Měsíc vždy zachovává stejnou stranu k zemi

Vznik a vývoj sluneční soustavy

začal podle odhadů někdy před 4,55 až 4,56 miliardami let gravitačním smršťováním malé části obrovského molekulárního mračna. Většina hmoty se soustředila v jeho centru, kde vytvořila Slunce, zatímco zbytek kolem něj vytvořil plochý protoplanetární disk, z něhož pak vznikly planety, jejich měsíce, planetky a další tělesa.

Tento v současnosti široce přijímaný model, známý jako mlhovinová hypotéza, byl poprvé popsán v 18. století Emanuelem Swedenborgem, Immanuelem Kantem a Pierrem Simonem de Laplace. Studiem následujícího vývoje sluneční soustavy se zabývali vědci nejrůznějších disciplín, zejména astronomie, fyziky, geologie a planetologie. Vytvořené modely musely být s přibývajícími poznatky několikrát upraveny, a to zejména s příchodem kosmického věku v 50. letech a s objevem extrasolárních planet v 90. letech 20. století. Mnohé cizí planetární systémy jsou však natolik odlišné, že při jejich vývoji musely hrát roli i jiné procesy, než při formování sluneční soustavy.

Sluneční světlo se odráží od Měsíce do různých úhlů

Sluneční soustava se od svého vzniku vyvíjí neustále. Z prachoplynových disků kolem planet vzniklo mnoho měsíců, jiné se pravděpodobně vytvořily nezávisle a planety je později zachytily svou gravitací. Další, jako například Měsíc obíhající kolem Země, mohou být výsledkem obrovských kolizí. Oběžné dráhy planet se také často měnily a planety si vyměňovaly i svá místa v soustavě. Na vývoji sluneční soustavy v jejích počátcích se zřejmě do velké míry podílela právě tato planetární migrace.

V průběhu příštích 5 miliard let se Slunce ochladí, mnohokrát zvětší svůj objem a stane se rudým obrem, který pak odvrhne své vnější vrstvy, a vytvoří tak planetární mlhovinu. Zbytek Slunce se promění v bílého trpaslíka. Ve velmi vzdálené budoucnosti ho pak gravitace míjejících hvězd připraví o jeho planety. Některé mohou být zničeny, jiné vymrštěny do mezihvězdného prostoru.

Náš Měsíc změní vzhled přes noc. Tento čas zanikla -sekvence ukazuje, jak náš Mesíc vypadá v prubehu lunation, kompletní v mesícním cyklu. Vzhledem k tomu, ze Měsíc obíhal Zemi, polovina osvětlená Sluncem, které poprvé stane stále více viditelné, pak méně viditelny. Měsíc vždy zachovává stejnou tvář k Zemi. The Moon je patrné zmeny velikosti mírne, ale i mírné zakolísání nazyvá librace je discernable jak to pokracuje podél eliptické orbity. During cyklus, sluneční světlo se odráží od Měsíce na ruznych úhlu, a tak ukázala ruzné vlastnosti ruzne. Plny lunation trvá asi 29,5 dnu, skoro za mesíc (mesíc-tého ).