
„Buď zdráv," povídá.
„Buď zdráv," boháč na to.
Ale tvář se mu zkřivila, jako kdyby do šťovíku kousl — dovtípil se zřejmě, proč k němu chudý bratr zašel. A ten se opravdu zeptal:
„Nedaroval bys mi něco, abych mohl oslavit svátek?"
„Proč ne? Dám," povídá boháč. „Ale musíš slíbit, že splníš mé přání."
„Co řekneš, všechno udělám," odvětil chudák.
„Tak si vezmi uzenou šunku a běž mi co nejdál z očí, třeba do samého pekla."
„Půjdu. Svého slibu se nezříkám."
Chudý bratr vzal šunku pod paždí a šel. Šel a šel, šel celý den, ale do pekla nedošel.
Zatím přišel večer a nadobro se setmělo. Tu spatřil chudý bratr nedaleko malé světýlko.
Tam už to možná bude, řekl si a pustil se za světýlkem.
A opravdu, neuplynula ani hodina, a chudák stál u vrat samotného pekla. Sotva překročil práh, seběhli se k němu všichni čerti. Tlačili se kolem něho jako na jarmarku, pokukovali po šunce a oblizovali se. Čerti si totiž na vepřovinu přenáramně potrpí!
„Prodej nám šunku!" křičeli na něho ze všech stran.
„Hm," povídá chudý bratr, „sehnal jsem si šunku na svátky, ale když tak prosíte, prodám. Kolikpak dáte?"
Tu jeden z nich, ten nejmenší, olysalý čertík, jej popotáhl za rukáv a zašeptal mu do ucha:
„Uřízni mi kousíček a já ti něco povím."
Chudák uřízl kousek šunky a podal mu jej. Čertík potichoučku zarepetil:
Chudý bratr vzal šunku pod paždí a šel. Šel a šel....
„Neprodávej tu šunku ani za zlato, ani za stříbro, ale žádej starý mlýnek, co stojí za dveřmi."
Chudák čertíka poslechl.
Čerti mu nanosili zlata i stříbra, ale on se na ně ani nepodíval.
„Ne," řekl, „takhle se spolu nedohodneme. Dám vám šunku jen za starý mlýnek, který stojí u vás za dveřmi."
Tohle se čertům vůbec nechtělo líbit. Čertovský starosta ho přemlouval tak i onak, ale chudý bratr stál na svém.
„Nedáte — li mlýnek," povídá, „uvidíte šunku asi tak jako uši na vlastní hlavě."
Pak s ním obchodujte! Čerti si odplivli a mlýnek mu nakonec vydali. Prodal jim tedy šunku, ale nejdřív si potají uřízl nejtučnější kousíček a ukázal ho pod kabátem olysalému čertíku. Pak popřál všem čertům dobré chuti a vykročil z pekla ven.
Ušel jenom kousek, když ho ten plešatec dohnal.
Chudý bratr ho chytil za ucho a řekl:
„Nenapálil jsi mne, ďasíku? Místo stříbra a zlata jsi mi podstrčil nějaký rezavý krám!"
„Co tě nemá!" zapištěl čertík. „Vždyť to je ta nejkouzelnější věc na světě. Stačí jen třikrát zaťukat mlýnku na víko a začne se sám točit. Co přikážeš, to ti mlýnek námele — stačí jenom sbírat. Potom zaťukej třikrát na dno a bude konec."
„No, díky tobě, jestli nelžeš," řekl chudý bratr. „Tady máš odměnu."
Čertík sebral kousek šunky a chudák pospíchal domů. Třebaže utíkal, jako by mu za patami hořelo, dorazil teprv o půlnoci.
„Kde ses potloukal?" spustila na něho žena. „V jiných staveních se stoly pod jídly jen prohýbají, a u nás nevoní ani sváteční polévka."
„Nezlob se, ženo, měl jsem jednu důležitou věc a musil jsem kvůli ní jít na dalekou cestu, proto jsem se opozdil. Ale podívej, co jsem zato přinesl."
