 |
| Pohádkový dědeček vypravuje.... |
To bylo tak: vy, děti co se dopředu bojíte; já a babička jsme byli velcí asi jako vy. Byla jedna perníková chaloupka a my dva jsme byli chudí, že jsme si chodili do lesa sbírat jahody, které jsme měnili za krajíc chleba u selky.
Jednou jsme ale v lese zabloudili až jsme se potkali právě u té perníkové chaloupky. V té chaloupce ale bydlela zlá babice, která si na své chaloupce z perníku zakládala. Ta nás hnala, že jsme jí poprosili o kousek perníkového došku a možnost ohřát se u pece, která voněla perníkovou pečínkou!
Já byl ale statečný a nedal jsem se.
Řekl jsem jí, že za ohřátí jí naštípu tu velkou hromadu dříví za chaloupkou. Babice si dala říct, jestliže jí babička za to uklidí chaloupku, protože ona na to nemá čas. Babičce se ale v chaloupce nelíbilo a hodně moc se bála. všude visely dlouhatánské pavučiny, honily se myši, pod oknem se plazil zatoulaný had a u komína spal netopýr. Také sova sedící uprostřed místnosti místo světla jen koukala a houkala kdo vpadl do světnice. Za chvíli si ale přišla pro mlíčko pruhovaná kočička a za ní se přihnal pes, který měl celý zmuchlaný kožíšek. Hned se stulili k babičce, která byla vystrašenou holčičkou, a kamarádsky se jí lísali pod nohy.
"Pomoz nám, dej nám najíst a učesej nás, prosíme..."babičce - holčičce změklo srdíčko a hned se dala do česání a přidala do mističek. Já jsem zatím sekal dříví. Byla to ale tupá sekyra a dříví bylo jako z kamene tvrdé. už jsem měl mozoly, ale hromada neubývala. Když babička- holčička nakrmila zvířátka ti jí pro změnu pomohli uklidit světničku. Ale najednou nastala veliká tma. My se únavou stočili do klubíčka a chtělo se nám spát...Jenomže babice se vrátila a že musí zadělat na perníčky na pouť."Ale my už dlouho nejedli" zlobil jsem se. Babice se na mne zle podívala:"Nejdřív práce, pak jídlo..."Tak to trvalo několik dnů. Už jsem se i já začal bát, že zůstaneme zakletí v chaloupce z perníku, který nesmíme ani ochutnat.
Jednoho večera jsem před příchodem babice zašeptal babičce - holčičce: "Musíme odtud utéct, jinak tu zůstaneme navždy.""Máš pravdu, už spadalo listí ze stromu, cestičky zafouká brzy sníh."Jenomže kudy jít?Naštěstí jsme získali dva velké pomocníky: pejska a kočičku. Ti nám ukázali cestu, vyvedli nás ze strašidelného lesa. Chtěli jsme, aby se nevraceli k té zlé babici, ale oba svorně pověděli, že nemůžou, protože ona ta babice není zlá, ale opuštěná. Kdyby odešli i oni to by mohla být vzteklá a to by bylo zle i jim.Přesto slíbili, že za námi občas přijdou. A přišli. Byli nám dokonce i na svatbě a přivedli k nám svoje děti. Zato my už nikdy víc nenašli perníkovou chaloupku". Že je tomu tak, Mařenko?""Přesně tak, Jeníčku, A teď děti honem spát, nebo ráno nedostanete perníčky!"
