Příchozí krása na kraji lesa Boží Muka, Cesty, Zlatá střední cesta, Bůh Slunce, Dobro a jeho světlo, Genius loci, Sluneční toulky v přírodě, u Křížku

Příchozí krása na kraji lesa Boží Muka (by pavel kysela)

Ptáci na zahradě. Vlaštovka se koupe v letu...tak fotografuje ornitolog v přírodě

Vlaštovka se vykoupe za letu tady to zachytil ornitolog...

Zdroj: Ptáci na zahradě, photo by Denis Matthey

Jak je ta latina krásná a moudrá...historie dějiny nás učí ovšem ne každého co ji sbírá v hospodě

Koně jsou svobodní na pastvě (Pavel Kysela)

Panenko Maria! Oroduj za nás!

Kdo smí víc než by měl, chce ještě víc, než smí (Publilius Syrus, Myšlenky)
CUI PLUS LICET, QUAM PAR EST, PLUS VULT, QUAM LICET
Jak jen ta latina je krásná...a moudrá!
Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností. Lidské společnosti ji vysoce cenily, ukládaly ji do přísloví, vyprávění i náboženských spisů a v mnoha kulturách se pokládá za ctnost.Sókratés před soudem o sobě říká, že „žádnou moudrost nemá, velkou ani malou“.

Oči kterými vidíme svět

Část původních hradeb města - Jižní Čechy

...Kamenné ouzké
uličky mezi domy,
kde stovky let
lidi postávají,
či vedou za ruce své děti,
aby ty pak vedli své
a ty zas své - po staletí.

...Jak sto let zpět,
když bílé podkolenky,
rádiovka,
tmavé kalhoty na šle,
či košilenka bílá

se zde objeví
a hned vrátí se na chvíli
staré časy zašlé.

...Po náměstíčku hošík běhá,

Domy ve Švédsku

s proutkem holky honí.
Husy se jim pletou v nohy,
jde kolem se slunečníkem paní.

...Slunce zajde

v podvečeru,
koníky toho času
zmizí v šeru
a aut zas plné ulice.
Jak ráda bych nosila
toho času střevíce.

...Jak dlouhý had
v malebná zákoutí,
se kamenité uličky
různě kroutí.
...Do pohádek,
či jen vzpomínek
vedou nás.


Neznámý autor sdíleno ze sociální sítě FB 

Naše cesty a přírodní krásy - Slovensko

Gaderská_dolina_čertova_brána

GADERSKÁ DOLINA - ČERTOVA BRÁNA

Sluneční cesty a den v panenské přírodě. Nebylo zrovna to nejlepší počasí. Mžilo, mlha se valila lesem...

Kvetoucí borovice

Kde se toulá důchodce s batohem...pozoruje, fotografuje a komentuje přírodu...pro nás, co dřepíme doma!

To je krásný slunečný den. Podíváme se tedy po netu kdo kde byl a co viděl.
Představení autora, Václava...také blogera..je na vandru po Česku. Moc krásné a syrové poznámky blogu. Připravil jsem některé výňatky z vandrování...celé je to nepřehledné, tak jak to čilý důchodce vlepil s fotografiemi do stránky, tak to zůstalo...občas proložené mručením mmm, mmm atp.

Nebylo zrovna to nejlepší počasí. Mžilo, mlha se valila lesem. Nejdříve jsem zaběhl na jižní část od silnice, překontrolovat nově objevené houbové plácky, plné kovářů a kolodějů. Za okamžik jsem je všechny sebral. Naplnil jsem nejen košík, ale i podprdelník a bavlněnou tašku přes rameno. V autě pod starým dubem jsem se posilnil čajem a šel k rybníkům překontrolovat hnízdo čápa černého. Mezi oparem začalo prosvítat sluníčko. To zase bude překrásný den a ty nejlepší podmínky na fotografování.

Kolem louky jsem vstoupil do lesa. Počítal jsem mloky a najednou koukám, v dálce se z mlhy vynořuje postava. To bude zase průser. Nestačil jsem se včas vrhnout do lesa za kámen. Nenápadně jsme se bez pozdravu - a to prosím nesnáším, ale dnes je to již všude normální - minuli. Proč já starý chlap před krematóriem bych měl zdravit první. Ale dělám to furt. Ale až v okamžiku, když mě rodinka, parta přejde. Doufám jen, že jim to dojde. Zdravit se má - ahoj, nazdar, dobrý den, pozdravpanbů, dejžtopanbů...
Hezky jsme si pokecali o všem možném. Jak jsme tak povídali a povídali, tak jsem mu ukazoval přenádherné houby, rostliny, stromy, keře, mloky. O přírodě nevěděl nic! Procházeli jsme místy, kde všude kolem nás byl v nedávné minulosti položen ten hrůzný, vše devastující žiletkový plot madam Parkánové. Křesťanka a drátuje zvěři Brdy. Kde to žijeme?

