NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKA

 Jedna z nejkrásnějších pohádek Zdeňka Trošky. Vtipná, nenásilná, plná lásky a odvahy. Opravdu nádherná pohádka.

POHÁDKOVÁ KOMEDIE Hrátky s čertem

HRÁTKY S ČERTEM

Pohádková komedie 

natočená podle stejnojmenné divadelní hry patří dodnes k nezapomenutelným diváckým zážitkům. 

Příběh vysloužilého vojáka Martina Kabáta, který se nezalekne ani hrozného loupežníka Sarky Farky,
 ani pekla plného rohatých čertů, patří totiž k těm, které nadšeně přijímá každá nová generace diváků.

POHÁDKOVÉ FOTOGRAFIE. Z KTERÉ POHÁDKY TO JE? KDO TO VÍ?

POHÁDKOVÉ FOTOGRAFIE. Z KTERÉ POHÁDKY TO JE? KDO TO VÍ?

TŘETÍ PRINC, Nejkrásnější české pohádky, Česká pohádka, Honza málem králem, Z pekla štěstí,Bajaja a další...

PRINC

Anička s lískovými oříšky

Anička s lískovými oříšky

Z filmu Princezna se Zlatou hvězdou na čele. #Princezna se Zlatou hvězdou, Pohádka, Nejkrásnější české pohádky, Česká pohádka

Z filmu Princezna se Zlatou hvězdou na čele

#Princezna se Zlatou hvězdou, Pohádka, Nejkrásnější české pohádky, Česká pohádka

Jablko trhej! Anděl Páně. Andělíček strážníček, Ave Maria, Česká pohádka, Nejkrásnější české pohádky,

Anděl Páně ....Jablko trhej!

Anděl Páně. Ave Maria, Česká pohádka, Filmové pohádkové drby, Nejkrásnější české pohádky,

Na nebi. Anděl Páně

O Nebeklíči, O nebi moři a slunci, Anděl Páně, Ave Maria, Česká pohádka, Filmové pohádkové drby, Nejkrásnější české pohádky.

Česká pohádka, Nejkrásnější české pohádky, Pyšná princezna.

Pyšná princezna

O koblížkovi. Česká pohádka, Čtené Pohádky, Nejkrásnější české pohádky, O koblížkovi

O koblížkovi 

Žili byli dědeček a babička. Měli chaloupku se zahrádkou v malé vísce mezi lesy a loukami.

O koblížkovi

 Jednou poprosil dědeček: "Usmaž mi, babičko koblížek!"
"Moc ráda, ale není z čeho! Mouka nám už dočista došla!"
Dědeček se zamyslel a pak radil: "Babičko, zameť na sýpce a vymeť zbytky z truhly, však se jí troška nasbírá!
Babička nametla a naškrabala dvě hrsti mouky a zamísila těsto smetanou, z těsta koblih, ten usmažila na másle a položila na okno vystydnout.
Koblížek pomalu vychládal, ale brzy ho to přestalo bavit, jen tak ležet. Skutálel se z okna na zápraží, ze zápraží na zahradu, ze zahrady na cestu vedoucí kolem chaloupky. A jak se tak kutálí a kutálí, potká zajíce a ten povídá: "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
Koblížek se tuze vylekal a prosil: "Ne, nejez mne zajíčku, zazpívám ti písničku." A než stačil zajíc odpovědět, spustil:

"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl:
a tobě, zajíčku, také uteču."

A co nejrychleji se cestou kutálel dál, jen pryč od zajíce! Cesta vedla k lesu, kde přecházela v lesní pěšinu plnou kořenů stromů. Koblížka hrbolatá pěšinka vyhazovala do výšky a ten výskal radostí nad takovou zábavou. To by si u babičky s dědečkem neužil!
Tu najednou proti němu šedivý vlk: "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
"Ne, vlku, nejez mne, zazpívám ti písničku." A zpíval:

Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl:
a tobě, vlku, také uteču."