Tu vytáhl chudý bratr zpod šosu svůj mlýnek a začal jej otírat a čistit. Vyleštil jej, že se leskl jako sklo, a povídá ženě:
„A teď poroučej, co potřebuješ k svátkům."
„Jaképak poroučení?" odvětila žena. „Stačil by nám třeba pecen chleba a kousek masa."
„Slyšíš, mlýnku, co ti povídají?!" zvolal chudý bratr a zaťukal třikrát na víko.
Mlýnek zaskřípal a začal se točit jako o závod.
Bochník za bochníkem padal na stůl a potom se vyvalil obrovský kus masa. Do červena upečeného, osoleného, opepřeného, jen zakousnout a pochvalovat.
Muž se ženou se posadili za stůl a slavili svátek.
Druhého dne namleli zase spoustu dobrých jídel a pozvali na hostinu všechny příbuzné a sousedy.
Hosté jedli, pili a nešetřili chválou na hospodáře. Jenom bohatému bratru rostlo sousto v ústech ze samé závisti.
„A kde jsi to všechno sehnal?" ptal se chudáka.
Chalupa chudákova 
„Ale nikde, mám za dveřmi dobrou spíž," bratr na to.
K večeru se ale už chudému bratru od sladkého jídla a silného pití zamotala hlava a dostal chuť pochlubit se před lidmi.
„No tak se podívejte," řekl, „kdo vás napájí a krmí!"
Přinesl mlýnek, postavil jej na stůl a rozkázal mu, aby namlel perníku.
Teď už pozbyl bohatý bratr klidu nadobro. Obcházel kolem bratra ze všech stran a loudil a loudil, aby mu mlýnek prodal. Ale chuďas nechtěl ani slyšet. Tu se boháč rozzlobil a řekl:
„To nemůže být jinak, než že sis ten kousek ze samého pekla přinesl!"
„Máš pravdu," odvětil chudák. „Odkudpak to víš?"
„Odkud to vím, do toho ti nic není. Ale teď mi řekni: neposlal jsem tě do pekla já?"
„No ano. A co z toho?"
„To, že kdyby nebylo mne, tak bys ten mlýnek ani okem nespatřil. Je tedy stejně můj," řekl bohatý bratr, chytil mlýnek a utíkal domů.
Druhého dne vstal brzy ráno a povídá ženě:
„Jdi s čeledíny obracet seno, dnes se o oběd postarám já."
V poledne postavil mlýnek na stůl a rozkázal mu:
„Chci slanečky a mléčnou polévku!"
Mlýnek se roztočil jako zběsilý. Boháč jenom podstavoval vědra. Všechny kastroly, hrnce i džbery už byly plné, ale mlýnek se točil a točil dál. Boháč jím třásl, nohama do něho kopal, křičel, klel, hromoval. A přece by bylo stačilo jen třikrát zaťukat na dno.
A mlýnek mlel a mlel. Mléčná polévka se rozlévala po kuchyni a slanečci plavali v mléčných loužích. Už to nebyla louže, ale jezero, které stoupalo po kolena, po pás, po hrdlo ... ještě chvilku a utonu! Bohatý bratr se dal do křiku:
„Pomoc! Topím se!"
Vyběhl z chalupy ven. Ale mléčné moře se vyvalilo za ním, rozlilo se po celé vesnici, slanečci jenjen nadskakovali na bílých vlnách. Bohatý bratr přiběhl k chudému.
„Zkroť tu čertovskou věc!" prosil ho. „Podívej se, co dělá! Zatopí celou dědinu."
Ale chudák řekl:
„S cizím majetkem nechci nic mít Kdybys mi jej dal, bylo by to něco jiného."
„Vem si ho tedy, prosím tě, jenom ať přestane mlít!"
„To už stojí za námahu!" řekl chudák.
Vytáhl zpoza pece necky, spustil je oknem, vzal s sebou udici a plavil se v neckách k bratrově chalupě.
