JENÍČEK A MAŘENKA O perníkové chaloupce

Jeníček a Mařenka u Ježibaby

Dědečku! Povídej! O dětech a perníkové chaloupce!

Pohádkový dědeček vypravuje....

Dědeček vypravuje 

To bylo tak: vy, děti co se dopředu bojíte; já a babička jsme byli velcí asi jako vy. Byla jedna perníková chaloupka a my dva jsme byli chudí, že jsme si chodili do lesa sbírat jahody, které jsme měnili za krajíc chleba u selky.
Jednou jsme ale v lese zabloudili až jsme se potkali právě u té perníkové chaloupky. V té chaloupce ale bydlela zlá babice, která si na své chaloupce z perníku zakládala. Ta nás hnala, že jsme jí poprosili o kousek perníkového došku a možnost ohřát se u pece, která voněla perníkovou pečínkou!
Já byl ale statečný a nedal jsem se.

Řekl jsem jí, že za ohřátí jí naštípu tu velkou hromadu dříví za chaloupkou. Babice si dala říct, jestliže jí babička za to uklidí chaloupku, protože ona na to nemá čas. Babičce se ale v chaloupce nelíbilo a hodně moc se bála. všude visely dlouhatánské pavučiny, honily se myši, pod oknem se plazil zatoulaný had a u komína spal netopýr. Také sova sedící uprostřed místnosti místo světla jen koukala a houkala kdo vpadl do světnice. Za chvíli si ale přišla pro mlíčko pruhovaná kočička a za ní se přihnal pes, který měl celý zmuchlaný kožíšek. Hned se stulili k babičce, která byla vystrašenou holčičkou, a kamarádsky se jí lísali pod nohy.

"Pomoz nám, dej nám najíst a učesej nás, prosíme..."babičce - holčičce změklo srdíčko a hned se dala do česání a přidala do mističek. Já jsem zatím sekal dříví. Byla to ale tupá sekyra a dříví bylo jako z kamene tvrdé. už jsem měl mozoly, ale hromada neubývala. Když babička- holčička nakrmila zvířátka ti jí pro změnu pomohli uklidit světničku. Ale najednou nastala veliká tma. My se únavou stočili do klubíčka a chtělo se nám spát...Jenomže babice se vrátila a že musí zadělat na perníčky na pouť."Ale my už dlouho nejedli" zlobil jsem se. Babice se na mne zle podívala:"Nejdřív práce, pak jídlo..."Tak to trvalo několik dnů. Už jsem se i já začal bát, že zůstaneme zakletí v chaloupce z perníku, který nesmíme ani ochutnat. 
Jednoho večera jsem před příchodem babice zašeptal babičce - holčičce: "Musíme odtud utéct, jinak tu zůstaneme navždy.""Máš pravdu, už spadalo listí ze stromu, cestičky zafouká brzy sníh."Jenomže kudy jít?Naštěstí jsme získali dva velké pomocníky: pejska a kočičku. Ti nám ukázali cestu, vyvedli nás ze strašidelného lesa. Chtěli jsme, aby se nevraceli k té zlé babici, ale oba svorně pověděli, že nemůžou, protože ona ta babice není zlá, ale opuštěná. Kdyby odešli i oni to by mohla být vzteklá a to by bylo zle i jim.Přesto slíbili, že za námi občas přijdou. A přišli. Byli nám dokonce i na svatbě a přivedli k nám svoje děti. Zato my už nikdy víc nenašli perníkovou chaloupku". Že je tomu tak, Mařenko?""Přesně tak, Jeníčku, A teď děti honem spát, nebo ráno nedostanete perníčky!"

ZIMNÍ POHÁDKA

Zimní pohádka (pro Ježíškova vnoučata)

Perníkové Vánoční cukroví

Já jsem bába bez Jeníčka
sedím sama za pecí
v chaloupce jen bliká svíčka
těžko je být nad věcí.

Já jsem bába bez Mařenky
k čemu všechny lopaty
praskaj zdi chaloupky tenký
cestičky k ní zavátý.

Perník dávno oloupaný
marně koukám do všech stran
zbývá jenom mráz a vrány
zbývám tu já, pro pět ran!

