 |
| Jordánský chlapec s velbloudem |
Stalo se to na talíři, když jsem do něho nalila polévku.
Než jsem do něho nalila polévku byl krásný, květinový a pyšnil se, leskl se na stole sám se sebou spokojený.
Jakmile jsem do něho nalila tu polévku - mimochodem, byla úžasně voňavá, vařená poctivě ze slepice a ještě navíc jsem do ní dala knedlíčky se kterými jsem si dala práci - byly z masa i jater - Tak ten talíř se nějak divně zakabonil, že jsem mu přikryla snad ty květiny, či co.
Za chvilku ale koukám, talíř se zase krásně leskl a připadal mi jako že se dokonce na mne i usmívá.
Po chvilku slyším neslyšný hlásek, který si s ním povídá: Ona to zelenina, ony to nudle, ba i knedlíčky! Dokonce i vývar mu sladce zpíval jak byl pramínkem vody, který vytryskl někde vysoko v horách a jak tak stékal, propletl se úpravnou vody do kohoutku, já ho slila do hrnce k slepici co ještě včera běhala po dvorku...Zdalipak ví jak vypadá takové kuře, když se vylíhne z vajíčka?
"To já," neslyšně vyprávěla zelenina, "já byla nejdříve nepatrné semínko co dal hospodář do země jako do kolébky...jsem za chvilku byla zvědavá a brzy jsem se vyšplhala a svět a koukala jsem jak je kolem živo...
Motýli, housenky, mravenci ptáci..."
A mezitím běžel čas. Lžíce pomalu a jistě ubírala z hladiny a než polévka dovyprávěla, byl talíř zase sám.
Víte, že od té doby jsme s ním nejlepší přátelé...
Poznámka: chlapec a velbloud originální fotografie je z pouště Vádí Rum - Jordánsko Petra
