Rytíř celý stříbrný |
uprostřed skal; tam tvrdě spí
zakletý v kámen rytíř, celý stříbrný
...On statný byl, udatný, krásný; měl hrad svůj jasný z pohledu
nad vysokou slují kde orli se slétávají rádi k posedu
Byl v rozeběhu mládí, když potkal svoji princeznu růžovou vílu; ze snů k němu slétla
a vpletla se mu do života: Tolik jí rázem miloval!
Však i sen mívá temný stín
- na oři černém vynořil se, snad pekelník
do hradu vnikl; záhadou je i jak
měl podobu draka z podzemní říše, ohnivou tvář
kolkolem dštěla
Ptáte se:" To ho neviděli?"
Zahleděni byli do nevinnosti bílých plání
když napadl první sníh.
Přesto však rytíř chrabrým byl, a nezalekl se přepadu
ihned vzal šat svůj železný a meč a z hradu spěchal
stečí dobít pekelníka v dračí kůži
Boj začal...
...dech se úží nad blesky stříbra v ohnivém sevření
Znamení růžového obláčku...
...a slunce náhle zapadá
Potkal svoji princeznu růžovou vílu |
co stalo se tu před chvílí.
A hrad nad skálou sotva dýše
kdo probudí jej, popílí...
...zakrátko opět v pohádce se stane
Co mělo se stát, to stane se, navždycky
byť jenom bylo na chvíli
Jen obláček růžový pílí splynout s červánky do stmívání
odnáší tajemství z šedi skal.
Až ráno bude svítat zas bude vítat svého stříbrného prince
v stříbřitém kameni hradních skal.
Zas budou se milovat, jaro vítat
Škoda, přeškoda, kdo nevěřil a nezůstal.