Chalupa stála už po samou střechu v mléčné polévce. Chudák se zachytil bidlem za korouhvičku, vhodil komínem dovnitř udici a vylovil mlýnek. Pak zaťukal třikrát na dno — a mlýnek se přestal točit, jako když utne.
Celé mléčné moře steklo pozvolna do moře opravdového. Jenom slanečci uvázli v trávě a v křovinách, dětem pro radost. Celý den lovily ryby na suchu.
Od těch dob žil mladší bratr dobře a spokojeně. Brzy nato si vystavěl novou chalupu, mnohem větší a krásnější, než měl starší bratr. Chalupa stála na pahrbku nad mořem a od sklepa až ke korouhvičce na střeše byla obložena hladkými střípky a pestrobarevnými skly. Jak ta se třpytila za slunečního dne i za měsíčné noci! Rybářům to přišlo náramně vhod: chalupa jim sloužila za maják.
Po celé zemi, a dokonce i v cizích krajích, se šířila slavná zvěst o mladším bratrovi a jeho kouzelném mlýnku.
Uslyšel ty zprávy jeden kupec se solí a zatoužil spatřit kouzelný mlýnek. Vystrojil koráb a plavil se k mladšímu bratrovi. Mladší bratr ho uvítal jako hosta. Zaťukal mlýnku třikrát na víko, nařídil mu, aby namlel všelijakých dobrých jídel, a pohostil kupce, že lip ani nebylo možno.
Host jedl a pil a přitom se pořád jen ohlížel po mlýnku.
„Je to pravda, že tvůj mlýnek může namlít, co jen si kdo přeje?" zeptal se mladšího bratra.
„Pravda," odvětil bratr.
„Může namlít i sůl?"
„I sůl."
Tu zasvítily hostovi oči. Vždyť on se musil pro sůl plavit přes moře do cizích zemí!
Kupec začal mladšího bratra prosit, aby mu mlýnek prodal. Nabízel mu celou torbu zlata. Ale mladší bratr ani na to nechtěl přistoupit.
V noci, když všichni v domě usnuli, kupec potichoučku vstal, sebral mlýnek a vzal do zaječích. Pospíchal tak, že i torbu se zlatem tam zapomněl.
Doběhl na svůj koráb a dal ihned zdvihnout plachty. Jakmile koráb vyplul na širé moře, kupec postavil před sebe mlýnek, zaťukal třikrát na víko a řekl:
„Mel sůl!"
Mlýnek začal mlít. Naplnil celý trup lodi, zasypal celou palubu.
Ze začátku si kupec radostí zpíval, potom zmlkl a nakonec začal plakat. Viděl, že koráb se pod takovou tíhou každou chvíli potopí, ale mlýnek mlel a mlel. Jak ho zastavit, to obchodník nevěděl.
Koráb se ponořil až po boky a hroužil se do vody hloub a hloub. Vlny ho zavalily a on se potopil až na dno.
A mlýnek mlel sůl dál i na dně a točí se tam dodnes.
Proto je voda v moři slaná.

OBLÍBENÉ POHÁDKY co se tady nejvíc čte?

Hledáte tu svoji pohádku? Je možná tady!

