Mořský záliv - Jordánsko |
Byl to výdech moře, malátný a znělý,
hlas moře tenkrát v podvečer .... Ten den
nechtěl zemřít a v útesu rozechvělý
zlatými spáry zůstal zachycen.
hlas moře tenkrát v podvečer .... Ten den
nechtěl zemřít a v útesu rozechvělý
zlatými spáry zůstal zachycen.
Ale moře svou sílu v klíně mělo
a potom i slunce jak na pyšném loži
smočilo ve vlnách pozlacené čelo,
v uhlíku opálu rozpuštěné hoří.
a potom i slunce jak na pyšném loži
smočilo ve vlnách pozlacené čelo,
v uhlíku opálu rozpuštěné hoří.
Pro mé bolavé tělo zubožené
pro mou duši drásanou smutkem let
pro mé zkřehlé srdce poraněné
pro mou duši drásanou smutkem let
pro mé zkřehlé srdce poraněné
pro můj nahořklý a unavený let ...
Milované moře, moře vytoužené,
moře, moře a na nic nemyslet!
Milované moře, moře vytoužené,
moře, moře a na nic nemyslet!
Machado skoro před sto lety napsal tento sonet a já ho už snad taky skoro před sto lety přeložila.
Petra Diotalevi Adámková sociální sítě