A rychle se odkutálel, sotva ho vlk zahlédl. A kutálí se lesem dál a proti němu medvěd. "Koblížku, koblížku, já tě sním!"
"Ne, nejez mne medvídku, raději poslouchej mou písničku!" křikl koblížek.

"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl,
já od vlka utekl,
a tobě, medvěde,
taky uteču."

A kutálel se dál ještě rychleji. Medvěd ho sotva koutkem oka zahlédl. Tu jde proti němu liška. "Koblížku, jé koblížku, jak jsi pěkňoučký, voňavoučký!" To se koblížkovi líbilo a začal zase zpívat svou písničku. Liška poslouchá, poslouchá a pomaloučku, polehoučku se přikrádá ke koblížkovi blíž a blíž.

"Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl,
já od zajíčka utekl,
já od vlka utekl,
já od medvěda utekl:
a tobě, liško, také uteču!"

"To je ale krásná písnička, koblížku," povídá liška, "jen škoda, že tak špatně slyším. Už jsem stará. Víš co, sedni si mi na nos a zazpívej mi tu píseň ještě jednou!"
Koblížek měl radost, že se lišce písnička líbí, vyskočil lišce na nos a zazpíval:

"Já koblížek, koblížek....."

A liška ham! A snědla ho.

Nejkrásnější české pohádky. Honza málem králem. Celý film. To děti doma zabaví a můžete se věnovat svojí práci!

Já to byla, praví Popelka...

Popelku ve filmu nám zase trpajzlík Mamoník První sebral, milé děti. Proto přišel na návštěvu k vám český Honza! To se nasmějete!

Náhradní film Popelka....

Anička s lískovými oříšky 1993 celá pohádka. O věrné lásce. Česká pohádka, O lásce, Romantika, Nejkrásnější české pohádky

Z pohádky O věrné lásce

Pohádka Česko, 1993 Romantická pohádka o věrné lásce a o tom, jak je těžké ji naplnit

Ještě jsem neviděl dvě sestry, aby se měly tak rády", vzdychne král Štěpán, když objeví na staré tvrzi v lesích, kam zabloudí při lovu, svou jedinou a velikou lásku, osiřelou rytířskou dcerku Aničku. A skutečně, Katka stojí věrně po boku své nevlastní sestry, i když té osud připraví, díky macešině kletbě, nejtěžší zkoušky, jaké mohou mladou, krásnou dívku potkat. A tak může královna víl v závěrečné písni zazpívat nejen milencům z pohádkového příběhu, ale i nám všem:
Každou láskou zlo se překročí, každá láska boha tlumočí, uvadá květ, který stojí sám - tak pro tebe lásku mám..."

Hrnečku, vař! Když ho doma postavíš na stůl a řekneš: Hrnečku, vař! navaří ti tolik kaše, co budeš chtít.

Čmelda  Brumda a hrnečku vař!

Karel Jaromír Erben - Hrnečku, vař!  

V jedné vsi byla chudá vdova a měla dceru. Zůstávaly v staré chalupě s doškovou roztrhanou střechou a měly na půdě několik slepic. Stará chodila v zimě do lesa na dříví, v létě na jahody a na podzim na pole sbírat a mladá nosila do města vejce na prodej, co jim slepice snesly.
 Tak se spolu živily. Jednou v létě stará se trochu roznemohla a mladá musela sama do lesa na jahody, aby měly co jíst; vařily si z nich kaši. Vzala hrnec a kus černého chleba a šla. Když měla hrnec plný jahod, přišla v lese k jedné studánce; tu si k té studánce sedla, vyndala si ze zástěry chléb a začala obědvat. Bylo právě poledne.

