Pohádky, příběhy a vyprávění dětem i velkým pro potěšení a na dobrou noc. Pohádky došly až na konec světa kde za devatero horami sídlí velký drak Google. Přesto drak Google nestačil spolykat všechny ty krtečky, princezny ani děti...a stránka se vesele činí!
Karkulka ta opravdová fotografická je na cestě za babičkou....co to asi Karkulka nese? Vlk to ví!
Vyprávějte vlastními slovy. Pohádku znáte dobře a dá se povídat na mnoho způsobů. I ten vlk je už z nové doby.
A oběma jim to sluší. Jistě k žádnému sežrání nedojde, ale půjdou spolu na procházku k babičce sledovat Večerníček!
Za devatero routery a za devatero hustými sítěmi žila, byla
jedna aplikace jménem Karkulka, která měla krásné červené GUI. Její GUI bylo tak červené, že i komunistická strana ji tu barvu záviděla, a proto ji nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Jednoho dne přisedl vývojář ke svému stroji a zálibně si prohlížel její kód. Po nějaké chvíli povídá: "Nastal čas, Karkulko, poslat tě na server babiczka.cz a ukázat tě naší komunitě. Navíc má dnes babička výročí přidělení jejího DNS jména takže se to bude náramně hodit. Dam ti s sebou par hostitelských packetů, takže ji hezky popřej a packety předej." I byla aplikace Karkulka vyslaná na server.
Naneštěstí pro Karkulku se o tomto datatransferu dozvěděla komunistická strana. Ta měla již delší dobu na karkulku zálusk, protože pokud by ji získala, tak by si mohla zkopírovat kód té barvy GUI a tím by se stala nejčervenější komunistickou stranou na světě. Proto komunisté rozhodli o nasazení tajného trojského koněwolf007 s povolením asimilovat cizí kód (asimilovat znamená začlenit cizí kód do svého). I usadil se wolf007 na routeru o kterém věděl, že přes něj karkulka musí byt přeposlána. Po několika milisekundách Karkulka opravdu dorazila. K jeho velkému zklamání vsak kód ke GUI byl šifrovaný a tím pádem nemohl útok provést hned. I dal se s ní do řeči: "Ahoj Karkulko, kam jdeš?" "Aaale jdu na server babiczka.cz předat par packetů k výročí a…" "No koukám, že jich moc s sebou nemáš. Koukni se kolem sebe všude tu máš spoustu ICMP parketů, které ten router zahodil. Nějaké nasbírej, babička bude mít určitě radost."
Karkulka se chvilku zamyslela a nakonec usoudila, že Wolfův výrok byl pravdivý a začala je sbírat do bufferu. Mezi tím se Wolf vydal na server babičkou sám. Server babička byl starý unixovy server, na kterém běžela aplikace dveře. Wolf si toho všiml a odeslal tam požadavek KLEP, KLEP. V zápětí dostal odpověď: Naslouchá server babička, Jsi to ty karkulko ?. Wolf odpověděl kouzelným slovíčkem TRUE a byl vpuštěn dovnitř. Než se babička vzpamatovala, byla asimilována. Za chvilku dorazila i Karkulka s plným bufferem ICMP packetů div z toho nedostala overflow. Odehrála se stejná scéna jako s Wolfem. Po tom co se Karkulka dostala dovnitř uviděla babičku, jak leží v operační paměti. Cosi ji přišlo podivné, a proto se začala vyptávat: "Babičko, proč mas tak velké sockety?" "To abych mohla lépe provádět listening." "A Babičko, proč mas tak velké pointery?" "To abych si tě lépe mohla přečíst" "A babičko, proč máš tak velký entry_point?" "To abych tě mohla lépe asimilovat!". A než se Karkulka nadála, byla hluboko v útrobách Wolfa společně s babičkou.
I řekl si Wolf, že mise byla splněna úspěsně, tak bych si mohl na chvilku odpočinout a natáhl se do měkkého cache a zavolal fci sleep(). Za nedlouho procházel kolem serveru antivir značky hayny. Hned jak uviděl packety odcházející ze serveru, zjistil, že cosi není v pořádku. Žádné standardní datové packety, pouze packety s daty CHRRRRRRRRR odesílané na broadcast. Proto se rozhodl, že to dojde ověřit. Při proscanování serveru zjistil, že na serveru stale běží aplikace dveře a proto se odhodlal vstoupit, vzhledem k okolnostem, bez autentizace. Hned po vstupu zjistil, že na cachych processoru si lebedí zlý trojan wolf007 s povolením asimilovat. Proto se rozhodl rozpárat ho přímo za entrypointem. Hned jak ho rozpáral, vyskočila jak babička pak karkulka. Babička se opět nahrála zpět do RAMky a opět zaujala vládu nad svým hardwarem. Potom vyházela karkulce par HARD_SYSTEM_ERRORu (dokonce i KERNEL panic), které spolu s antivirem zašili zpátky do Wolfa. Potom se schovali a čekali. Po nějakém čase vypršel Wolfovi timeout a probudil se.
