 |
| Pavučinka a Šmoulinec |
Strašidelná lesní pohádka
Říká se, že kdo se bojí nesmí do lesa.ale nevím, jestli o tom ví strašidla. Alespoň ty dvě, které jsem potkala tuhle v lesní houštině to nevěděla a jistojistě v ní proto zabloudila.
Seděla tam schoulená vedle sebe a kdyby je nepolechtalo sluníčko vypadaly by jako zapomenuté pařezy. Bylo vidět, že v noci plakaly, protože se kolem nich válely perly ze slziček.
"Ahoj, strašidla, co tady strašíte?" zeptala jsem se a to smělejší, celé umouněné si přes slzy vzdychlo:
"Zabloudili jsme a teď se bojíme, že nevíme kde bydlíme"
Já se zeptala jak se to stalo a ono kurážnější mi začalo vyprávět...
"To kdybychom věděli, to by bylo hej; prostě přišla bouřka a z nebe se snesl dlouhý had blesku a silně to zaburácelo. Najednou se ke mně snesla tahle bělostná pavučinka. No, neochrańte jí, tenoučkou, před zlým vichrem, který se kolem nás hnal a bral si všechno co se mu líbilo s sebou.
To vichra rozzlobilo, že chci vzdorovat a taky mne zdvihl od země; musel jsem k sobě přivinout pavučinku o to víc. Ale o to víc jsme se o ní prali. Koukej jak je křehoučká, vždyť by ji potrhal!"odpověděl Šmoulinec- tak se mi představil a hladil Pavučinku po její průhledné hlavě.
Ano, Pavučinka byla celá průhledná, jakoby utkaná z bělostných nití, ale Šmoulinec byl naopak takový ušmoulaný pařez a já nevěděla jestli od přírody nebo od toho jak se v noci rval z vichrem.
On zatím pokračoval ve vyprávění; "když jsem konečně vichra porazil a on si to letěl hvízdat o kus dál a odnesl s sebou ty hrozné blesky a rámus hromů upustil nás právě tady, nevíme kde. Kolem nás bylo rázem obrovské ticho a veliká tma. Až později přicházely první hvězdičky nahlédnout kdo jsme a pak putovaly zase dál.
Copak já, ale Pavučinka se hrozně bojí a pláče a pláče. Proto je tu tolik perel, že vylezly i zvědavé kloboučky hřibů . ty perly jim chutnají, hele jak rychle z nic rostou! Jen aby nás pak nesnědli také."
"Myslím, že ne, " povídala jsem těm dvěma vystrašencům, abych je uklidnila.
"Jenom na houbaře si dejte pozor, vyhledávají houby, ale mohli by vám také ublížit. Konec konců tenhle domek v houštině vůbec nevypadá špatně; podívej, máte tu mechové koberce, sluníčko k vám nakukuje, aby vás zahřálo, stříška z větví vás ochrání před deštěm a větry..."
...a najednou se Pavučinka prvně usmála, celá zrůžověla od červánků a přivinula se k Šmoulincovi.
Zlá pohádka je u konce. Na světě je krásně...
Tak akorát nevím, rozezpívali se oni dva a probudili ptáky? Nebo tomu bylo naopak?
