O lišce a chytré sýkorce. Milá liško, nechej moje sýkorčata žít, jsou tak maličká, že jimi hlad stejně nezaženeš. Pojď se mnou, já ti obstarám pořádné jídlo!“

Mazaná liška

O lišce a chytré sýkorce
Joseph Haltrich

Jednou se lišce nedařilo a dlouho nic nejedla, a tak úplně vyhladovělá přišla k stromu, na kterém měla hnízdo sýkorka. „Dej mi svá sýkorčata!“ zavolala liška: „Jinak ten strom porazím a sežeru i tebe!“ Sýkorka se polekala, krve by se v ní jeden nedořezal, konečně se vzpamatovala a řekla: „Milá liško, nechej moje sýkorčata žít, jsou tak maličká, že jimi hlad stejně nezaženeš. Pojď se mnou, já ti obstarám pořádné jídlo!“ „Nu, uvidíme.“ řekla liška.

Sýkorka letěla k silnici a liška ji zpovzdálí následovala.
Seděly tam dvě ženy a měly vedle sebe koše plné pečiva. Sýkorka přiletěla poblíž a začala poskakovat sem a tam, jakoby by měla zlomené křídlo. Tu si ženy řekly, že sýkorku chytí a udělají radost dětem. Tak vstaly a pospíchaly za ní, aby ji polapily, ale sýkorka jim stále unikala. Zatímco se za ní honily, připlížila se liška ke košům a sežrala vše, co bylo uvnitř. Když sýkorka uviděla, že má už dost, zvedla se do výšky a uletěla do hnízda. Vesničanky protáhly obličeje, a když nalezly koše převrácené a prázdné, tu se na sebe pro tu pošetilost velmi rozhněvaly.

Ale liška nelenila, šla k sýkorčímu stromu a volala: „Hoho! Ještě nejsi volná, obstarej mi taky něco k pití!“ „Následuj mne.“ pravila sýkorka a zase letěla na silnici. Jel tudy zrovna forman s vozem naloženým sudy s vínem. Sýkorka si na jeden z nich sedla a začala do něj klovat. Forman se po ní ohnal bičem, ale ona uskočila a pak znova usedla a klovala a klovala. Forman se velmi rozzlobil, popadnul sekeru a rozehnal se po sýkorce, aby ji zabil, ale ta zase uletěla a on rozbil sud a to skvělé víno teklo proudem po silnici. A liška se napila dosyta.

Už jsi konečně spokojená?“ zeptala se sýkorka. „Hoho! Ještě ne!“ řekla liška: „Teď se chci trochu zasmát!“ „Tak mne následuj!“ řekla sýkorka a zaletěla na mlat, kde se za ní liška připlížila a vylezla si na bidýlko.

Sýkorka modřinka

Mlátili tam obilí dva maďarští mlatci, jeden mladý a jeden starý, ten měl hlavu holou jako koleno. A sýkorka si mu na ni sedla, marně se po ní oháněl, vždy uletěla, a když zase začal s mlácením, sedla si mu znovu na pleš. Tu se starý velmi pohněval a zavolal na svého kamaráda: „Űset Pista!“ (Zabij ji, Stefane!) Ten druhý se tedy rozehnal po sýkorce cepem, ale ona ulétla a trefil starého, až to zadunělo a on se skácel k zemi.

Tomu se liška smála, že se za břicho popadala, ale nahoře na bidýlku se neudržela a svalila se rovnou na mlat. Dole jí čiperný Stefan cepem vyklepal kožich tak, že ji smích přešel. Byla ráda, že vyvázla holým životem.

Chytrá sýkorka se zatím spokojeně vrátila do hnízda k sýkorčatům.