Cítil se dost nafouklý a bylo mu těžko od entrypointu(to víte HARD_SYSTEM_ERRORY něco váží) a tak se odebral do /dev kde se chtěl napít z urandomu.
Jak vsak byl přetížený tak, zakopl a spadl do /dev/null. Babička z vděčnosti haynemu poděkovala a nainstalovala si jeho plnou verzi. Potom Karkulka předala packety a odporoučela se na disk. A jestli nepřišel zkrat, který by spálil veškerý hardware, tak jsou všichni uloženi na serveru do dnes.
Ach, babičko, proč máš tak velké uši? Abych tě lépe slyšela.
O Červené Karkulce Bratři Grimmové
Byla jednou jedna sladká dívenka, kterou musel milovat každý, jen ji uviděl, ale nejvíce ji milovala její babička, která by jí snesla i modré z nebe. Jednou jí darovala čepeček karkulku z červeného sametu a ten se vnučce tak líbil, že nic jiného nechtěla nosit, a tak jí začali říkat Červená Karkulka.
Jednou matka Červené Karkulce řekla: „Podívej, Karkulko, tady máš kousek koláče a láhev vína, zanes to babičce, je nemocná a zeslábla, tímhle se posilní. Vydej se na cestu dříve než bude horko, jdi hezky spořádaně a neodbíhej z cesty, když upadneš, láhev rozbiješ a babička nebude mít nic. A jak vejdeš do světnice, nezapomeň babičce popřát dobrého dne a ne abys šmejdila po všech koutech.“ „Ano, maminko, udělám, jak si přejete.“ řekla Červená Karkulka, na stvrzení toho slibu podala matce ruku a vydala se na cestu.
Babička bydlela v lese; celou půlhodinu cesty od vesnice. Když šla Červená Karkulka lesem, potkala vlka. Tenkrát ještě nevěděla, co je to za záludné zvíře a ani trochu se ho nebála. „Dobrý den, Červená Karkulko!“ řekl vlk. „Děkuji za přání, vlku.“ „Kampak tak časně, Červená Karkulko?“ „K babičce!“ „A copak to neseš v zástěrce?“ „Koláč a víno; včera jsme pekli, nemocné a zesláblé babičce na posilněnou.“ „Kdepak bydlí babička, Červená Karkulko?“ „Inu, ještě tak čtvrthodiny cesty v lese, její chaloupka stojí mezi třemi velkými duby, kolem je lískové ořeší, určitě to tam musíš znát.“ odvětila Červená Karkulka. Vlk si pomyslil: „Tohle mlaďoučké, jemňoučké masíčko bude jistě chutnat lépe než ta stařena, musím to navléci lstivě, abych schlamstnul obě.“
Chvíli šel vedle Červené Karkulky a pak pravil: „Červená Karkulko, koukej na ty krásné květiny, které tu rostou všude kolem, pročpak se trochu nerozhlédneš? Myslím, že jsi ještě neslyšela ptáčky, kteří by zpívali tak líbezně. Ty jsi tu vykračuješ, jako kdybys šla do školy a přitom je tu v lese tak krásně!“ Červená Karkulka otevřela oči dokořán a když viděla, jak sluneční paprsky tancují skrze stromy sem a tam a všude roste tolik krásných květin, pomyslila si: „Když přinesu babičce kytici čerstvých květin, bude mít jistě radost, času mám dost, přijdu akorát.“ A seběhla z cesty do lesa a trhala květiny. A když jednu utrhla, zjistila, že o kus dál roste ještě krásnější, běžela k ní, a tak se dostávala stále hlouběji do lesa.
Ale vlk běžel rovnou k babiččině chaloupce a zaklepal na dveře. „Kdo je tam?“ „Červená Karkulka, co nese koláč a víno, otevři!“ „Jen zmáčkni kliku,“ zavolala babička: „jsem příliš slabá a nemohu vstát.“ Vlk vzal za kliku, otevřel dveře a beze slova šel rovnou k babičce a spolknul ji. Pak si obléknul její šaty a nasadil její čepec, položil se do postele a zatáhnul závěs.
