 |
| Scarabeus - hovnival |
Jednou si jednu zamilovala a dala si ji doma za okno. Kytičce se za oknem hodně moc líbilo a tak rostla a rostla a rostla,až uběhl celý rok a kytička se do květináče ani nevešla.
Naštěstí bylo jaro a všechno kolem se probouzelo ze zimního spánku.
"Nedá se nic dělat;" řekla maminka. V kůlně je jeden hezký, velký květináč po kytičce co už dávno vyrostla a dostala nový kabátek. Dáme tedy tuhle kytičku také do nového kabátku, že?"
Šla na zahrádku do kůlny a vytáhla nový květináč a nabrala čerstvou zahradní zeminu a květinku, vlastně už pěkně vzrostlou kytku do něho přeoblékla.
"Tobě to ale sluší!" zvolala. "Padne ti úplně přesně."
Maminka ale nevěděla jednu důležitou věc. S hlínou nabrala do květináče i broučka, který se chystal podívat se po zimě na svět.
Jaké bylo broučkovo překvapení, když se pracně vysoukal nahoru, na zeminu a kouká: To je ta zahrádka podivně malá!
Co bude jíst?
Nedá se nic dělat; měl totiž po té zimní přeměně vyhládnuto. Šup!
...a už mamince okusuje s velkou chutí kytičku čerstvě přesazenou.
Nabaštěný, spokojený si zaleze do hlíny jako do postýlky. Však je v ní tepleji jak venku.
A kytička mamince po několika dnech, místo aby pořádně zakořenila pro radost začíná chřadnout.
"Co to?" diví se maminka. "No, na to se podívám." A začne kytičku hlídat.
Tak se stalo, že našla milého broučka zrovna, když se chystal hodovat.
"Co ty tu?" povídá.
Ale brouček oponuje. "Sám nevím. Ztratil jsem se. Měl jsem být v domečku, v zahrádce a jsem najednou v nějakém jiném domečku, který je daleko menší než je záhonek."
"Aha" řekla maminka, které hned došlo co se stalo.
"Tak tohle musíme spolu napravit: řekla, vzala milého broučka..., ale neodnesla ho na zahrádku, kde by škodil, ale na vedlejší louku.
"Tak si leť." dodala na rozloučenou a pospíchala znovu přesadit svou milovanou kytičku. Jenom si teď dala větší pozor, aby se jí tam zas nepřipletl další nezvaný host.
