 |
| Rozzuřený lišák |
Byl jednou jeden kurážný zajíc a ten se vydal k liščí k noře a zeptal se liščat: „Kdepak je vaše matka?“ Liščata se ptala: „A copak od ní chceš?“ Zajíc řekl: „Inu, rád bych se s ní dobře poměl.“
Druhý den byl ten zajíc zase tady a ptal se: „Kdepak je vaše matka?“ Liščata byla zase zvědavá a ptala se: „A copak od ní chceš?“ Zajíc opět odpověděl: „Inu, rád bych se s ní dobře poměl.“ Když se liška vrátila večer domů, mladí jí to vyprávěli.
Třetího dne si liška lehla do úkrytu a čekala. Zajíc opravdu přišel a opět se zeptal: „Kdepak je vaše matka?“ Liščata se ptala: „A copak od ní chceš?“ Zajíc řekl: „Inu, rád bych se s ní dobře poměl.“ Liška na nic nečekala a po zajíci vyrazila. Ale ten byl čiperný a rychlý jako blesk, protáhnul se jedlovou vidlicí, liška vlítla za ním, ale byla příliš velká a zůstala tam vězet. To bylo zajíci vhod, přiběhnul k ní a pěkně se s ní několikrát poměl.
Když měl zajíc dost, utíkal na břeh jezera, kde našel vyhořelý pařez. Vlezl dovnitř a pěkně se vyválel v černých sazích, jen prsa si nechal bílá. Pak skočil do loďky, vzal veslo a vesloval po jezeře.
Za nějakou chvíli přiběhnul rozzuřený lišák, který sledoval zaječí stopy a zeptal se: „Hej ty, černý převozníku, neviděl jsi tu běžet křivonohého zajíce?“ Zajíc odvětil: „Viděl, viděl! Zrovna před chvíli jsem ho vezl na druhou stranu. Vyprávěl mi veselou historku, jak se dobře poměl s nějakou liškou!“
Liška z lesa zoufale volala: „Bože, teď už to ví celý svět!“