Zatím Červená Karkulka běhala mezi květinami, a když jich měla náruč tak plnou, že jich víc nemohla pobrat, tu jí přišla na mysl babička, a tak se vydala na cestu za ní. Podivila se, že jsou dveře otevřené, a když vešla do světnice, přišlo jí vše takové podivné, že si pomyslila: „Dobrotivý Bože, je mi dneska nějak úzko a jindy jsem u babičky tak ráda.“ Zvolala: „Dobré jitro!“ Ale nedostala žádnou odpověď. Šla tedy k posteli a odtáhla závěs; ležela tam babička a měla čepec naražený hluboko do obličeje a vypadala nějak podivně.
Karkulka i s košíčkem hraje loutkové divadlo...
Ach, babičko, proč máš tak velké uši?“ „Abych tě lépe slyšela.“ „Ach, babičko, proč máš tak velké oči?“ „Abych tě lépe viděla.“ „Ach, babičko, proč máš tak velké ruce?“ „Abych tě lépe objala.“ „Ach, babičko, proč máš tak strašlivou tlamu?“ „Abych tě lépe sežrala!!“
Sotva vlk ta slova vyřknul, vyskočil z postele a ubohou Červenou Karkulku spolknul. Když teď uhasil svoji žádostivost, položil se zpátky do postele a usnul a z toho spánku se jal mocně chrápat.
Zrovna šel kolem chaloupky lovec a pomyslil si: „Ta stařenka ale chrápe, musím se na ni podívat, zda něco nepotřebuje.“ Vešel do světnice, a když přistoupil k posteli, uviděl, že v ní leží vlk. „Tak přece jsem tě našel, ty starý hříšníku!“ zvolal lovec: „Už mám na tebe dlouho políčeno!“ Strhnul z ramene pušku, ale pak mu přišlo na mysl, že vlk mohl sežrat babičku a mohl by ji ještě zachránit. Nestřelil tedy, nýbrž vzal nůžky a začal spícímu vlkovi párat břicho. Sotva učinil pár řezů, uviděl se červenat karkulku a po pár dalších řezech vyskočila dívenka ven a volala: „Ach, já jsem se tolik bála, ve vlkovi je černočerná tma.“ A potom vylezla ven i živá babička; sotva dechu popadala. Červená Karkulka pak nanosila obrovské kameny, kterými vlkovo břicho naplnili, a když se ten probudil a chtěl utéci, kameny ho tak děsivě tížily, že klesnul k zemi nadobro mrtvý.
Ti tři byli spokojeni. Lovec stáhnul vlkovi kožešinu a odnesl si ji domů, babička snědla koláč a vypila víno, které Červená Karkulka přinesla, a opět se zotavila. A Červená Karkulka? Ta si svatosvatě přísahala: „Už nikdy v životě nesejdu z cesty do lesa, když mi to maminka zakáže!“
O Červené Karkulce se ještě vypráví, že když šla jednou zase k babičce s bábovkou, potkala jiného vlka a ten se jí taky vemlouval a snažil se ji svést z cesty. Ale ona se toho vystříhala a kráčela rovnou k babičce, kde hned vypověděla, že potkala vlka, který jí sice popřál dobrý den, ale z očí mu koukala nekalota. „Kdyby to nebylo na veřejné cestě, jistě by mne sežral!“ „Pojď,“ řekla babička: „zavřeme dobře dveře, aby nemohl dovnitř.“ Brzy nato zaklepal vlk a zavolal: „Otevři, babičko, já jsem Červená Karkulka a nesu ti pečivo!“ Ty dvě však zůstaly jako pěny a neotevřely.
Jak se ten šedivák plížil kolem domu a naslouchal, pak vylezl na střechu, aby tam počkal, až Červená Karkulka půjde večer domů, pak ji v temnotě popadne a sežere. Ale babička zlé vlkovy úmysly odhalila. Před domem stály obrovské kamenné necky, tak Červené Karkulce řekla: „Vezmi vědro, děvenko, včera jsem vařila klobásy, tak tu vodu nanosíme venku do necek.“ Když byly necky plné, stoupala vůně klobás nahoru až k vlkovu čenichu. Zavětřil a natahoval krk tak daleko, že se na střeše více neudržel a začal klouzat dolů, kde spadnul přímo do necek a bídně se utopil.
A tak šla Červená Karkulka večer spokojeně domů a nic zlého se jí nestalo.
Poznámka: Známá lidová pohádka „Rotkäppchen“ (KHM 26) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857).
