 |
| Retro železnice a pára |
Chudák trempík nejdřív hledal kde vlastně je a kam zmizel totem Dlouhý nos, ten starý dřevitý děda, který si s ním před chvílí povídal. A kde má maminku, že ho nebudí ona jemným pohlazením.
Tatínek měl jiné praktiky: Šups, hups, stáhl z něho pokaždé peřinu :"Vstávat a cvičit přesně jako ty králíkové z klobouku."
"Vojna není kojná, ale hodně naučí."dodal, jako vždycky když ho nutil se mít po ránu studenou vodou než ho odvedl do školky. Také teď ho, rozespalého vláčel nejdříve k pramínku, kde bylo ono přidělané umyvadlo, aby si umyl rozespalé oči. Studená rosa se ještě třpytila na větvích i na trávě, ale sluníčko už do ní vplétalo zlaté nitě. Brzy se propadnou rosné perličky- kam asi? Sluníčko je vypije!
Také trempíkovi už tatínek přichystal čaj a sušenky k snídani. Tenhle čaj ale voněl úplně jinak než od maminky. Voněl lesem?!?
"Tatí, co je to za čaj?"
"Pravý, trampský. Včera jsem stihl nasbírat špičky ze smrků a přidal pár listů borůvčí. Tenhle mám nejraději." odpověděl taťka mezi kousnutím do pořádného krajíce.
"Nechceš taky kousek místo sušenky? " nabídl i trempíkovi
Kdyby to tak viděla maminka, slaninu a po ránu!
Ale slanina s krajícem chleba nějak krásně voněla....Honem kývl. Tatínek mu s chutí kousek odřízl."Chlap, zálesák musí mít sílu; máš recht." dodal.
Po snídani tatínek povídal: "Půjdeme se projít, pojď" slaninu schoval k ostatnímu zase do lednice, která trempíka překvapila.
Tatínek měl totiž v podlaze udělaný sklípek, kam se šlo po schodech. Ty byly studené a z kamene. Na jednom z nižších schodů měl postavené láhve s pivem a kovové umyvadlo kam schoval máslo a vše co by se mohlo zkazit.
"Nediv se. Než se dostaneme domů tak ti vysvětlím další kouzla" odpověděl na jeho udivený pohled.
A šlo se na výlet. Nešli sami, přidali se k nim také ostatní osadníci.
"Tak co, hrdino? Nebojíš se?" zeptala se velká kamarádka, které taťka říkal Světluško. Byla dlouhovlasá a vypadala jako víla Rusalka. jenomže měla na sobě přesně takové kalhoty jako taťka- maskáče a tričko na kterém byl namalovaný vousatý pán s dlouhými vlasy. prý se mu říká Sandokan a prý byl pirátským námořníkem. To by se trempíkovi líbilo, na lodi!
"Proč? Jsem už velký, už chodím do školky a myji se jako táta ve studené vodě. jsem statečný."odpověděl Světlušce.
"Tak to je dobře" řekla ona a tatínek dodal. "Až ho budou bolet nohy vezmu ho zase na ramena, našeho trempíka."
"A kam vlastně jdeme?"
"Překvapení; za lesem je řeka a kamarádi vodáci. Svezou tě na lodi, když budeš hodný."
"Jůůůů!" zajásal trempík a otočil se k totemu.
Dlouhý nos na něj určitě mrkl jakoby mu zašeptal. "Neboj, já tě budu hlídat. A nezapomeň pozdravovat sluníčko, kdyby se zase ponořilo do vody!"
"Dlouhý nos je tedy opravdu kouzelný. Ví rovněž o dobrodružství se sluníčkem a vodníkem." řekl si a zamával mu.
A šli a vesele si zpívali, aby jim cesta utekla.
To be continued....
