 | |
| Krásou, ba ani chytrostí na nich pán Bůh nešetřil |
Poté, co si jedné deštivé neděle znenadání uklidily dokonce i svůj pokojíček, dostala maminka takovou radost, že jim za odměnu nechala ušít překrásné růžové šaty a tatínek jim k nim ještě přikoupil dva neméně roztomilé slunečníky!
Sášenka s Oluškou se hned začaly předvádět a strkat před zrcadlem, chtějíce přirozeně zjistit, které že to více sluší. Jenomže nic naplat, doma to zkrátka nebylo ono! Vyzbrojeny kapesními nožíky proti negalantním příslušníkům minoritních skupin zdejšího obyvatelstva, vydala se děvčata do nevlídných ulic. Vprostřed šedi oprýskaných baráků vyjímaly se ve svých nových šatech jako dvě cukrové vaty na řetízkovém kolotoči. Právě když vycházely z oblíbené vinárny, v níž trochu smočily své žíznivé rtíky, povšimla si Olinka pestrého plakátu na druhé straně ulice. Ten dával všem na vědomí, že princ Bonifác, nástupník trůnu Moravské země, hledá sobě nevěstu.
Ani jedna z dívek o svých kvalitách v nejmenším nepochybovala, a za nedlouho se již obě sestřičky procházely po nádvoří blízkého zámku. Byla to však důmyslná léčka! Tu nastrojil vykutálený drak Emil, jenž věznil nebohého prince i s jeho personálem v neútulné hladomorně. Sašenka s Olinkou se však nezalekly ani drakových oplzlých řečí, ani všudypřítomných ohlodaných kostí.
Než si Emil stačil vypočítat, kolik kořisti připadne na každou ze tří hlav, už běžela každá z dívek po jednom z drakových dlouhých krků. Sášenka k levé hlavě a Olinka k pravé. Emil byl nenadálou situací naprosto zaskočen! Toho dokázala nebojácná děvčata náležitě využít a začala vyděšeného draka nemilosrdně “mydlit” po jeho krajních hlavách svými paraplaty! Když se konečně ta prostřední rozhodla, které hlavě půjde na pomoc, a začala se nebezpečně přibližovat k Olince, vyňala Sášenka z pod šatů svůj ostrý nožík a několikrát jím bodla do drakova krku. Pak opětovně bušily do již zpitomělých hlav tak dlouho a s takovou urputností, že ty se v krátké chvilce obě složily na zámecké nádvoří.
Nyní zůstaly dvě udatné děvy na pouhou jednu vykulenou hlavu, a tak se milý drak, pod pohrůžkou pokračujícího násilí, bez dalšího boje vzdal. S oběma otřesenými hlavami ztěžka odletěl na jipku do brněnské nemocnice, kde mu po zotavení trochu přistřihnou křídla a předají do zoo.
O užitečnosti prince, který se nechá drakem zavřít do hladomorny, měly Sášenka s Olinkou velké pochybnosti a nejevily o něj přespřílišný zájem. Zato čtvrtka království se může ještě v budoucnu hodit. Třeba na nové šaty, anebo k převýchově zlobivých draků, kdo ví? Dobrou noc děti!
A zazvonil zvonec a pohádky je konec! Pohádka pro dospělé princezny co se draka nebojí a prince si vyberou samy!