Pohádka O krtečkovi Česká pohádka Život jako pohádka Pohádka na dobrou noc Příběhy jako pohádky pro děti Včelí medvídci Čtené Pohádky Jiřička příběhy Vánoce Božena Němcová Byl jednou jeden král Nejkrásnější české pohádky Pyšná princezna Jiřička příběhy na dobrou noc Krkonošské pohádky Lesní příběh stromu Čerti u nás Anděl Páně Andělíček strážníček Filmové pohádkové drby Hledejte krtečka! Tři oříšky pro Popelku celý film Krteček O Krakonošovi Princezna se Zlatou hvězdou Písničky z pohádek Trautenberk Krtek Mix O popelce Slunce je králem dne Videopohádky Zlatovláska Betlém Celovečerní pohádky Krteček v Číně Lesní pohádka Nedělní pohádky O kohoutkovi a slepičce Pohádka o podzimu S čerty nejsou žerty Sněhurka Svět je barevná hra Trautenberg Broučci Celý film Byl jednou jeden král Ferda mravenec Ježíšek Kocourek Kouzla králů Lotrando a Zubejda Malá mořská víla O broučkovi O koních a dětech O lišce O nebi moři a slunci O perníkové chaloupce O vodnících Pohádkové fotografie Sněžná peřina Zahradní pohádka Ave Maria Bohatství Dobrou noc prasátka Jak šla slepička a kohoutek na vandr Karel Jaromír Erben Nepohádka o člověku O Honzovi O chytré kmotře lišce O dívce co podržela slunce nad mořem O malém trempíkovi O zemi a zahradě O ztracené pohádce Online pohádky Pohádka o jaru Pohádka o Červené karkulce Pověsti Skřítek Sněhurka a jak to bylo dál Splněný dětský sen Veverčí pohádka Večerníček Čarodějnice Čertův švagr Červený traktůrek 12 měsíčků Animovaný svět Anička s lískovými oříšky Ať přiletí čáp královno BaJaJa Bob a Bobek Boháč a chudák Bubáci Dvanáctero lovců Hrnečku vař Jak Trautenberk prodával vodu Jak se budí princezny Jan Werich Ježibaba Jiřičky pověsti Kdo je hloupější? Koledy Krtek a zahradník Krtek a flétna Krtek a hodiny Krtek a zelená hvězda Krtek v metru Krteček a maminka Krteček a orel Kuřátko Maminka Meluzín Hejkal i Rusalky Nebeská Rosa Nekonečný příběh O Nebeklíči O Palečkovi O Smůle a o Štěstí O dvanácti měsíčkách O dvorečku domečku kohoutkovi a slepičce O hloupém Honzovi O kominíkovi O kouzelné zahradě O labuti O malém prasátku O neposlušných kozlatech O nepravém a pravém čertu O smolíčkovi O sněhurce O stříbrném rytíři O veverce O zajíčkovi O štěstí Oldřich Nový Perníková chaloupka Pohádka o kočicce Pohádkové vtipy Povídala vrána vráně Princ Bajaja Princezna Pampeliška Pro internetové guru Ptáci Rozum a Štěstí Ryby Spejbl a Hurvínek Svět hraček Svět na bílo Sůl nad zlato Tajemství staré bambitky The Old Man Tramping Velká kočičí pohádka Zavřete oči odcházím Zima Záleh trpaslíci Černokněžník Čertova nevěsta Čertův mlýn Adina Mandlová Africká královna Andersen Arabela Babička Bobr Buchty Chip And Dale Chipmunk Chytrá selská dcerka Chytrá vesničanka Cinderella - When I Fall in Love DIAMANTOVÁ SEKERA DIVOTVORNÝ MLÝNEK Dařbuján a Pandrhola Der Hase und der faule Förster Divotvorný ubrousek Dmitri Shostakovich - The Second Waltz Dva mrazíci Děvčátko se sirkami Dům U zlaté studny Hadíth Hajný Robátko Hastrmani Honza a Jenovéfa Horseland Hrneček Google Hrátky s čertem Hudba Hup do mošny! Izer Jabloňová panna Jahůdková panenka Jak Kuba utekl ke Krakonošovi Jak bednář... Jak dědeček měnil Jak kohout napálil lišku Jak se Honzík učil latinsky Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak zajíc přelstil líného hajného Jelen Zlatoparoháček Jen počkej Jesličky Jezdecký klub Jirka s kozou