H1: "Až budu velká, tak budu prezidentem."
Pozorováno a odposlechnuto |
H2: "To nemůžeš být prezidentem, vyber si něco jiného!"
H1: "Ne, já chci být prezidentem."
H2 zvyšuje hlas: "To nejde, nemůžeš být prezidentem!"
H1 podrážděně: "Můžu!"
H2 rozčilením skoro křičí: "Nemůžeš! Nemůžeš! Protože nemáš poruchu osobnosti!"
(i zde by mohl být efektní konec, ale i poslední reakce stojí za zmínku)
H1 se zarazila, pár vteřin přemýšlela a nakonec odpověděla: "No, ale táta ji má...Maminka to říkala."