 |
| Sněhulák a děti |
Jak šel Sněhuláček na radnici/ ta před Mikulášem:
Nejenom pro děti bývá čekání na Mikulášův příjezd zdlouhavé. Také Sněhuláku se to té zimy zdálo nějak vlekoucí se.
Sotva přispěchal spolu s Martinem na jeho sněhobílém koni už mu babi Zimice hlásila od komínů, že nejspíš přiletí ta stará Obleva. Zpívaly jí o tom rampouchové, kterým tekly slzy na chodníky až vytvořily klouzačku, což se nelíbilo radním.
"To tak, ve městě, abychom se v ulicích klouzali jak děti" hartusili a celou ulici zasypali solí.
A právě sůl byla ta co se pustila Sněhulákovi do jeho sněhobílého pláště a svrběla ho tak, že mu kousek po kousku odpadával...
To už bylo na milého bílého panáčka moc. Rozhodl se, že napíše na radnici stížnost. Vybral si nejbělejší mráček a vepsal svou prosbu: Nesolit, prosím, Nedovolit Oblevě nástup do ulici.
Kdepak by radní koukali po oblacích, když se hřejí u teplých kamen...
Sněhuláčka to čekání rozzlobilo. Zítra má přijet strýček Mikuláš, a tady celá ulice pláče od soli.Nedá se nic dělat, musí svou stížnost předat osobně panu starostovi.
A tak se vydal na radnici sám.
Pan starosta byl překvapený, který že to urousaný panáček mu vstoupil do dveří.
"Dobrý den, jsem Sněhulák Pajdulák= Pepa. Narodil jsem se v nebesích a přivezl mne Svatý Martin pro radost vašich dětí, abych jim pověděl, že Mikuláš už je na cestě.
Jenomže Mikuláš zabloudil, protože místo bílého města máte ulice plné břečky. Já už nemám dost sil mu zavolat kde jsou děti, protože mi taje můj plášť, a tak ztrácím sílu. Prosím o sjednání pořádku."
Pana starostu to zaskočilo, jelikož měl sám děti sotva školou povinné a ty se nemohli Mikuláše dočkat. Ihned svolal schůzi, aby se radní domluvili co s tím.
Nezbývá, než zachránit zbývající sníh a honem opravit sněhulákovi plášť; postavit ho doprostřed náměstí, hodně vysoko, aby ho Mikuláš slyšel.
Stalo se, a proto byl svátek dětí protentokrát zachráněn.
