 |
| Jsi už veliká holčička, musíš se o sebe postarat Zrzečko! |
Byli, žili v jedné aleji, která splývala s nedalekým lesem
a zároveň s cestou do školy v podlesí táta veveřák a maminka veveřice. Měli tam ve větvích svůj pelíšek a měli se v něm rádi. To všechno trvalo ale krátce, jen co slezl sníh.
Tak se stalo co se muselo stát; na svět přišly malé, roztomilé veverky. Dva to byli byli kluci a jedna byla holčička.
Jak to tak u veverčáků chodí, milý tatínek, který měl rád svůj klid , když viděl to nadělení se honem pospíchal schovat do hlubokého lesa. Maminka se svých dětí ale nemohla nabažit.
Poctivě je krmila a ošetřovala, až začali, všudybílkové, být neposední.
Už jim nestačilo co jim maminka snášela do doupěte,vystlaného vonícím mechem a listím, ale zvědavě koukali z domečku na větvi kam to ta maminka odskakuje.
Kluci, lumpíci se hned, brzy po ní začali opičit, ale maličká Zrzečka ne a ne po Rezáčkovi a Rezkovi. Seděla v hnízdečku schovaná a radši doma poklízela než se maminka vrátí.
I stalo se, co se muselo stát. Krajinou šel stařec Podzim a trhal listí ze stromů a rozhazoval je kolem po zemi, po cestě.
Děti se vrátili z prázdnin a pokukovali při cestě do školy zda uvidí ty uličníky co jim v aleji shazují kaštany a žaludy.
Jasně!
Každé ráno na ně Rezáček nebo Rezek jukli, a honem, honem zmizeli hrát si hlouběji do lesa.
Brzy ale uprostřed lesa objevili nová dobrodružství a na maminku a Zrzečku zapomněli.
Jednoho dne už přišel čas, kdy řekla maminka Zrzečce, "Jsi už veliká holčička, musíš se o sebe postarat sama, já už nemám tolik sil".
Nedalo se nic dělat.
Zrzečka musela jít hledat zásoby pro sebe a pro maminku.
Skočila na cestu nasbírat na zimu žaludy rozházené strejdou Větrem a....právě jsme jí potkali. Sedli jsme si k ní a ona nám o tom všem vyprávěla. Brzy se ale omluvila a pospíchala za maminkou.
Nedivte se. Nasbírat si zásoby než napadne sníh, to není jako jít do lidského obchodu!
To je jaro, kdy stromy krásně vykvetou, léto, kdy je čas hrát si, podzim, kdy se pracuje a zima, kdy se většinou spí a sní o jaru.
