O jedné Dušičce

....ví, že to jsou víly, které jim tančí při měsíčku

Končil se měsíc říjen a nechtělo se mu opustit Zem. Měsíc listopad měl ale tentokrát napilno a hnal před sebou poslední zbytky listí zetlelou trávou.
Ani Slunci se nechtělo vykouknout z mraků těžkých, nacucaných deštěm tak, že sem tam z nich ukápla slza, když jsem se šla podívat na místo, kam se ukládají ti, kteří už opustili tento svět a nechali nám zde jenom svá těla.
Že nevěříte, že je tomu tak?
Také jsem ještě nedávno nevěřila. Dokud jsem nedošla mezi hrobečky stejně jako jdu dnes.
Nikde není slyšet víc než onen vítr, který domlouvá stromům po dobrém, po zlém, ať mu dají poslední listy.
Tráva už je natolik schoulená k zemi, že nemá sílu zvednout stvoly pod mými kroky.
Všude kolem blikají svíčičky; prý aby Dušičkám nebylo v zimě zima?
Najednou mezi hroby uvidím nějakou větší svíčku: Je to svíčka? Co to je?
Je to běloučké a svítí to bělounkým plamínkem jako by kolem něho poletovaly zlaté prameny vlasů...
Dušička!
Ano; byla to ona. Celá v bílém, průhledná, že připomínala vílu. Měla v ruce věneček nedávno sem položený a probírala se kvítky a tiše si pozpěvovala písničku znějící jako.....dzzzzmmmdzzzzmdzzzz...šumění motýlích křídel:
Nejdřív si mne ani nevšímala zabrána do své písničky. Potom ale asi zaslechla mé kroky znějící listím. Ohlédla se a zeptala se: " Viď že se nebojíš!"
"Ne; " odpověděla jsem.
" A měla bych?"
Znovu se usmála a kývla na mne ať jdu blíž.
"Víš, mám už jenom slabý hlásek, za chvilku si ho vítr odnese a mne pošle znovu spát. Jsem totiž neposlušná, ještě jsem si nezvykla být v hrobečku, tak občas, když lidé nedávají pozor vylezu, abych se rozhlédla kolem.
"A to ti není zima, takhle průsvitné?
Dušička v podobě víly se rozesmála...."Kdepak, vždyť já už jsem jen Duše, už jsem přeci dávno svlékla tělo a odevzdala jsem ho Zemi, která ho očistí od všeho špatného z tohoto vašeho světa a promění v prsť hlíny. Jenomže, je pravda, že Zima není naší přítelkyní, tu mají rády jen zlé Meluzíny. Ty vylézají tančit za jejího poryvu, proto mi odpusť, že tě opustím. Vrátím se na jaře, slibuji. "
"Až půjdeš potom některou loukou uvidíš mne tam s družkami při měsíčku tancovat. Jenom nás nepolekej, abychom se nerozplynuly v obláčky, to už bys nás nikdy neviděla!"
Slíbila jsem jí, že ji poslechnu. Zároveň toto povídám i vám.
Jenom hodní se nemusí bát Dušiček, ví, že to jsou víly, které jim tančí při měsíčku.
Třeba se jimi také staneme....