 |
| Ježčí rodinka |
Byl jednou jeden ježeček a ten se jmenoval Matěj. Jeho maminka, paní ježková a tatínek pan ježek Matěje posílali každý večer ven, na zahrádku, aby donesl něco k snědku na večeři. Matěj vetšinou našel nějaké to jablko nebo hrušku nebo nějaký hmyz. Všechno co nasbíral si napíchl na bodlinky a už utíkal domů. Tam ho rodiče vždycky pochválili, jak je šikovný a dali se do večeře.
Jednou nemohl ježeček nic k snědku najít a tak si chvíli lehl pod stromem a usnul. Co se ale nestalo?! Když se probudil, zjistil, že nemá na zádech bodlinky. Někdo mu je, když spal, ukradl!
Co teď bude dělat? Jak nasbírá jídlo k večeři? A vůbec, jak to doma celé vysvětlí?
Matěj byl moc a moc smutný a celý večer až do noci chodil venku a přemýšlel, jak to napravit. Kde zase vzít svoje ježčí bodlinky.
Nakonec si uondaný sedl na kraji rybníka a plakal a plakal.
Jeho pláč uslyšela moudrá sova, která bydlela na nedalekém starém dubu.
Zamávala křídly a letěla se Matěje optat, co se děje.
Já jsem, milá sovo, ztratil svoje bodlinky a teď se bojím vrátit domů, protože by mi naši jistě hubovali.
No tak to se nějak vyřeší, houká sova. Pojď pomůžu ti tvoje bodlinky najít. Musíme se rozmyslet, kdo by ti je tak mohl ukrást. Známých zlodějíčků tady v lese není moc. Napadá mě vlk, straka a liška.
A vydali se spolu hledat je.
První potkali lišku. Zrovna někam běžela s plným pytlem. Hej liško! Copak máš v tom pytli a kam běžíš? Hledáme tady pro ježečka jeho ukradené bodliny. Že je máš? Nene, nemám, sovo. Opravdu. Mám pytel plný zázvoru a běžím rychle k Táboru a když vidím tady toho ježka, tak raději ještě přidám do kroku.
No dobře, říká sova, tak běž.
Šli dál. Za chvíli potkali vlka. Nesl si košíček a něco v něm schovával. Hej! Houká sova. Vlku, vlku. Co to máš v tom košíčku? Tady Matějovi někdo sebral bodlinky a my je teď hledáme.
Že je máš ty?
Nemám, sovo. Toto je košíček, co jsem ukradl Karkulce. Je v něm jen víno, buchta a noviny pro babičku k narozeninám. Ale žádné bodliny. Opravdu.
No dobře vlku. To se sice nedělá okrádat Karkulku, ale bodlinky nemáš tak běž!
A šli dál a dál až došli ke starému topolu ne kterém měla hnízdo straka.
Strako, volala sova, nemáš náhodou ježčí bodlinky tady Matěje? Sháníme je kde se dá. Někdo je Matějovi ukradl, když spal.Nevíš o tom něco?
A to se ví, že vím, kráká straka. Ježeček usnul podvečer pod stromem a tak hrozně chrápal, že jsem se rozhodla mu bodlinky ukrást, abych se mu pomstila.
Strako, to od tebe nebylo vůbec pěkné. Ježeček teď nemůže domů a nemá na čem nosit jídlo. Tak mu koukej ty bodlinky rychle vrátit nebo uvidíš.
A protože sova byla v lese a nejen tam ale i mezi všemi ptáky neobyčejně vážená, straka bodlinky vrátila.
Hurá! Moje bodlinky, radoval se ježeček. Děkuji ti sovo! Poděkoval slušně Matěj a už utíkal na zahradu nasbírat něco drobného k snědku a hurá domů.
Tam už na něj čekala maminka paní ježková s tatínkem, celí ustaraní co se mu jen stalo, že jde až tak pozdě v noci domů.
Copak se ti ježečku přihodilo, ptá se maminka, žes přišel tak pozdě?
Ale tomu byste maminko nevěřili...co vám mám vykládat. A pojďte se raději najíst, nesu něco k snědku, řekl ježeček a posadili se společně ke stolu.
Zdroj: liter.cz
