 |
| Král už nevěděl jak dál...... |
Kámen krásy
Byl jednou jeden král a ten měl velmi ošklivou dceru.
Kdo ji uviděl, zděsil se a začal zmatkovat. Princezna byla nejen ošklivá, ale ke všemu ještě zlá, měla sennou rýmu, psát neuměla vůbec a číst jenom ženské časopisy. Zkrátka hloupá, až oči přecházely. A do toho království přiletěl jednou strašlivý drak.
Jmenoval se Brundibár a patřil čarodějovi Gasparovi, jehož zem se rozprostírá za devatero horami a devatero řekami. Tam, kam živá noha nikdy nevkročila.
Drak usedl na nádvoří zámku a zařval: "Králi, můj pán ti vzkazuje, že mu máš vydat svoji jedinou dceru, princeznu Fionu! Pokud jeho požadavkům nevyhovíš do pěti dnů, sešle na vaše město takovou zkázu, kterou tato zem nikdy nezažila. Vše co je živé, zemře." Jakmile to Brundibár dořekl, vzlétl do oblak a odletěl.
V zámku v tu chvíli nastalo hrobové ticho. Král byl z té zprávy nešťastný. Nedokázal přenést přes srdce, že by jeho jediná dcera měla padnout do zajetí čaroděje. Rozhodl se mu tedy v jeho činu zabránit.
Nechal před sebe zavolat několik princů, jež měli princeznu před drakem a čarodějem ochránit. Sluhové je uvedli do zámeckého sálu, ale když spatřili Fioninu tvář, dali se na útěk. Král už nevěděl jak dál: "Dcero moje. Co já si s tebou počnu? Jak mám najít tvého zachránce, když každý před tebou utíká?" V tu chvíli, kdy dořekl poslední slovo, se přede dveřmi sálu objevil chudý, laskavý mladík. Byl to chlapec z vesnice, jež se rozhodl i přes Fionin vzhled o ni bojovat.
Předstoupil před krále a řekl: "Králi Belzebube, jmenuji se Marcus a přišel jsem zachránit vaši dceru i tuto zem." Belzebubovi se vykouzlil na tváři úsměv: "Chlapče, samo nebe mi tě posílá. Pojď si sednout vedle mě. Povím ti příběh a hned zítra za svítání se vydáš na cestu." Marcus neváhal ani chvilenku. Usedl na zem a začal poslouchat.
Aby jsi dceři vrátil zpět její krásu a šlechetnost, musíš vzít "kámen krásy" a rozbít ho. Tak, teď už znáš celý příběh." Marcus by dokázal poslouchat ještě dál, ale musel si jít odpočinout, aby na zítřejší den načerpal hodně sil.
Hned ráno za úsvitu se mladík vydal na cestu. Bylo ještě šero. Bloudil v hlubokých lesích, kde míjel spoustu bažin, močálů a zvěře. Musel si alespoň na chvíli odpočinout, jelikož ta cesta ho již vyčerpávala a nezbývalo mu moc sil. Napil se vody z potoka a posilnil se chlebem, jež mu služebnictvo v zámku na cestu připravilo.
Odpočíval jen chvíli, ale musel se dát znovu na cestu.
Věděl, že čarodějův hrad je ještě daleko a času na zachránění princezny není nazbyt. Procházel houštím a pavučinami, brodil se blátem, ale nepřestával jít. Náhle se objevil před obrovskými horami. Když je překročil, obloha se změnila. Místo sluníčka, které do teď svítilo na obloze, se objevily černé mraky. Foukal silný vítr, létaly blesky, padal déšť a Marcus si uvědomil, že právě vstoupil do země čaroděje Gaspara. I přes počasí, jenž na něj útočilo ze všech stran, došel ke kopci, na jehož vršku stál mohutný hrad.
Po kamenité cestě se dostal před hlavní bránu.
Jelikož vrata byla otevřená, vešel Marcus dovnitř a vyběhl po točících se schodech až do nejvyšší věže s domněním, že "kámen krásy" bude ukryt zde. Najednou se zastavil. Zůstal stát jako opařený, když před sebou uviděl Brundibára.
Drak začal chrlit oheň na všechny strany, ale Marcus dokázal jeho plamenům uhýbat. Poskakoval ze strany na stranu a nenápadně se blížil k drakovi. Počkal na pravý okamžik a skočil mu na hřbet. Vytasil svůj meč a sťal mu první hlavu, poté druhou, třetí, až na konec drakovo tělo spadlo bezvládně na zem a Marcus mohl vejít do komnaty, v niž byl uschován "kámen krásy".
Jakmile otevřel dveře a vešel dovnitř, objevil se zde obávaný čaroděj Gaspar. Strašně rozhněvaný zakřičel: "Marcusi, zabil jsi mého věrného sluhu, mé druhé já a za to zaplatíš svou vlastní krví. Uvalím na tebe kletbu, jenž tě potrestá na celý život a ty budeš litovat, že jsi sem onoho dne vstoupil."
Mladík neposlouchal jeho slova.
Přemýšlel, jak by shodil kámen, jenž ležel vedle čaroděje.
Mezi tím začal Gaspar naplňovat svoji kletbu: "Všechny nadpozemské síly, volám vás, aby jste přišly a potrestaly tohoto člověka. Vytrhněte mu oči, aby nemohl nikdy spatřit sluneční světlo. Uřízněte jazyk a vyrvěte jeho srdce z těla," ...než stačil vše dopovědět, Marcus hodil svůj meč na kámen. V tu chvíli se ozvala strašná rána a záblesk. Na zemi ležely rozházené střípky od kamene a tělo mrtvého čaroděje, jenž se po chvíli proměnilo v prach.
Po splnění svého úkolu běžel mladík zpátky domů, kde na něj čekala krásná, vzdělaná a budoucí manželka princezna Fiona spolu s otcem, králem Belzebubem.
Ve vesnici se konaly několik dní velkolepé oslavy a na Marcusovu počest se tomuto kraji začalo říkat "Marcusova zem". Všichni lidé žili od té doby šťastně a pokud nezemřeli, žijí tam dodnes.
A zazvonil zvonec, že je pohádky konec!
