 |
| S čerty nebývaly nikdy žerty |
S čerty nebývaly v Dalmácii nikdy žerty. Lidé se jich tu opravdu báli. Byli zlí a nebezpeční, skuteční ďáblové.
Ale přece jen si občas zapamatovali pomoc, které se jim dostalo, a tu pak oplatili.
V jednom zapadlém kraji pásl na poli u jedné malé vesničky chlapec ovce. Pozoroval na cestě člověka a najednou vidí, že se k němu od lesa žene vlk. Zakřičel na toho muže:
„Utíkej, člověče, za tebou je vlk, doběhne tě!“
A ten muž doběhl do vesničky a tam se zachránil.
O několik let později odešel chlapec na vojnu. Ten den, kdy opouštěl svou ves, se mu večer narodil bratr, ale to už se nedozvěděl.
Byla těžká doba, chlapce zajali Turci a v zajetí byl dvacet let. Po těch dvaceti letech utekl a vracel se v noci domů. Cestou přecházel přes jeden kopec, když tu uviděl v dolíku pec, ze které stoupal silný dým. Obrátil se a šel tím směrem. Když sešel dolů, uviděl čerta s deseti čírťaty. Všechna, jak muže spatřila, začala křičet:
„Přišla nám večeře, večeře je tu!“
Ale starý čert je okřikl:
„Mlčte!“ A pozval poutníka k sobě.
Muž tedy došel až k nim, a když se trochu probral z toho strachu, zeptal se ho čert:
„Co bys mi dal, kdybych tě teď odnesl domů?“
A muž, že by mu dal vše, co si bude přát.
„A víš, že včera se ti oženil bratr, který se narodil v den, kdy jsi šel na vojnu, a kterého jsi nikdy neviděl? Toho si vezmu!“
Když spolu vylezli z jámy, čert si muže pořádně prohlédl, poznal ho a povídá mu:
„Víš co? Teď pomohu já tobě. A nebudu za to nic chtít, protože když jsi byl ještě jako malý chlapec se stádem na poli, šel jsem okolo tvé vesnice a ty jsi mě zachránil před vlkem, protože sis myslel, že jsem člověk.“
A za to ho teď čert odnesl domů. Zastavili se před domem, tam všichni slavili svatbu, popíjeli a zpívali. Muž zve čerta dál, ale ten nechtěl, protože mu prý smrdí kříž. Pak čert strčil zkusmo prst do zdi a uvnitř už se všichni perou, mlátí a víno rozlévají, neboť kam čert jen prst strčí, už je mela. Ale muž řekl čertovi:
„Nezpůsob, prosím tě, na svatbě žádnou vraždu!“
Nato čert vyndal prst ze zdi a zmizel. Muž zavolal na otce a matku:
„Dobrý večer, dovolíte mi tu přenocovat?“
„Pustíme tě dál, neznámý cizinče. Kdyby to bylo včera, nepustili bychom.“
A on tam s nimi zůstal dva dny. Třetí den ho už chtějí vyhodit, ale on jim řekl:
„Kampak bych já chodil, vždyť jsem přece váš syn!“
Ale matka už brala do ruky sekeru, aby mu hlavu setla.
„Čí že jsi ty syn?“
On měl kdysi jako dítě na ruce růži, kterou mu matka ovazovala, a zůstala mu po ní jizva. Tak si svlékl košili a povídá:
„Drahá moje maminko, vzpomínáš si, jak jsi mě tady ovazovala, a vidíš tady mou jizvu?“
A tak matka svého syna přece jen poznala a tak se zaradovala, až z toho do mdlob upadla.
