Petrklíč v květu |
Bylo, nebylo..., ale ono to bylo
dávno tomu už, když nebe a zem byli spojeni břehem.
Žili lidé na nebi a žili lidé na zemi a procházeli se sem a tam. Tenkrát bylo dobře, protože neexistovaly věci jako jsou peníze a tak se lidé neměli o co hádat. Věděli, že ten umí dobré koláče a ta umí krásné květiny...Zkrátka, to byl takový ráj...
Jednou se ale narodilo takové nepovedené dítko v nebi a druhé nepovedené dítko na zemi. Obě si usmyslili, že dávat ze svých man je veliká škoda, dělit se ještě větší...
A tak se najednou začalo černat na nebi i na zemi hloupými válkami.
Co s tím? Myslel si Bůh a řekl; "tak dobře, vymyslete lepší způsob, spravedlivější než dělit se."
...A byly vynalezeny peníze.
Jenomže: To Bůh viděl, že rozbroje pokračují hlavně na zemi, kde na rozdíl od nebes lidem nestačila mana božská, ale vymýšleli a vymýšleli čím se zasytit, a že je jim zima a že...
"A dost!" řekl jednoho dne Bůh a zamkl nebeskou bránu, kde si ponechal jen lidi skromné, kteří si stačí s tím co mají.
Lidi na zemi nechává plahočit se za svým vysnívaným rájem, který není rájem, ale dřinou a odříkáním.
A lidé se nevzdávají; stále hledají cestu jak se vrátit do nebe.
Jenomže ten nebeklíč, ten má ukrytý Bůh dobře.
Hledejte a najdete, až najdete co vlastně chcete!