Lidský rozum - bez hranic je lidské myšlení

...baldachýn zlátnoucích alejí

Lidský rozum

Bez hranic je lidské myšlení, vesmírný oceán dosud neobjevených
hvězd. Lidský rozum v něm klestí stezky pralesem temnot do dálek
až k pramenům absolutna až ke stopám dosud neobjevených cest …

Lidský rozum vzešlá hvězda všech hvězd, kometa rození světa.
Noc puká trhlinami světla a svit denice bledne již zvečera …
Polárka i za dne putuje v neznámé krajiny
a stříbrojas vzduchu zvoní v klenbu poznání …

Lidský rozum - ….
baldachýn zlátnoucích alejí
na cestách moudrým podzimem …..

Ze sbírky Petra Flejberka "Starý kalendář"

Lesní jahody

Květy lesních jahod

Lesní jahody

Lesní jahody

Rubíny odkapané ze sklářské píšťaly. Kapky krve rodící země.
Granáty, jež vydalo útrobí skrytých jeskyň.
Rty milenky vonící medem.
Rty k nedolíbání, rty roztoužené … 
Jahody v trávě.

Voňavé chlebíčky pastevců hmyzích..Soudečky medoviny kolem
cest kudy včely za potravou míří 
než poslední květ obestřou závojem 
pavoučí mlhoviny …

Ze sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"

Déšť je přece zlatý...

Déšť je přece zlatý....

...Jan Skácel...Déšť...

Prší po celé odpoledne
to bude vrabečků mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých

prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí

prší po celý dlouhý den
prázdné jsou ulice parky
jen déšť je přítomen

a prší bez přestávky
prší po celé odpoledne
prší jak pršelo už včera
na město padá déšť a na trávník
zrána i za večera

mokré jsou chodníky
mokrá je i tráva
prší a pršet nepřestává

nebe je stále tenčí
na střechy prší
do brabenčí

prší od rána do večera
nepřestává a nemůže
déšť padá na věž a na komíny
déšť padá na růže

prší a je to nekonečné
zdá se že bude padat věčně
do zahrad kolmý zlatý déšť

prší a kapky tančí
na asfalt prší
do skřivánčí

to bude sýkorek mokrých
prší jak pršelo by do rukou
jak do tvých...

Sršeň je predátor v přírodě motýl je symbol sladké krásy

Velká vosa - sršeň nemám až bude na Google

Kruté děti přírody

….. a nebyl to vůbec hezký pohled v tom slunném odpoledni. Léto potvrzené rejem barevných motýlů je na vrcholu …

Co se vlastně dneska stalo!? 
Život nám připravuje různá a často nečekaná překvapení a ani já jsem nebyl výjimkou, když jsem spatřil obrovskou sršeň, jež napadla barevnou Babočku admirál (Vanessa atalanta).V okamžiku, kdy sršeň motýla usmrtila, stala se pro ní babočka už jen nebohou a zcela bezmocnou hračkou. Jedno z křídel sršeň zcela rozcupovala, barevný pel z křídla zmizel, jak když fouknete do pampelišky. Potom si už jen s torzem motýla ještě na chodníku chvíli pohrávala, vyhazovala motýla svými kusadly, nechala ho chvilku ležet, zase se k motýlu vrátila … a to se několikrát opakovalo. Bylo patrné, že „zábava“ se velké sršni vydařila. Nakonec svými kusadly motýla opatrně uchopila a vznesla se s ním vysoko, vysoko nad městské chodníky aby zmizela, nikým nerušena, neznámo kam ….

….. a bylo velmi hezké a slunné dopoledne. Podletí se probudilo do krásy, potvrzené rejem barevných motýlů…..

Petr Flejberk sociální sítě internetu

Neklamná znamení

Na cestě pod zahradou lavička...lásky

Čekání
(studentské)

Volat tě nechci, ne, na to nemám … kosí zpěv zní
mi teď v podvečer zahradou, když se stmívá 
ve světnici …
Volat tě nechci, ne, sama až budeš chtít být mou
až najdeš bloudící cestu pod zahradou kde
zpívá mi teď jen kos
Přijď pěšinou, přijď pak přijď …
Najdeš mou náruč toužící
Zhojíš mou bolest
prosebnou ….