Zastavili jsme své kroky uprostřed bujné vegetace. "Já se budu muset tady s vámi rozloučit. Půjdete ještě pořád na sever, asi tři kilometry a tam na něj narazíte." Dělal jsem si samozřejmě legraci, ale on nic nekapíroval. Byl pořád vyděšený, neboť pospíchal do Prahy, ale také chtěl vidět klášter. Byla mu zima, boty měl promáčené na kost. Ještě drahnou chvíli jsem ho dusil. "Podívejte se kolem sebe. Co vidíte?" A po dlouhé chvíli mu to konečně došlo. "My jsme tady!" Hezky, ale opravdu hezky jsme se rozloučili a on je nyní, tak jako další, které jsem po hvozdech potkal, čtenářem mého blogu.

Nádherné Václavovy obrázky, ten člověk to prožívá. Fotografie jsou úžasné a řeknou hodně. Stromy, cesty, zvířátka, hřiby jako dýně velké...

Zdroj: blog.cz Václav neznámý

Beethoven Symphony No.9 a další MIX - povídání proč se na podzim barví listy?

Barvy podzimu - Ilustrační foto prohlížejte ve zvětšení

Překrásná hudba Beethoven symphony No 9

 Proč se na podzim barví listy?

„Biochemické“ vysvětlení je dobře známé, ale jaký je účel toho všeho, respektive jaké zde působí selekční tlaky?
Nejprve dobře známé vysvětlení: žlutá až červená barva podzimního listí je prostě výsledkem zániku chlorofylu. Jak se dny zkracují, je pro strom méně výhodné udržovat v chodu fotosyntetizující továrnu. S výjimkou jehličnanů pak stromy v mírném a subpolárním pásu fotosyntézu přeruší.

Ještě předtím, než ale listy opadají, z nich strom vyčerpá užitečné chemické látky, mj. chlorofyl.
Pročež barva listí na podzim je prostě výsledkem „ztráty zelené“. Zůstanou žluté až oranžové karotenoidy a červené až tmavočervené antokyany. Karotenoidy pomáhají při fotosyntéze, stromu se je však zřejmě nevyplatí odvádět zpět (možná je na chlorofylu tak cenná přítomnost dusíku - v heterocyklu).
Až sem je to snad jasné, nicméně teď začnou podivnosti. Antokyany do listů proudí právě až s počátkem podzimu. Proč to strom dělá, když jinak už z listu začíná látky stahovat? Teorií existuje celá řada: možná chce odpudit hmyz, možná naopak barvou přilákat ptáky, aby pojídali plody a rozšiřovali semena. Listy jsou ovšem červené jen hodně krátkou dobu...

Marco Archetti přišel s tím, že stromy tímto způsobem demonstrují svoji sílu: jsme dost silní, abychom si mohli vyrobit látku XY, manifestují tak svoji zdatnost a zdraví, podobně jako to může činit paví ocas. Stromům ale nejde o pohlavní výběr, nýbrž se takto snaží právě odpudit hmyz: jsem zdravý a silný strom, pokud do mě před zimou nakladeš vajíčka, zvládnu syntetizovat i dost látek proti larvám. Zkus to radši vedle... (Slabý strom si už tak silnou investici do přesunu antokyanů do listů nemůže dovolit.)

Nicméně, ačkoliv to zní zajímavě, testována tato teorie ve větší míře dosud nebyla... Také je pravda, že barvy listů závisejí na tom, jak je teplo a slunečno, červená je jasnější na jižní straně atd.

U jednoho druhu stromů závisí intenzita zbarvení i na zeměpisné šířce. Možná zde hraje tedy roli ještě nějaký jiný mechanismus: například antokyany mj. chemicky působí tak, aby zpomalily rozklad chlorofylu (který je možná tak cenný, že se současně s jeho stahováním vyplatí do listů pumpovat další látky).
Zdroj: Jay Ingram: Rychlost medu a jiná věda každodenního života, Oldag, Ostrava 2007