Pohádka o perníkové chaloupce v originále podle Boženy Němcové

Narozeninová perníková chaloupka byla i s pohádkou ...a líbila se

Božena Němcová - Pohádka o perníkové chaloupce

Byl jeden chudobný otec a měl dvě děti, Honzíček a Marušku. On chodíval do lesa dřevo porážet a nemohl na děti pozor dávat; proto když jim, malým dětem, matka umřela, oženil se, aby měly děti zase matku. Ale ta druhá matka nebyla hodná, neměla ráda otce, ani děti, a otec měl proč naříkat.
Jednou se té maceše ty děti tak zprotivily, že muži poručila, aby je zavedl a více aby domů se nevracely; darmo se tomu muž protivil děti svoje zavést, ale žena pokoje nedala, on se jí bál, a proto se smutným srdce jednoho dne dětem řekl: "Vezměte si džbánečky, půjdete dnes se mnou do lesa na jahody."
Děti radostí skákaly, vzaly hned džbánečky a s otcem do lesa se ubíraly. Když přišli hluboko do lesa, z"No, milé moje děti, tuto sbírejte si jahody, a já tamto půjdu dříví porážet, dokud mě budete slyšet tlouci, budete vědět, že jsem na tom místě." Děti dychtivě padly na jahody a otec odešel opodál, přivázal mezi stromoví palici, která větrem pohazována do stromů tloukla, jako když dříví poráží. Když tak děti ošálil, vrátil se domů a děti v lese nechal.
Zavedl je otec na velkou mýtinu jahod, kde se vše jen červenalo, a řekl jim:
Když měly děti plné již džbánky a dosyta se najedly, začaly myslit, aby se k otci podívaly. - I šly tam, odkud se po chvílích udeření palice ozývalo, ale nenašly tátu, jen jeho palice visela na stromě.
"Kdepak jen náš tatínek bude, snad šel domů a nás tu nechal," řekl Honzíček.
"Ale copak si to myslíš, však on tatínek někde bude a přijde zajisté pro nás, jen tu buďme," řekla Maruška.
A tedy čekaly a z dlouhé chvíle jedly zase jahody ze džbánku, až byly džbánky prázdné, musely je tedy zase naplnit, a tak jim ušla chvíle. Než začalo se stmívat, přestal tlukot palice a dětem bylo úzko, i vzaly džbánky a šly hledat otce.
"Slunéčko se níží, k večeru se blíží, táto, pojďte domů!" volaly lesem; ale žádného ohlasu neslyšely.
"To jsme už, milý Honzíčku, zabloudili a tatínka nenajdeme; musíme tu zůstat přes noc," řekla Maruška; ona byla starší a moudřejší.
"Ale já se bojím," Honzíček na to.
"No tedy počkej, já vylezu na strom, jestli uvidím nějaké světlo a v tu stranu bychom se potom dali," těšila ho Mařenka a hned taky na strom lezla. - Ze stromu dívala se kolem dokola, když viděla zdaleka světýlko, zavolala Honzíčka, aby se už nebál, slezla dolů, a v tu stranu, kde světlo viděla, se dali. I přišli z lesa ven, na zelenou louku; na té louce viděli hezkou chaloupku a ta chaloupka byla perníková. Šli až k okénku, koukli dovnitř a viděli tam sedět starou bábu a dědka.
"Počkej," řekl Honzíček, "já vlezu na střechu, ulomím kus perníčku a budeme se mít dobře."
"A jestli na nás přijdou," Maruška se strachovala - ale Honzíček byl už na střeše a loupal perníček a Marušce dolů házel.
I poslala bába dědka, aby se šel podívat, že se jí zdá, jako by někdo loupal perníček. Šel dědek ven a ptá se: "Kdopak to na mé střeše loupá perníček?"
"I ne, dědečku, to větříček," tenkým hláskem odpověděla Maruška pod oknem - a dědek se spokojil. Děti se byly najedly a pod oknem se uhnízdily k spánku.
Ráno si vlezl zase Honzíček na střechu, aby si uloupnul kus perníčku, a bába zase poslala dědka se podívat. - Maruška chtěla zase dědečka odbýt, ale on ji viděl a šel to bábě povědít.
"Chutě, Honzíčku, musíme utéct, sice bude s námi zle," volala Maruška na Honzíčka, neboť slyšela, jak bába dědka posílá, aby jí ty děti přivedl, že si je upeče.
Honzíček skočil ze střechy, Maruška ho chytila za ruku, a utíkali, co mohli a kam je oči vedly, a dědek hnal se za nimi, ale že byl tlustý a nemotorný, nemohl jim přece stačit. Než nebyly by mu ty dětičky utekly, kdyby se tu byla pojednou žena nevyskytla na lenném poli.
"Prosím vás, panímámo, povězte nám, kudy bychom se dali; zlý dědek z perníkové chaloupky nás honí, chtějí nás upéct, že jsme jim kousek střechy uloupli."
"Tuto se dejte do lesa, tou cestičkou, však já dědka zdržím," řekla plečka a ukazovala dětem do lesa.
Děti utíkaly dále, a za chvíli přiběhl dědek silně si odfukoval.
"Osobo," ptal se plečky, "neviděla jste tudy jít dvě děti?"
"Pleju len," odpověděla žena, jako by mu nerozuměla.
"Osobo, já se vás ptám, jestli jste tudy viděla jít děti."
"Až vypleju a uzraje, budem trhat."
"Osobo, rozumějte pak, ptám se vás, jestli jste viděla tudy jít děti."
"Až vytrháme, budem drhnout semeno a pak len močit."
"Osobo, cožpak nerozumíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Po vymočení prostírat a v peci sušit."
"Osobo, vy jste snad hluchá, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Nu, a po vysušení budem třít a po vytření vochlovat."
"Osobo, neslyšíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Tak; nu, a po vochlování budem nadívat na kužele a příst."
"Osobo, co mi do toho, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Až napředem pěkných tenkých přadýnek, budem soukat."
"Osobo, osobo, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"Až nasoukáme, budem tkát pěkné tenké plátno."
"Osobo, co je mi do plátna, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"až utkáme, budem bílit, až vybílíme, budem stříhat a šít košile, košilky, šátky a stužky, sukně a zástěrky."
"Osobo, cožpak si na uších sedíte, ptám se vás, viděla-li jste tudy jít děti."
"A tak, co s tím budem dělat? - Nu, budem se do toho odívat a nosit se čistě bíle."
"Osobo, prosím vás, neviděla jste tudy jít děti?"
"Až to roztrháme? - Nu, pak to podpálíme, uděláme z toho troud. Nu, do troudu budem pak křesat tak dlouho, dokud vydá živou jiskřičku a boží ohníček ho nestráví. Boží ohníček rozejde se v dým, dým pak v povětří, a to je konec mojí řeči."

