 |
| Rozkvetla první mandloň zámeckého pána lesa |
Nebojte se, nebudou zde žádná strašidla
jen jedna závistivá kouzelnice krčící se v ní
a jedna milá dívčina:
Právě se narodila v pastoušce, v stínu zahrady ;
příběh začíná:
... rozkvetla první mandloň zámeckého pána lesa - dar sudičky; Nikdo dosud neví jaké má ukryté v své koruně poklady.
Nebesa splétala nit jedné záhady, ač kolem plula stále dál...
Sudička jistě svůj nápad měla, když křtila zámeckého synáčka;
přidá mu z keře kvítku cenného, líčka něžného, vonných pryskyřic mu vlije do srdce ...
Kolem zněl libý zpěv ptáků, převeselé štěbetání:
Jaké to kouzlo chystá naše paní !
A běžel čas ...
Dívenka z pastoušky v zahradnici jak pilná včelička vzkvétala;
neznala smutek, neznala stesk, únavu.
Zpěv měla na ústech v každém pozdravu, veselých písniček rozsévala
I proto se zámecká zahrada uprostřed lesa zelenala tak svěží.
 |
| Stalo se jednou ráno, zaslechl zpěv ptáků |
Kde jen se bere ta bohatá vůně, odkud zní milé písničky?
Zahlédl jednou zahradnici, zhlédl se v obrázku mandloňovém
a srdce mu náhle stůně láskou.
Však neví nic o kouzelnici ukryté vprostřed houštiny jak stín.
To ona chce být lesní paní; splín z toho má a těžké spaní;
I dá se do čarování:
Páni! Mandloni kořeny podryla, vodu v studánce zkalila
lesem vyzvání její zlý smích: "Já jsem ta lesní paní!"
Les ale ztichl. Ztichla i zahrada.
Zmizela zahradnice, listí popadá...
...začíná podzim, fujavice
Krajina zavřela se na petlice a kolem navál hluboký sníh.
Smutno je v zahradě, v zámečku; šedé stíny se táhnou kouty
Zámecký mládenec ochořel.
Marně se slunce snaží vstoupit, pošeptat rady:
"Jen vejdi do zahrady, mandloň volá o pomoc!"
Pro zámeckého mládence je však den jako temná noc.
A přeci!
Stalo se jednou ráno, zaslechl zpěv ptáků co vraceli se zdaleka
...zpívají ale divnou píseň: naříká až tíseň zní
"Pohlédni!," mandloň tam dole v zahradě prý čeká na pomoc, prý čeká na jaro
aby se ke kořenům dostalo teplého objetí.
Než sletí se nazpět do svých hnízd je mládenec hnedle u keře.
Zakrývá stopy po Zimici, té zlozatajné kouzelnici co tolik škody napáchala.
Jakpak ta odtud teď pospíchala!
Hle! První sněženky, sasanky, petrklíč!
Klíč k jeho malé zahradnici, ke světnici, maličké a vonící mandloněmi !
Najednou stromek zas už kvete a jeho plátky rozeseté dvorkem, zahradou
vedou ke stopám oněch dvou co sudička tenkrát spojila
když stromek darem vsadila.
Jooo, dávno už je tomu, z malého zákrsku je zdatný strom
uprostřed zámecké zahrady v jednom lese...
Jen vejděte klidně a nebojte se
