Jan Werich, lovec |
.... Napsal Jan Werich.
Královna Koloběžka první:
V jednom malém království žil mlynář a rybář. Oba bydleli blízko sebe – samozřejmě u řeky. Oba také ke svému živobytí potřebují vodu, a tak se o ni pořád přeli. Život jim plynul v hádkách a naschválnostech a řemeslo zahálelo.
Jednou se jedna z jejich dalších hádek dostala od okresní soudní komory až k Nejvyššímu soudu a odtud až k panu Králi. Král pozorně vyslechl obě dvě strany, nakoukl do kupy lejster a spisů a došel k názoru, že příčinou není ani tak voda jako spíš nedobrá vůle lidí.
Král chvíli přemýšlel a pak vyslovil tři hádanky: “Řekněte mi, co se lidem nejvíce vyplatí, dále, co je na světě nejsladší, a pak kdo je největší nepřítel člověka.“ Nejdříve chtěl odpověď od mlynáře a ten jestli by to prý nemohlo počkat do zítra, že si to potřebuje promyslet.
Na rybáře před zámkem čekala jeho dcera Zdenička. Tatínek jí vypověděl celý průběh až se dostal k oněm třem hádankám. Zdenička se jen zasměje a prohlásí: “…nejvíc se vyplatí, když člověk člověku pomáhá. Nejsladší na světě je poctivý spánek a největším nepřítelem je prý hloupý člověk.“
Koloběžka Scooter |
Jednou se ale vyskytl problém s prodejci koní. Jeden z nich prodával kobyly a ten druhý zase valachy. Jedné z kobyl se narodilo hříbě, ale uteklo druhý den bylo nalezeno objeveno u svého otce – valacha. Oba dva prodejci prohlašovali, že hříbě je právě jejich a ne toho druhého. Král řekl, že když se hříbě našlo pod valachem, tak patří prodejci valachů. Do sporu se začala plést Zdenička a právem oba rozsoudila – jenže porušila svůj slib a Král jí oznámil, že musí opustit zámek, ale že si může vzít, co je jí nejmilejší.
Zdenička tedy zabalila Krále do koberce a odnesla si ho domů.
Nakonec se všichni usmířili, Zdenička se přejmenovala na Královnu Koloběžku první a spokojeně a dobře vládla království.