Osobo, já se vás na to neptal, ptám se vás, neviděla-li jste tudy jít děti."
"Děti, nu, to jste měl hned říct, bodejť neviděla, ba viděla, šly tamtudy tou cestičkou po polích, a přímo k tomu potoku, co ty vrby jsou. Ale už je nedohoníte, skákaly jako poštolky," při těch slovech ukázala žena dědkovi na opačnou stranu, než byla dříve děti poslala.

Dědek to poznal, zlostí odplivnul a zpátky domů šel, a když odešel, i žena z pole zmizela a děti přišly domů.


Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Pohádky originál klasika...výběr nejlepších videopohádek

Jeníček a Mařenka jiné loutkové pohádky O perníkové chaloupce

O perníkové chaloupce narozeninové voňavé

Perníková chaloupka je zajímavá protože voní...

Byla nebyla, jedna pohádková perníková chaloupka...
byla domácí pečená a zdobená od babičky...pro narozeninovou událost v rodině.
...
a těch pohádek před spaním - co se tam ten večer povídalo...

Ježibaba tam nebyla a děti chaloupku snědli sami...

a na to se nezapomene, tak jako skutečný příběh o Jeníkovi a Mařence...jak loupali perníček z chaloupky té ježibaby. Proč?
Přece zabloudili v lese a měli hlad. Hlad ovšem měla i ta Ježibaba a proto si Jeníčka a Mařenku chtěla upéci!
Jenomže Jeníček byl chytrý chlapec a Ježibabu přelstil.

Ale měli oba namále. Celá pohádka O perníkové chaloupce je přece tady!! Klik!

Zazvonil zvonec a vyprávění je konec!

Perníková chaloupka O Jeníčkovi a Mařence

Dětské oči a Pohádky