Ze sbírky Petra Flejberka "Neklamná znamení"

Než zvonek zazvoní prázdniny, ty krásné prázdniny zas utíkají jako voda...

Prázdniny končí - první zvonění

Než zvonek zazvoní

Než zvonek zazvoní

Prázdniny, ty krásné prázdniny zas utíkají jako voda, říká si leckterý školák, počítaje na prstech počet zbývajících srpnových dnů slunění a dovádění u řek a koupališť. Skotačení u dědečků a babiček u kupek sena pro králíky. V holčičích památníčcích se objevují nové pastelové obrázky s jednou prostou větičkou a hlavně jménem. V kapsách adresy nových kamarádů. Vůně táboráků zůstane ve vzpomínkách.
Prázdniny končí, co naplat.
Nový školní rok se hlásí o slovo.
Jak začne, jaký bude třídní, až vstoupí zase do dveří s třídnicí pod paží, co nám řekne na uvítanou ....

To všechno se v těch posledních dnech promítá hlavou školáka, a než se nadějeme, už je tu, to zářijové ráno s prvními zbarvenými lístky na šedivém chodníku. Ulice se zdá najednou jiná, než byla včera, jakoby vážnější, smutnější. Penál s ořezanými tužkami voní. Pero naplnil inkoust. Cvičky, svačina v ubrousku, jablko. Aktovka s odřeným uchem je připravena na cestu do školy….
"Tak ahoj, za chvíli přijdu, dostáváme jenom knížky a sešity" a už si to školák vykračuje s taškou na zádech směrem ke škole. Svátečně oblečený, čistý složený kapesník v kapse. Tamhle za rohem by mohl potkat Mirka a o kus dál Hanku Vondroušovou s copem. A Mirek už na něj z dálky mává, Hanka s copem zatím nikde. A tak jdou, povídají o svých prázdninových zážitcích, v rozhovoru se stále častěji a častěji objevují slůvka spojená se školou ... Třída.
Vpravo zelená tabule, štíhlé bílé křídy připravené na stole, ukazovátko.
Školní lavice s novými učebnicemi. Pootevřeným oknem se do třídy
protahuje sluneční paprsek a s ním - první zvonění.
Po chvíli se ozve druhé. Sluneční paprsek diskrétně zmizel.
Šum tichne v očekávání. Dveře se otvírají.
Třídní vstupuje …..

V zahradě spadaných jablek

Osiření stromu jsem poslední jablko

V zahradě spadaných jablek 

(česání)

Na opuštěné houpačce dovádí vítr. 
Nahoru, dolů, nahoru, dolů….
Odráží se od větví jabloně a kouř z páleného listí ho 
z vedlejší zahrady vyhání zpět.

Při této bláznivé pouti rozhýbal větve staré jabloně
a krupobití jablek padá do rozcuchané trávy.
Dříve, než zavoní po zemi, se většina z nich 
skutálí do úžlabiny k tyčkovému plotu …

A tam čekají na 
Čísi ruku Čísi koš Čísi ústa

A ta, co zůstanou bez povšimnutí ležet, si zahrada 
připraví svůj náhrdelník na blížící se podzimní 
karneval

Z nové sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“

Kouzlo návratů

Kdo by se rád navracel do krajiny prošlých let a míst...
photo pavel k.

Kouzlo návratů

Kdo by se rád navracel do krajiny prošlých let a míst. Kdo by se rád nevracel
po cestách, jimiž kdysi šel? Jsem si jist, že každý!
Jeden by chtěl vše znovu zas tak žít, jiný by zase chtěl znovu napravit chyby …

Čím delší je cesta za námi, čím klikatější, strmá, klopotná, sluncem i pod
hvězdami ta radostná i ta se slzami, tím víc nás svádí vrátit se a hledat zemi 
zašlých let.