Jája a Pája Kai a Gerda (Sněhová královna) Karel Kryl Nevidomá dívka Karel Svoboda Karel Čapek Kocour kohout a liška Kocourek Sammuel Koně Kouzelná mošna Kouzelné křesadlo Kouzelný hrnéček Krakonošovy námluvy Kreslený film Kristian Krtek a kašna Krtek a létající koberec Krtek a malá žába Krtek a myška Krtek a robot Krtek a vejce Krtek a weekend Krtek hodinářem Krtek saves his home Král a klaun Královna Koloběžka První Královna ohně Kámen krásy Liška Eliška Liška a čáp Lištička a taštička na regále Lišáček MRÁZ A MRAZIVEC Mach a Šebestová Madlenka Maminky sen Medvědi Mladý kovář Myška a knížka Méďové Nejkrásnější hádanka Novoroční příběh Nádherná Večernice Německy O Drobečkovi O Dušičce O Honzíkovi a Mařence O Kdybískovi O Pifarce První princezně O Slunečníku Měsíčníku a Větrníku O Smolíčkovi. Za hory O Vánočním stromečku O ZLATOHLÁVKOVI A ZLATOVLÁSCE O babičce a nůši O bezhlavém rytíři O hrbáčkovi O jedné panence O ježečkovi O koblížkovi O kocouru kohoutu a kose O kováři a čertu O králi co nepoznal housle O květinovém talíři a slepičí polévce O lišce a chytré sýkorce O lásce O makové panence a motýlu Emanuelovi O medu O modrooké holce O nadávající princezně O naschválníčkovi O panně Mahuleně O pejskovi a kočičce O princezně O čertovi O drakovi a nebojácném Mikešovi O princezně a žabákovi O princezně se zlatým lukem O princezně solimánské O princezně z Rimini O ptáku Ohniváku O růžových kozačkách O sluníčku a obláčku na nebi O srdíčkovém hrnečku O světle na zemi O syslovi O třech rytířích O veliké řepě O veselé pastelce O vlku O zeměklíči O zlatém kapradí O zlé selce... O čápovi a lidech O čápovi a lišce PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ? Paleček rytířem Pastýřka a kominíček Pasák vepřů Pasáček a kouzelná píšťalka Pat a Mat Peníze Persie Pohádka o vodě Pohádka ze mlejna Pohádky tisíce a jedné noci Pohádky z lesa Pošťák Pat Princ a Večernice Princezna na hrášku Pro malého medvídka Programy a tipy Prázdniny Psí lejstro Relaxing Music Romantika Rumburak Rumcajz Rytíř Červená růže Rákosníček Rüberzahl Růže Růžena Nasková Scarabeus Sdílejte přátelům! Sedlák milostpánem Sedm prázdných dnů Sen o vlčím máku Shadows Shiraz Skřítek Racocheil Snake charmer's flute Some day my prince will come Statečný voják Straka Stream Strejček Příhoda Tajemství Tajemství lesní země The Mole and the Chewing Gum Tip a Tap Traktor Tom Tuláček Tweet Tygr a Pú TŘI KONĚ Tři zlaté vlasy děda Vševěda Tříska a kůra Vandr Vazač košťat Vařila myšička Velikonoční koleda Verše Vimeo Vodník a Karolínka Víla Amálka Včelka Mája Včelí medvídci - Ubrečený Zachraňte krtka! Zachráněný čert Zahrada mandloňových květů Zajíc a liška Zlatý jelen Zlatý pták Zlá královna Zničit krtka Znám jedno místo Zvířátka a Petrovští kde se pasou?.... mé zlaté parohy největší moudro na světě za doly Čarodějův učeň Čepička trh a mimčo v závěsu Čert a Káča Čerti u sousedů Čertouská poudačka Škola Štědrý den Štěstí a práce Šílená pohádka Šíleně smutná princezna Šípková Růženka Šťastný smolař Živá voda

Vybraný příspěvek

Mráz měl syna, mladého Mrazivce a synek Mrazivec si otcovy práce nic neváží a jen se posmívá: „Jsi už zkrátka v letech, táto!

Mráz měl syna, mladého Mrazivce. MRÁZ A MRAZIVEC Ž il na světě starý šedivý Mráz, a jak vidíme, žije na něm dodnes. A ten Mráz měl ...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...