Najednou se tu odkud odtud vzala nějaká stará žena, vypadala jako žebračka, a v ruce držela hrneček. "Ach má zlatá panenko," povídá ta žebračka, "to bych jedla! Od včerejška od rána neměla jsem ani kouska chleba v ústech. Nedala bys mi kousek toho chleba?" "I pročpak ne," řekla ta holka, "chcete-li, třeba celý; však já domů dojdu. Jen nebude-li vám tuze tvrdý?" A dala jí celý svůj oběd. "Zaplať pánbůh, má zlatá panenko, zaplať pánbůh! - Ale když jsi, panenko, tak hodná, musím ti taky něco dát. Tuhle ti dám ten hrneček. Když ho doma postavíš na stůl a řekneš: Hrnečku, vař! navaří ti tolik kaše, co budeš chtít. A když budeš myslit, že už máš kaše dost, řekni: Hrnečku, dost! a hned přestane vařit. Jen nezapomeň, co máš říct." - Tu jí ten hrneček podala a najednou ztratila se zas, holka ani nevěděla kam.

Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila hrneček na stůl a řekla: "Hrnečku, vař!" Chtěla zvědět, jestli ji ta žebračka neobelhala. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit, a pořád jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. "Hrnečku, dost!" a hrneček přestal vařit. Hned si obě sedly a s chutí se jedly; kaše jako mandle. Když se najedly, vzala mladá do košíčku několik vajec a nesla je do města. Ale musela tam s nimi dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprv v samý večer je prodala. Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na kaši chuť. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: "Hrnečku , vař!" Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila, byl už plný. "Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít," povídá si stará a jde pro to do komory. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na zem.

Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. Už jí bylo v sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a bědovala: "Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned pomyslila, že to nebude nic dobrého!" Za chvilku tekla už kaše ze sedničky přes práh do síně; čím jí bylo víc, tím jí víc přibývalo. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. Zatím bylo kaše pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě naštěstí mladá nevrátila a nekřikla: "Hrnečku, dost!"

 Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu prokousat.

Kouzla králů. Pohádka pro děti celý film. Královna ohně....Najde se zde někdo, kdo princeznu zachrání?

Královna ohně

Jak to tak bývá: byla nebyla dvě království. Jednomu vládl hodný král, Dobromil, druhému zlý, Vladan.

Jenomže dobrým králům se nedějí samé dobré věci - Dobromilova dcera je začarována královnou ohně. Dobromilovi nezbývá nic jiného, než najít muže, kterému by se povedlo princeznu vysvobodit - své pátrání rozšíří na Vladanovu říši.

Najde se zde někdo, kdo princeznu zachrání? Na zámku Žleby a na hradě Kost natáčel Zdeněk Zelenka pohádku "Kouzla králů" a rozehrál svůj pohádkový příběh ve dvou královstvích. V tom prvním vládne zlý král Vladan, který svými dobyvačnými válkami sužuje celou zemi. Druhé království je ukryto za velikým jezerem, panuje tu hodný král Dobromil a lidé se tu mají jako v pohádce.

Nedotknutelnost tohoto království prý zaručuje kouzlo skryté ve vzácném šperku, rubínovém srdci. A právě o ně začne usilovat královna ohně, která touží zvítězit ve věčném sporu se svou sestrou královnou vod.

Aby přinutila krále vzdát se srdce, začaruje jeho dceru Marianu v ohnivý plamen. Protože ...

Čertova nevěsta pohádková hra ČST Praha z roku 1975

Čertova nevěsta

Čertova nevěsta je česká pohádka z roku 1975

Hezké venkovské děvče Verunka má strach, že se nikdy neprovdá. Pro její mámu není žádný mládenec dost dobrý. Chtěla by pro svou dceru především bohatého ženicha.

Kdepak by dala svou Vendulku malíři Žabžovi, i když má její dceru doopravdy rád.
Honosné šaty a titul okouzlí matku Hromasku a nemá ani ponětí, komu Vendulku za ženu slibuje. Nebýt chytrého Žabži, mohla mít Hromaska za zetě čerta.