A kdybych se měl znovu narodit, zase znovu nastoupit cestu životem a jít 
kudy dují vichřice, šel bych zase tou cestou. Vždyť co přemnohých krás je 
právě v bouři zrozených.

(Ze sbírky Petra Flejberka "Prstýnky")

Letní bouře

Před bouří photo by Pavel Kysela.

Letní bouře

Z oblaků, zdá se, že každou chvíli se na zem snese kus oblohy
s rachotem až se pilony zřítí jimiž jsou nad lesem podepřeny
mraky jak měchy s vínem aby žíznivou zem
napojily ,,,

Pak jen ostrý řez jak v bitevní seči. Znamení ohnivé čáry.
Po řezu se trhají švy. Záplava se valí s hukotem praskajícím
ovzduším …

Potenciál sílí.
Všechny ostatní zvuky jsou přehlušeny. Všechny ostatní zvuky
zanikají v zvukovém stínu pazvuku. Všechny se zdají tak nepatrné,
směšně, ustrašené.

Potenciály slábnou.
Stromy vysávají z ovzduší sílu přebytečnou a šípy prostřílí zemi
jak Vilém Tell jablko. Planeta Země pluje dál po koupeli
vesmírem ---
Bouře je daleko zas už v té chvíli.

Z nové sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“

Miláčku, jak je ti...

Nohy se rozběhnou pak začnou tancovat...

Miláčku, jak je ti...

ve struny se vysypalo
zrzavé jehličí
tvá harfa zapláče
tvá harfa zakřičí

ten zvuk nás zabolí
Miláčku Jak je ti
Náhle vše uletí
Havrani na poli

říkej mi cokoliv
nic už se nevrátí
jen to co zabolí
nikdy se neztratí

a já ti zazpívám
takovou písničku
a ta ti zůstane
jak slza v hrníčku

slzenka voděnky
z té čisté oblohy
co vždycky pomůže
každému na nohy

Nohy se rozběhnou
pak začnou tancovat
když budeš můj milý
na harfě nocovat

Vím, že mi odejdeš

Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat

Pro tu co už zapomněla:
pro mé malé holčičky

Byla jsem prvním pohlazením, polibkem na skráních
tvůj první smích i první pláč jsem zlíbala
od mala hýčkala tvá rozbitá kolena, všechna tvá probuzení
zloby i prohry donesla k utišení
Bralas mne s prvním lokem mléka i s první lžící polévky
byla jsem s tebou, já a ty a kolem doma
Jsem první vrba tvojí zpovědi, možná i zlá
tím jak moc milující, tápám při bezesných nocích
nechci být zraňující
Vím, že mi odejdeš vím-li já kam
však stále čekám na tvé návraty, kdy budu s tebou
já a ty, třeba jen sedět a nic neříkat
Můžeš se u mne vysmát, vyplakat
jenom mne nenech opuštěnou před prahem věčnosti
jenom mne nenech zapomněnou
ať stále cítím, že tu jsi.

Příběhy včelích medvídků Čmelda a Brumda

Včelí medvídci

Kluci vstávat, budete dávat pozor, aby nás nezatopila velká voda mami, ale my máme jenom jedno paraplátko...teple se obleč...

Provázky vody natažené z nebe...déšť

Já si plavu s velkou lodí do přízemí do poschodí ...během plavby piju rum ...uplaval mi můj sváteční dudlík ...

A prší a prší ...někdo by to řekl jinak, a je zima, zima, chladné léto - vydržte a teple se oblečte (vlna, bavlna, len) teplá souprava a pohyb nutný, i když prší.

Naplánujte výlet
 Ne tam, kam chcete vy, ale tam, kam chce váš partner. A neříkejte mu dopředu kam se pojede. Jen mu naznačte, že se mu to bude líbit.
Pokud to půjde, nechte ho pracovat na přípravách - je to jeho výlet…

Příběhy včelích medvídků